Jak přežívají počítačové kroužky v Česku

Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích.

Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích. Zdroj: Jan Sedlak

Ještě v devadesátých létech a možná i na přelomu tisíciletí to nebývalo nic neobvyklého. Pořádný internet byl v Česku stále ještě nedostatkovým zbožím, počítač také nebyl zase taková masová záležitost jako nyní a nějak ti lidé v kontaktu být museli. Vyměňovaly se programy a hry, zkoušely nové věci, řešily softwarové i hardwarové problémy, předávaly zkušenosti, soupeřilo ve hrách. Dnes už mají počítačové kroužky jinou náplň.

„Zahrát si počítačové hry už k nám nikdo rozhodně nechodí,“ mává rukami Alena Vávrová v malé místnosti připomínající skautskou klubovnu. Sedíme v místě, kde jednu celou zeď pokrývá police plná deskových her a druhá část volného prostoru pak zabírá psí mazlíček dosahující téměř lidských rozměrů. Je to dárek, na který se složily děti a zároveň je to stvoření, které je na děti fixované – když nastanou prázdniny a děti se rozutečou, jinak věčnou společností zahrnutý psík údajně upadá do depresí.

To velice přesně znázorňuje celkového ducha, který tady v pražských Vršovicích panuje. Jsme v dětském počítačovém kroužku nazvaným Kapsa, který nepřetržitě funguje už dvaadvacet let. Alena Vávrová je povoláním učitelka a každý den po škole rychle pospíchá otevřít další várce dětí a dorostu. V průběhu dne se k ní připojují další dobrovolníci, kteří zde mají na starosti své kroužky.

Programování táhne

Michal Kurka sem chodí každý všední den na pár hodin učit mládež programovat. „Dříve to byl Borland a Pascal a další podobné věci, dnes už jsme samozřejmě jinde. Tuhle skupinu aktuálně učím pracovat s Pythonem, protože si myslím, že z něho pak lze vycházet v budoucnu,“ povídá Kurka. Mluví o dětech od 10 do 13 let, mezi kterými je o jeho kroužek zájem. „Nemáme ani jedno volné místo,“ říká.

Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích.Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích. | Jan Sedlak

Volno není ani v hodinách pro starší mládež, která už musí přelouskat jazyky C a C++. V podstatě jediné volné místo je v kurzu programování pro „prcky“, u kterých je požadavek pro přijetí ten, aby alespoň uměli číst.

Právě chuť a zájem se něco naučit sem do Vršovic stále děti táhne. Respektive první impuls většinou přichází od rodičů, kteří se své ratolesti přihlašují. „Dobré počítače a internet už jsou dnes běžnou výbavou domácností, na hry a podobně tedy nikoho nenalákáme,“ říká Alena Vávrová. Jenže pro Kapsu není lehké ani to udržet zájem o programování a další technické kroužky. Jejich zaplněnost totiž může klamat – ve Vršovicích disponují deseti počítači a na zmiňované počítačové kurzy dochází kolem třiceti dětí.

Tady se lze v podstatě vrátit k větám z úvodu. „Na školách už dnes učí mladá generace učitelů, jež má v počítačích vzdělání, nejsou to jenom převychovaní staří kantoři,“ naznačuje Vávrová. On i přístup k rychlému broadbandu k závratnému rozmachu počítačových kroužků příliš nepomáhá. Ten, kdo se chce naučit programovat, má obrovské množství materiálu dostupného online a z pohodlí domova.

Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích.Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích. | Jan Sedlak

Kapsa je i z těchto důvodů jeden z nemnoha samostatně fungujících projektů tohoto typu, který dokázal přežít. Vedle stojí aktivity větších komplexů – třeba stále fungují tradiční domovy dětí a mládeže (DDM) nebo dobrovolné volnočasové kroužky na základních a středních školách. Kapsa nicméně funguje sama a často to nemá vůbec lehké.

Bez open source by přišel konec

Třeba přes léto je to mnohdy boj o přežití. Kapsa je neziskové sdružení a lidé, kteří vedou kroužky a všelijak pomáhají, dělají vše zdarma. „Každý měsíc musíme sehnat tak 16 tisíc, abychom zaplatili nájem a podobně,“ popisuje Vávrová. Drtivá většina peněz tak pochází z poplatků za kroužky, třeba ten počítačový vyjde jedno dítě na dvě stovky měsíčně.

„Když je zle, cpeme do toho i vlastní peníze,“ konstatuje Vávrová. Nadšená učitelka právě řeší problém. Do Kapsy se někdo zkoušel vloupat. Nepodařilo se, ale zůstalo otevřené okno a do jedné místnosti natekla voda a musí se tak sehnat nový koberec. „Máme tady pět stálých spolupracovníků a pak další lidi, kterým mohu v případě nutnosti zavolat,“ popisuje Vávrová.

Na nějaké extra výdaje nezbývá příliš prostoru. Kapsa například kompletně funguje na otevřené open source softwaru. Deset počítačů běží na Linuxu, používá se OpenOffice, na grafiku Gimp a tak dále. O Windows a dalších licencích za aplikace nemůže být řeč. „To by pro nás bylo likvidační,“ krčí rameny učitelka.

Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích.Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích. | Jan Sedlak

Podobné je to také se samotnými počítači. Ty rozhodně nejsou špatné, v mnoha strojích jsou i procesory Core i5 od Intelu. „Stroje jsme získali od jedné banky, která je vyřazovala a jeden kus nám prodala za stovku,“ popisuje Vávrová provozní starosti.

Angažovaná učitelka by sice mohla zkoušet obcházet sponzory a mecenáše, příliš o to ale nestojí. Podle svých slov chce dělat především to, co jí baví, což je práce s dětmi, ne vyplňování dotačních formulářů. Kapse se sice podařilo získat dotace z pražského magistrátu, to se ovšem okamžitě začaly hrnout různé kontroly. „A Praha 10 nám řekla, že to děláme moc dobře a ať pokračujeme,“ usmívá se Vávrová. Jít do nějaké spolupráce jen kvůli penězům podle ní znamená ztrátu svobody.

Komunitní tmel

Kapsa skutečně odvádí dobrou práci. Mimo jiné působí jako tmel zdejších obyvatel a tvůrce komunity. Kromě počítačů se zde hrají deskové hry, funguje zde úspěšný matematický kroužek a vzniká řada zajímavých projektů typu Technoplaneta. Děti sem chodí i na doučování.

Do Kapsy dochází i děti z cizojazyčných rodin. Dříve to byli třeba Rusové a Gruzínci, dnes převažuje generace Vietnamců. „Třeba s jedním mladým Gruzíncem jsme v hodinách elektroniky sestavili takový bzučák, který mu pomohl s učením českých slabik,“ popisuje Vávrová.

Hodně dětí navštěvujících Kapsu patří spíše do rodin bez závratných příjmů a klub tak pomáhá i se sociálními záležitostmi. Oproti kroužkům a hodinám ve školách zdejší lektoři nabízí i osobnější přístup a vedoucí kroužků jsou skvělými mentory. Někteří odchovanci Kapsy dnes studují techniku na vysokých školách a stále se vrací pro konzultace.

Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích.Dětský počítačový klub Kapsa v Praze Vršovicích. | Jan Sedlak

Zájem rodičů a dětí o volnočasové počítačové aktivity roste, v případě základních škol se dokonce tento obor řadí mezi ty nejpopulárnější. Často jde také o projekty podporované Evropskou unií. Tradičních klubů ze staré školy, jakým je právě Kapsa, však už tolik neexistuje.

„Člověk musí být tak trochu šílenec a musí ho naplňovat práce s dětmi. Jinak by sem každý den po práci nemohl přijít a domů za vlastními potomky se vracet až navečer,“ usmívá se Michal Kurka, který si na rozhovor vyčlenil pár minut a pak se rychle vracet do vedlejší místnosti s počítači.

V další místnosti už počítače nejsou, ale najít je zde možné jiné stroje, zaměřené na elektroniku. Tady se dětí učí vytvářet tištené spoje a různé elektronické hračky. A i do toho už jim začínají počítače vstupovat. Na okně je třeba možné vidět vznikajícího robůtka poháněného mikropočítačem Raspberry Pi.

Pokud se Kapse podaří odchovat další šikovné techniky, bude jí patřit velký dík. V Evropě je sice značná nezaměstnanost, na druhou stranu jsou tu ale až statisíce neobsazených míst v technologickém sektoru. Ať tedy Aleně Vávrové a jí podobným její nadšení vydrží i nadále.