Nejen světoznámé vily Tugendhat nebo Stiassny postavené v minulém století dokazují, že je Brno pokladnicí moderní architektury. I v posledním desetiletí vznikla ve městě a okolí pozoruhodná sídla. „I přesto, že je Brno o dost menší než Praha, je tu větší zájem o kvalitní architekturu než v hlavním městě,“ oceňuje architekt Petr Hrůša.
Přitom nejde o žádné „podnikatelské baroko“. „V brněnské architektuře je znát jednota a výrazný vliv krajiny. V Brně není tolik bohatých lidí, kteří se předhánějí v okázalosti svých sídel, jako v jiných metropolích. Kultura bydlení je tady civilnější,“ soudí Hrůša. I tak se najde dost těch, kteří ocení nápad architekta a investují do domu, který vybočí z řady.
Třeba ředitel Centra experimentálního divadla v Brně Petr Oslzlý, který stál u zrodu Divadla Husa na provázku, bydlí v Lelekovicíh v třípodlažním domě ve tvaru lahve. „Pro sebe jsem si ho pojmenoval jako Albertovu Flašku, na památku svého otce Alberta. Toužil postavit po válce rodinný dům, ale nástup komunistů a znárodnění majetku mu v tom zabránily,“ říká Oslzlý.
Vilu divadelníka Petra Oslzlého v Lelekovicích navrhnul architekt Svatopluk Sládeček s kolegy ze studia New Work. „Dům je zasazený do zářezu v terénu na místě pískového lomu,“ říká Sládeček. Díky tomu obklopuje stavbu za dva a půl milionu korun ze všech stran příroda. „Velkými okny se do interiéru promítají proměny světla a přírody v různých částech roku,“ rozplývá se Oslzlý.
Ve špici domu má divadelník pracovnu a od stolu vidí na horizontu les. „Kontakt s prostory domu mě inspiruje, protože i divadlo je přemýšlením o prostoru,“ poznamenává Oslzlý.
Přízemí jeho domu je zděné, na zbylých dvou patrech pracovali tesaři. V úrovni prvního patra navíc dům ze tří stran obíhá terasa a sedlová střecha je završená světlíkem. „Líbí se mi, jak celým domem stoupá kovové schodiště,“ upozorňuje Oslzlý na svůj oblíbený prvek.
Červený „monitor“
Architekt Sládeček stojí i za dalším netradičním počinem, atypickým domkem v Syrovicích nedaleko Brna. Stavbě obložené červeným dřevem přezdívá jeho tvůrce „monitor“. Dům totiž při pohledu z ulice připomíná tvar počítačového monitoru ze strany. „Barvu domu vybral architekt. Zpočátku sice vypadala šíleně, ale když už dům stál, získal své kouzlo,“ říká šestačtyřicetiletý Titus Ablorh, který se do originálního domku přestěhoval před dvěma lety z paneláku.
Na novém bydlení oceňuje hlavně klid. „Chtěl jsem byt na vlastním pozemku. Je tu totiž absolutní klid, jakmile člověk zavře dveře, nic jej neruší. I vzduch je tady čistý,“ hodnotí Ablorh bydlení za městem. Architekt navrhnul jeho dům tak, aby příliš nezasahoval do krajiny. „Měl by působit jako volně vložený, aby bylo možné si jej snadno odmyslet,“ vysvětluje Sládeček. Ablorh, který se do Česka přestěhoval v roce 1986 z Ghany, si pochvaluje rozdělení pětipokojového domu. Spodní patro je společenské, horní zase intimní s místnostmi pro členy rodiny.
Bílá „loď“ na kopci
Elegantní dům, který stojí u vrcholu Červeného kopce v Brně, zase připomíná velkou bílou loď. Pro rodinu své sestry ho navrhnul architekt Zdeněk Fránek.
„Dům je unikátní díky šťastnému výběru pozemku a přístupu majitele, který se nebál výjimečného projektu. Dům vznikal hlavně svépomocí vlastníka devět let,“ přibližuje Fránek. Díky práci majitele a příbuzných stála netradiční vila „jen“ sedm milionů korun. Dnes by přitom vyšla i na třikrát tolik.
Jejím podstatným prvkem je velkorysé prosklení. „Hlavní myšlenkou domu je vztah prostoru a jeho omývání světlem. Okna z ohýbaného speciálního skla nejsou zasazena do rámů, které by vzhled vily opticky rušily,“ popisuje Fránek své „know-how“.
Stavbu oceňují jak znalci architektury, tak i jeho obyvatelé. „Dům stojí přímo v centru města, ale přesto je obklopen zelení,“ chválí Renata Navrátilová největší výhodu domu, ve kterém žije s rodinou sedm let.
Přestože je dům usazen v prudkém severním kopci, díky mnoha oknům je uvnitř dostatek přirozeného světla. Výhled na město je ohromující. „Nejkrásněji je v domě na jaře. Jakmile je venku teplo, otevřeme centrální obývací pokoj do zahrady. Navíc se nám tady krásně bydlí s našimi zvířaty, psem a třemi kočkami. V létě lítačkami volně prolézají z domu do zahrady a zpátky,“ říká Navrátilová.
Okny vstříc slunci
Dvaačtyřicetiletý Pavel Junek bydlí s manželkou a dvěma dětmi v netradičním jednoduchém dřevodomku v Útěchově (snímek dole vpravo). „Dům je nízkoenergetický. Topení se totiž i v zimě automaticky vypne, jakmile vysvitne slunce, které dům krásně prohřeje,“ popisuje Junek výhody jižně orientovaného proskleného štítu domu.
