Jak si komunita v Plzni postavila nejrychlejší internet na světě
Jan Hejtmánek rukou ukazuje na další vzdálenější stožáry, střechy a komíny, kde má PilsFree své technologie nainstalovány. Jde o směsici přímých laserových spojů a tradičních bezdrátových technologií. „Už někdy v letech 2005 a 2006 jsme začali za obrovské peníze nakupovat pětigigahertzové vysílače, hned jak se začaly prodávat. Mnoho z nich už nám leží ve skladu,“ navazuje na svého kolegu Václav Kuchynka.
Oba mladí pánové jsou součástí volené patnáctičlenné rady PilsFree, Kuchynka jí dokonce předsedá. Tahle rada se ve spolupráci s celou komunitou rozhoduje, kam ročně investuje až desítky milionů korun, které do spolku proudí z členských poplatků. Každý, kdo se v Plzni a blízkém okolí chce připojit k rychlému internetu PilsFree, měsíčně zaplatí 300 korun jako členský poplatek. Náklady jdou na bedra sdružení.
Desítky milionů do rychlého internetu
PilsFree je neziskový spolek, díky čemuž nemusí generovat žádný zisk či dividendu pro akcionáře. Snaží se tedy hospodařit s nulou a peníze od členů, kteří by v případě komerční společnosti byli prostě zákazníky, se zase investují zpátky. Dalo by se tedy říci, že v případě PilsFree je všechno všech, rozvoj sítě a internetu si platí komunita. Odtud i to přirovnání k teoretickým ideálům komunismu v úvodu.
„Celkově už jsme investovali 198 milionů korun,“ popisuje Kuchynka. To už má reálné výsledky. Kolem osmi tisíc domácností v Plzni je aktuálně připojeno ke gigabitovému internetu, jenž je k nim doveden pomocí optických vláken. Plzeňský spolek je tak jedním z prvních hráčů, který něco takového ve světě realizoval. Pilotní projekt Googlu v Kansas City tak není jediný. Pro srovnání, tuzemský významný internetový hráč UPC nabízí maximální rychlost připojení 240 megabitů za sekundu.
„Gigabit už u nás někteří členové mají kolem dvou let, nyní se nám podařilo síť rozšířit tak, že k této rychlosti má přístup mnohem větší počet lidí,“ říká Jan Hejtmánek. A ten, kdo prozatím na gigabitové pokrytí nedosáhne, běžně může využít stomegabitové připojení.
Gigabit je dostupný zejména všem čtvrtím v Plzni, ambicí do budoucna je ale podobnou rychlostí připojit také blízké vesnice. Už dnes 20 procent členů PilsFree nebydlí v Plzni. „Máme dlouhodobější plány rozvoje. Původně už sice měly být realizovány, nejde to ale vždy tak lehce,“ nastiňuje Hejtmánek.
Pro všechny, kdo mají zájem
Proč? Ne vždy totiž mají všichni o snažení PilsFree zájem. „Chtěli jsme vybudovat velkou metropolitní síť v celé Plzni, město nám ale nevyšlo vstříc,“ krčí rameny Hejtmánek. Případ PilsFree je tradiční ukázkou toho, proč vysokorychlostní připojení k internetu v Česku není tam, kde by mohlo být. Město například nijak neusnadňuje přístup k výkopovým pracím tak, aby provideři mohli jednoduše a bez velkých nákladů pokládat optická vedení. Spolupracovat se nechce ani plynárenským a dalším subjektům, jež výkopové práce provádějí. „Nemají o to zájem, nic by z toho neměly,“ přibližují členové rady PilsFree.
Plzeňský spolek tak namísto budování velkolepější optické sítě přistoupil k alternativám a část optické páteřní sítě si pronajímá. Celková trasa optiky je dlouhá 51 kilometrů a páteřní síť běží na deseti gigabitech. Deset gigabitů je rychlá také linka do Prahy, včetně stejně rychlého záložního spoje.
Jinak ale PilsFree připojuje všechny, kteří o to mají skutečný zájem. Náklady na vybudování infrastruktury na sebe bere spolek, stejně jako rozvod infrastruktury v budovách. „Končíme zásuvkou v bytě, pak už si uživatelé musí koupit vlastní modem a tak dále. Ale i s tím samozřejmě umíme pomoci,“ popisují zástupci sítě.
Tohle všechno zahrnuje například také jednání s majiteli různých bytových domů. Pokud chtějí platit šílené částky třeba za to, že bude možné někde ve sklepě umístit síťový prvek a podobně, PilsFree se do realizace nežene. „Jednáme i s developery, kteří staví nové budovy. Ti ale samozřejmě chtějí vydělat, takže se ne vždy dohodneme a oni prostory raději prodají O2 a podobným společnostem,“ popisuje Hejtmánek.
PilsFree nicméně aktuálně pokrývá prakticky celou demografickou část obyvatelstva, nedávno se například připojoval domov důchodců. „Ano, i důchodci mají gigabit. Jsou to poměrně aktivní uživatelé Skypu a Facebooku,“ usmívá se Hejtmánek.
Se sídlem v bývalé trafostanici
Trochu jinak se postupuje v případě komerčních subjektů, jež vyžadují určité záruky a garance. K tomuto účelu tak spolek založil dceřinou společnost, přes kterou pak takové služby nabízí. Skrze ni je možné zajistit také umístění a provozování serverů, webhosting a další podobné služby. Toho ostatně mohou využívat i běžní nekomerční členové.
PilsFree totiž provozují takové vlastní malé datové centrum, kde se na policích povaluje i několik běžných domácích NAS serverů a počítačů předělaných na servery. Jsou to zařízení členů sítě. To vše je součástí nového sídla spolku na jednom z plzeňských sídlišť.
Je to poměrně velká bývalá trafostanice, kterých jsou dřívější socialistická sídliště plná. PilsFree zde sídlí od loňského září a i tohle všechno se platí z členských příspěvků. „Budova nás vyšla na sedm milionů, plus samozřejmě další přestavba. Celkově tady vidíte investice asi kolem 16 milionů,“ ukazuje Václav Kuchynka.
Zrekonstruované prostory působí jako solidní sídlo zavedené firmy a u vstupních dveří je k dispozici i snímač otisků prstů pro zabezpečený vstup. Součástí budovy je vedle datového centra také sklad, dílna, velká zasedací místnost a kanceláře. V nich sedí první zaměstnanci PilsFree. S tím, jak síť roste, už je totiž třeba technická podpora, administrativní práce a další záležitosti.
PilsFree tak zaměstnává pět lidí, zbytek prací se ale řeší různými způsoby. „Máme okruh asi 100 lidí, kteří s námi úzce spolupracují. Vyvíjíme třeba vlastní informační systémy, potřebujeme tahat kabeláž, spravovat sítě i servery a mnoho dalšího. Někdo to dělá zadarmo, někde platíme spíše symbolické peníze. A na ty nejméně populární práce si i běžně najímáme živnostníky,“ vysvětluje sdružení.
Chtěli jsme hrát hry
Mimo stovku těchto spolupracovníků existuje i další velké množství dobrovolníků, jež rovněž pomáhají. Jsou to třeba lidé z baráků, kteří v případě problémů dojdou do sklepa restartovat switch a podobně.
Pro členy rady PilsFree a další spolupracovníky není tento projekt zdrojem obživy a vše dělají ve volném čase. Někomu práce pro spolek zabere dvě až tři hodiny denně, někomu míň a někomu mnohem víc.
PilsFree začal, podobně jako mnoho dalších podobných sítí v jiných českých městech, jako aktivita kamarádů, kteří chtěli po síti hrát hry. V případě plzeňské sítě se start datuje někdy do roku 2003. „Pamatuji si, jak jsme si hráli s prvním bezdrátem a kamarád musel mít otevřené okno dokořán, abychom vůbec chytli signál,“ vzpomíná Kuchynka. „Rozvoj šel ale rychle dopředu a už někdy v roce 2004 jsme už nakupovali konektivitu do internetu čtyři megabity za sekundu.“
Tehdy se pracovalo úplně zadarmo, případná odměna pár stovek byl svátek. To v mnoha případech platí i teď. „Hodně lidí se ale u nás hodně věcí naučilo, což platí pořád. A ti, kdo pak se zkušenostmi neodejdou třeba do Prahy, dělají pro PilsFree pořád.“ Vůbec první účastník sítě už součástí PilsFree není, mnoho zakládajících členů ale ano. Komunitní projekt během let fungování připojil také další dvě podobné sítě.
Síť PilsFree se dnes chlubí spolehlivostí 99,5 procenta, královskými rychlostmi, výbornou komunitou a rostoucím datovým tokem. Dnes jen provoz směrem ven ve špičce dosáhne na šest gigabitů za sekundu. Další data pak proudí uvnitř samotné sítě. PilsFree provozuje třeba vlastní hub pro DC++. Plzeň je součástí skupiny NFX, která sdružuje další podobné komunitní sítě. Společně jsou členy peeringového uzlu NIX.CZ, kde pak nakupují výměnu dat.
I byrokracie svého času pomohla
Dalším cílem plzeňské internetové komunity je připojovat okolní vesnice. „Přišli jsme na trik, jak starosty přesvědčit. Připojíme do internetu jejich úřady a další instituce, které ze zákona budou muset internet mít. Pak nás k sobě pustí,“ popisuje plány Jan Hejtmánek. „Problémem ale samozřejmě bude sehnat lidi, kteří se o tyto oblasti budou starat. Ne každý chce někam jezdit.“
Stát, respektive město sice tak otevření nejsou a vstříc příliš nevycházejí, i tak ale byrokracie sehrála v rozvoji PilsFree poměrně důležitou roli. Spolku se před pár lety podařilo získat od tehdejšího ministerstva informatiky dotaci ve výši jednoho milionu korun. Podmínkou bylo za rok připojit 300 nových lidí, což byla hračka. „To byl tehdy velký impulz,“ říká Kuchynka.
PilsFree není silným hráčem jenom díky optice. Po Plzni má rozmístěno i kolem 50 bezdrátových vysílačů, každý dokáže pokrýt i přes 300 koncových bodů. Díky rychlému růstu sítě dokázal v kraji vyrůst i byznys. Společnost Discomp začala PilsFree v počátcích dodávat zejména bezdrátové síťové technologie. Firma se sítí vyrostla, šlápla do dalších aktivit a dnes je jedním z největších síťových distributorů v Evropě.
Působivý plzeňský výlet končí ve sklepě jednoho panelového domu, v bývalé mandlovně. Adresa je symbolicky Kralovická 1 a právě zde vyrostl vůbec první přípojný bod celého komplexu. Jeho starší část je pěkně zašmodrchaná. V té novější už jsou ale optické kabely zapojeny úhledně. „Učíme se,“ směje se Hejtmánek.
Poté nasedá do auta a jede se věnovat své běžné práci. Kvůli dnešku si bral půl dne dovolenou, jinak si vydělává jako odborník ve společnosti Accenture. Hejtmánek, stejně jako další lidé z celého spolku, PilsFree obětují hodně času. I proto ho nechtějí ztrácet intrikami s politiky a plzeňským propletencem vztahů. „Nějakou dobu jsem dokonce zkoušel jezdit na golf, ale mám své limity,“ popisuje. I přes nezájem státu, nebo možná i díky tomu, ale v Plzni vyrostl jeden ze světových unikátů.
