Jak vznikají nafukovací skákadla? Nejsložitější je sloní hlava | E15.cz

Jak vznikají nafukovací skákadla? Nejsložitější je sloní hlava

Světlana Divilková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jeden z největších zpracovatelů plastu Fatra Napajedla vzkřísil k životu velké skákací hračky pro děti. Vyrábí se na stejných strojích jako v sedmdesátých letech.

Buvol, slon a žirafa byli na přelomu tisíciletí ve Zlínském kraji na pokraji vyhynutí. “e to zní jako nesmysl? Vůbec ne.

Koncem devadesátých let se demonstranti poutali řetězy k bráně Fatry Napajedla a žádali okamžité zastavení výroby těchto nafukovacích hraček pro nejmenší děti. Vadily jim nebezpečné ftaláty, které tehdy umělohmotné výrobky obsahovaly. A tak červeného buvola, modrého slona a žlutou žirafu, designové hračky výtvarnice Libuše Niklové, přestali ve Fatře vyrábět. To se psal rok 1998.

Posledních pár kusů zůstalo jen v domácích sbírkách a vzorky se uchovaly v archivu výrobků Fatry Napajedla. Obrat nastal v roce 2010, kdy syn Libuše Niklové, Petr Nikl, uspořádal výstavu v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně.

Výstava byla mimořádně úspěšná. Přesunula se do Prahy, pak organizátoři vystavovali hračky v Paříži. Díky expozici zažívají nafukovací skákací hračky z Fatry svůj comeback. Generace třicátníků a čtyřicátníků si vzpomněla na dětství, na harmonikového kocoura a jeho plastové příbuzné. Zájemci se začali obracet na Fatru, kde nakonec obnovili výrobu.

„Výstava byla impulsem, abychom ověřili, že jsme schopní hračky stále vyrábět. Najednou jsme měli kladné ohlasy mnoha lidí,“ říká vedoucí spotřeby ve Fatře Napajedla Tomáš Dočkal.

Výroba hraček se do Fatry znovu vrátila. Do stejné budovy, která je nejstarší v celém areálu, do stejného patra a do stejné dílny. Na buvola, slona a žirafu si pamatovaly i ženy, které hračky dřív vyráběly. „Neučili jsme se nic nového. Hračky se vyrábí svařováním, a s tím jsme v dílně nikdy nepřestali. Vyráběli jsme pořád, jenom to byly místo hraček třeba zdravotnické pomůcky,“ říká Jana Hrbáčková, která ve Fatře pracuje jako hlavní technolog svařovaných výrobků.

Nejprve limitovaná série

V archivu oprášili výkresovou dokumentaci Libuše Niklové. Zkontrolovali, zda jsou k dispozici všechny typy nástrojů, kterými se hračky dřív vyráběly, a tak mohla vzniknout nejdříve limitovaná série pro potřeby výstavy.

„Kromě červených buvolů jsme mimořádně vyráběli hračky i z průsvitných fólií. Na výstavě se objevily i průsvitné nafukovací kostky, uvnitř kterých byl červený buvol,“ vysvětluje Dočkal. Výroba nafukovacích skákadel je dnes stejná jako před čtyřiceti lety. Úplně na začátku stojí bílý prášek polyvinylchlorid. V největší české válcovně plastů, kterou mají právě ve Fatře Napajedla, z něho vyrobí včetně dalších součástí barevnou PVC fólii.

„Potom už práce vypadá skoro jako v klasické šicí dílně. Jen místo šicích strojů máme vysokofrekvenční svařování,“ dodává výrobní manažer Fatry Miroslav Slováček.

Pod rukama několika žen, které pracují u svářecích strojů, se velký rovný plát barevné fólie mění v baculatá zvířata. V nejvzdálenějším rohu dílny nejdřív vyřezávají jednotlivé díly. Je to, jako by švadlena stříhala na šaty. „Velké díly vyřezáváme ručně. Ale na ty menší, jako je například kulaté oko, používáme mostové sekačky,“ říká Hrbáčková. Nastříhané plastové díly pak rozdělí na hromádky podle toho, u kterého stroje je budou svařovat.

„Začínáme svařováním středu. To znamená toho nejužšího místa. Dva díly fólie k sobě svaříme na kruhové elektrodě. Na vedlejším stroji, kde pracují další děvčata, se zase jiným kruhem přivařuje hlava. Oči se navařují zase zvlášť. A tak zvíře putuje po dílně, až se všechny části zkompletují. Každý kus prochází našima rukama,“ vysvětluje Hrbáčková.

Hromada v centru dílny

Nejzapeklitější prý bývá svařování sloní hlavy. „Slon je nejvíc členitý. Má zatočený chobot, který musíte do středu kulaté elektrody správně poskládat, aby zabral co nejméně místa. Nejlépe se dělají jednoduché tvary,“ doplňuje hlavní technoložka, právě když prochází kolem hromady nafouklých zvířat, která trůní uprostřed dílny.

Čekají totiž, až vyprší osmačtyřicet hodin od jejich nafouknutí. ačtyřicet Je to součást testu, zda se v některém sváru nevytvoří dírka, kterou uniká vzduch.

Proto se na konci každé směny naplní všechna zkompletovaná zvířata vzduchem.
Uprostřed dílny pak vznikne barevná hromada z buvolů, buvozačali slonů nebo žiraf. Po osmačtyřiceti hodinách pracovnice dílny hračky vyfouknou, zabalí a připraví k expedici.

Fatra, to nejsou jen hračky. U svařovacího stroje na začátku dílny stojí dvě starší dámy. Vyrábějí zrovna nepromokavé batohy. Kupují je prý hlavně rybáři. Obě dvě ovšem pamatují dobu, kdy ve Fatře v sedmdesátých letech minulého století začali s výrobou hraček od Libuše Niklové. Svařování Svařotuje vlastně nikdy neopustily, jenom se měnil sortiment. A rozdíl je taky v tom, že v sedmdesátých letech dílna měla 220 dvacet lidí.

„Dělali jsme plovací kola, nafukovací míče, malé dětské bazény. Měli jsme to tehdy rozdělené tak, že na jednom stroji se dělaly jen míče, na druhém jen hračky. Dodnes zůstala pouze část strojů a výrobek putuje po dílně,“ vzpomíná sedmapadesátiletá Ivana Čapková, která v roce 1969 nastoupila do Fatry Napajedla na učiliště a zůstala v podniku celý život. „Paní Niklová byla výborná ženská. Byla výtvarnice, ale zároveň pracovala na pozici potechnologa. Běžně chodila za námi do výroby. Každou novinku jsme nejdřív zkoušeli na malých tvarech a menších strojích. Až pak se dělaly velké formy. Libuše Niklová přesně věděla, co chce. Skvěle se s ní spolupracovalo. Bývala tady každý den. Čekala, dívala se, radila. Vymyslela dokonce míč, který se svařuje z jednoho vyseknutého dílu,“ vypráví Čapková.

Výrobu hraček museli ve Fatře zastavit v devadesátých letech kvůli tlaku ekologických aktivistů. V té době neexistovala náhrada nebezpečných změkčovadel, ftalátů. Po dvaceti letech už jsou k dispozici jiná změkčovadla. Ta se hodí i do směsí na výrobu hraček pro děti do tří let.

„Děti milují skákací a válecí hračky, a zvláště, pokud s nimi jde dobře manipulovat, jsou lehké, výrazně barevné a dětsky milé. Hračky, které vyrábí Fatra Napajedla, tyto vlastnosti splňují,“ podotýká dětská psycholožka Denisa Krčmová.

Fatra versus Čína

Výroba hraček byla pro Fatru vždy spíše prestižní záležitostí. Když Česká republika na konci devadesátých let uvolnila trh, okamžitě ho zaplnily výrobky z Číny, u kterých dovozci neřeší složení. S nástupem nových šetrných změkčovadel mohla Fatra výrobu hraček znovu spustit.

Ta je přesně popsaná a zdokumentovaná. Testuje se každá nová fólie, ze které se hračky vyrábějí. Ve Fatře mají vlastní moderní laboratoř a testy provádí i nezávislý institut ITC ve Zlíně. Buvol, slon i žirafa od kontrolorů obdrželi certifi kát Bezpečná hračka.

Počet prodaných originálních hraček z Fatry postupně stoupá. „Objevují se noví zájemci, prodejci, distributoři a e-shopy. Dali jsme si za cíl, že chceme prodávat do deseti tisíc kusů ročně, a toho se držíme,“ říká Dočkal.

„Chystáme letos něco nového, ale zatím je předčasné prozrazovat víc,“ tají Dočkal. A napoví jen, že Fatra chce vycházet z řady velkých sedacích hraček a v jednotném designu vyrobit další druhy zvířat. Možná se buvoli vydají i dál do Evropy. Na nedávném mezinárodním veletrhu hraček totiž nikdo jiný podobnou hračku nenabízel.

BEZPEČNÉ HRAČKY

• Značka Bezpečné hračky je součástí projektu Česká kvalita a uděluje se výrobkům, které splní přísnější požadavky na bezpečnost, než kontroloři vyžadují u běžných hraček v obchodní síti.
• Fatra požádala o značku v roce 2010 a po úspěšném testování ji získala ještě týž rok.
• Hračky prošly například pachovými zkouškami, stanovením aromatických aminů a dalších nebezpečných látek.

LIBUŠE NIKLOVÁ (1934-1981)

• Výtvarnice Libuše Niklová začínala pracovat s malými gumovými pískacími postavičkami a zvířátky, které tvořila v 50. a 60. letech pro břeclavský Gumotex.
• Ve Fatře Napajedla působila od roku 1963 do roku 1981 a přivedla tam na svět řadu nápaditých hraček.
• Ikonou mezi hračkami Libuše Niklové je černý harmonikový kocour. Hluboko do povědomí lidí se dostaly i hračky, které sloužily jako sedací nábytek pro děti.
• Za červeného buvola získala cenu za nejlepší designérský výrobek.
• Na podzim loňského roku byly inovativní hračky české designérky k vidění v prestižním Musée des Arts décoratifs v pařížském Louvru. Výstava nesla název Plastique ludique, ve volném překladu tedy Veselý plast.

Autor: Světlana Divilková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video