Jaké je to hezké, dva císaři v městě
Na dvoře národopisného muzea se seznámí s Jindřichem lokátorem, mužem, jenž vybral místo pro město Nový Plzeň. Dokonce jim nechá kolovat pravý stříbrný Pražský groš a na zakladatele města, krále Václava II., prozradí, že se bál bouřky a mňoukání koček. Tak začínají oživené prohlídky centra města, které se konají každou lichou neděli. A jsou ideálním řešením pro rodiče či prarodiče, kteří chtějí utahat děti a zároveň se sami něco zajímavého dozvědět.
Pěšky nebo na voze
Průvodkyní historickým jádrem města je Historie Plzeňská, blondýnka v šatech v plzeňských barvách, bílé, žluté, červené a zelené. Pro caparty je k dispozici vůz tažený koňmi, který zvolna jede od muzea k radnici. Tady se účastníci výletu časem mimo jiné dozvědí, že Plzeň byla prvním městem Rakouska-Uherska, které přijalo gragoriánský kalendář.
Od Rudolfa k Franzimu¨
Plzeň byla na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století hlavním městem monarchie. Po devět měsíců odtud vládl Rudolf II. Jeho alchymisté tehdy sídlili v hostinci U zlatého orla, v jehož podzemí měli své laboratoře. Hostinec je tu i dnes. Jmenuje se hotel Central a v prostorách oněch laboratoří je dnes Muzeum strašidel. A tady čeká na děti i jejich rodiče sám císař podivín a spolu s ním doktor obojí magie, slovutný magistr Kelly. Za chvíli ale už kočí vozu, který dokáže cestovat časem, práskne bičem a expedice putuje dál, aby se dozvěděla třeba o tom, jak nevábně vypadala středověká Plzeň.
A to už vůz opět zastavuje a kluk, který sedí na kozlíku vedle vozky, ukazuje ceduli s letopočtem 1720. Tehdy Kateřina z Mitrovic založila klášter dominikánek, dnešní Studijní a vědeckou knihovnu. A osobně tu také příchozí v přízemí vítá. O patro výš pak na ně čeká legendární student školy, bonviván Bedřich Smetana. Další návštěva z minulosti očekává turisty v hotelu Slovan. Nad kávou a dortem si tu odpočinou ve společnosti Františka Josefa I. a jeho křehké choti Sisi. Píše se rok 1847 a Franzi ještě není císařem. Tím se stane až za rok.
Ale Historie Plzeňská tu lidem prozradí třeba, že tenhle panovník neměl rád jakýkoli pokrok a i koupelnu si na něm musela jeho žena vyvzdorovat. Zato prý měl velmi rád děti. A tak malí turisté dostanou papíry a tužky a mají císaři něco nakreslit. Odměnou za obrázek je jim pak zlatá mince. Výlet městem i časem spěje ke konci. Vůz míří ke starobylým hradbám, lidé jdou posedět do Café Emily. Letopočet tentokrát není. Poslední zastávka totiž vede do pohádky. Za dětmi přichází Bílá paní. Oživená prohlídka centra města trvá tři hodiny. Dospělí si rozšířili nebo oprášili vědomosti z dějepisu a děti po ní určitě dobře usínají.
