Není moc vojáků české armády, kteří mají na internetu svůj fanklub. Piloti 211. letky z letecké základny v Čáslavi, pro které je pardubické letiště druhým domovem, o minimálně jednom takovém vědí.
Tým pilotů stíhaček JAS-39 Gripen, které dosahují maximální rychlosti až 2470 km/h, se pod vedením podplukovníka Jaroslava Míky dokázal pokořit konkurenci z celé Evropy. Triumfoval na cvičení takzvaných tygřích jednotek v nizozemském Volkelu. Byl lepší než dalších třináct letek ze zemí Severoatlantické aliance.
„Tohle vítězství bych z pohledu letce přirovnal k zisku hokejového Stanley Cupu. I princip putovní trofeje a přinýtovaných štítků s vítězi všech ročníků na podstavci je podobný s náležitostmi kolem grálu zámořské NHL,“ říká podplukovník Míka
.
Jeho letka získala velmi prestižní ocenění, takzvaného Stříbrného tygra. Za rok v květnu je čeká tuhý boj o obhajobu při jubilejním padesátém ročníku soutěže.
„Ještě nikomu se nepodařilo zvítězit dvakrát za sebou,“ upozorňuje Míka. „Je to obrovská výzva a zároveň to bude extrémně těžké,“ říká čáslavský stíhací pilot Pavel Pavlík. Aby však nevznikla mýlka, čáslavská letka se nevrátila z nějakého ryze sportovního klání. „Bylo to největší letecké cvičení v členských zemích NATO, které se letos uskutečnilo,“ upřesňuje Míka. Zúčastnilo se jej více než padesát letadel.
Premiéra a hned triumf
Těžké bylo už jen proniknout do elitní společnosti. Vždyť muži z Čáslavi čekali několik let, než byli přijatí do Asociace tygřích letek jako plnohodnotní členové. Aktivní začali být teprve v roce 2008, předtím byli považovaní za čestné členy a každoročních cvičení se vojensky nezúčastňovali. O tento druh členství si může požádat každá letka, která má ve znaku tygra.
Od letoška se však čáslavský „status“ změnil a tým podplukovníka Míky hned udělal na všechny ostatní pořádně silný dojem. „Neformálně jsme často slýchali, že po prvním týdnu akce nikdo nemluvil o nikom jiném než o nás,“ říkají svorně Míka s Pavlíkem. Češi zaujali hned několika faktory. „Od začátku bylo patrné, že létáme trochu jinak než ostatní,“ zmínil nadporučík Pavlík speciální taktiku. Společně s kolegy oslnili zejména v leteckých soubojích za hranicí viditelnosti. Ale nebodovali jen v samotném létání. Důležité byly i design letadel či umístění ve víkendových „Tiger Games“, sportovních hrách zakončených tradičním přetahováním lana. „Nakonec se sečetlo všechno dohromady: jak byla letka dobrá v létání, v otevřenosti, v čestnosti jednání, jak působila jako celek… V tomhle jsme dostali jednoznačně nejvíc bodů. Hlasovali přímo účastníci cvičení, o to víc mě triumf těší,“ popisuje Míka. A jedním dechem upozorňuje, že vítězná soška „Silver Tiger Trophy“ nepatří pouze pilotům. „Skvěle fungoval celý tým. Ani jedna naše mise nebyla zrušená kvůli technické závadě, o což se zasloužili další kluci v týmu, kteří letouny připravovali,“ říká Míka. Celá 211. čáslavská letka disponuje hned devadesáti techniky. Filmy o pilotech je baví
Tabulkových míst pro piloty je v Čáslavi jen sedmnáct. Létají na gripenech, nejlepších stíhačkách české armády. „Řekl bych, že většina z nás snila o tom, že se staneme piloty. V pubertě se přání mnoha kluků mění, ale nám zůstaly stejné sny. A vyplnily se,“ vypráví Pavlík.
Skutečnost, že létání je vášeň, potvrzuje také podplukovník Míka. „Od pěti let jsem byl přesvědčený, že budu pilotem. Věděl jsem, že po civilním gymnáziu půjdu na vysokou vojenskou školu do Košic.
Měl jsem klapky na očích a šel za svým. Neměl jsem žádný náhradní plán. Přitom stačilo, aby doktoři objevili v mém těle nějaký zdravotní problém a řekli: Vy ale pilotem nebudete!“ líčí Míka. Nestalo se, náročnými fyzickými i psychickými testy prošel, stejně jako ostatní „létající muži“ z Čáslavi.
Idealisté, kteří sní o podobném povolání, by ale měli číst i tohle: piloti nejsou jenom ve vzduchu. Kromě samotných manévrů vykonávají spoustu dalších, už ne tak „populárních“ činností. Veškeré, byť i zdánlivé drobnosti související s lety se dopodrobna plánují a diskutují. Na přesčasy se nehledí. A slova jako brífink a debrífink používá podplukovník Míka při popisu práce často.
Na časové náročnosti profese pilota stíhačky se teď navíc podepsala výluka na čáslavském letišti, kvůli níž museli piloti z 211. letky každý den přejíždět na letiště v Pardubicích. V Čáslavi se totiž měsíc upravovaly vzletové a přistávací dráhy, letadla proto v areálu u Čáslavi chyběla.
Na druhou stranu ale platí, že profese elitního vojenského pilota je vysněným povoláním nejednoho muže. Zvlášť když obecná představa o takovém člověku tak trochu splývá s Tomem Cruisem, hereckou hvězdou kultovního filmu o pilotech Top Gun.
„Možná se budete divit, ale mám tenhle snímek rád. Představuje pro mě nostalgickou vzpomínku. Poprvé jsem ho viděl v nějakých dvanácti letech, byl nadabovaný jedním hlasem a jistě už šlo o několikátou kopii. Ale bylo to pro mě jako z jiného světa,“ vzpomíná Míka.
Na podobné filmy se prý přesto dívá spíš s rezervou. „A když je v nich až příliš hloupostí, většinou odcházím. Snímky jako Železný orel, kde pilot sám vzlétne a zničí letectvo nějakého blízkovýchodního státu, to už je opravdu přitažené za vlasy,“ tvrdí podplukovník.
Z pilotů není sám, kdo o Cruisově Top Gunu mluví dobře. „Je to film na úrovni,“ říká nadporučík Pavlík. „Docela rád se na podobné snímky podívám. A musím uznat, že některé záběry jsou opravdu povedené. Nad jinými scénami se samozřejmě spíš usměju,“ říká Pavlík.
Nic osobního
Vášeň pro rychlost však podle něj čáslavští piloti s hlavním hrdinou snímku Top Gun nesdílejí. „Nikdo z nás třeba nemá zálibu v rychlých motorkách. Adrenalinu máme v práci dost, v civilu jezdíme s rodinami v bezpečných autech. Zdraví je pro nás jednoznačně na prvním místě,“ říká pilot Pavlík.
Popularita letky (zatím) rozhodně není filmová, zájem však rozhodně budí. „Na internetu máme docela dost fandů. Je to i tím, že jsme v lepší pozici než ostatní české letky, protože létáme na nejvýkonnějších letadlech u nás. Přesný počet fanoušků neznám, nemáme registrované členství,“ říká Míka.
Žádné osobní informace o jednotlivých členech letky se však člověk na internetu nedozví. Čáslavská formace vystupuje navenek takříkajíc jako jeden muž.
„Není to tak, že bychom se všichni milovali, někteří se příliš nemusejí. Spolupráce je však naprosto nezbytná, což je velmi silný stmelující prvek. Ten veliteli zásadně ulehčuje úlohu,“ tvrdí podplukovník Míka.
A pro zajímavost: 211. čáslavská letka se dosud ani jednou nesešla kompletní na jednom místě a ve stejném čase. Proč?
„Vždycky jsou někteří kluci v pohotovosti a někteří zase mají po službě. Všichni najednou mít volno nemůžou,“ vysvětluje Míka, šéf nejlepších stíhacích pilotů v Česku, které můžete často vidět ve vzduchu nad Pardubicemi.
