Českému publiku představí koncept live remixu, v němž po živém vystoupení jednoho účinkujícího následuje jeho reinterpretace v podání současné improvizační špičky. Do České republiky tak znovu zavítá i norský hudebník a duchovní otec Punktu Jan Bang.
E15: Proslul jste především živými improvizacemi. Do jaké míry souhlasíte s Derridovým přesvědčením o nemožnosti improvizace, neboť vždy instinktivně sklouzáváme k naučeným gestům, vždy podvědomě hledáme oporu v nám již známém?
Derrida hovoří o již existujících jazycích. Ale i v této paletě si lze najít nebo vytvořit vlastní a jeho prostřednictvím zanechat v umění autentický otisk sebe sama. A ty již existující nabízejí nekonečně možností. Odjakživa jsem měl to štěstí, že jsem pracoval s kolegy, kteří se dokázali vzdát těch svých a neustále se pokoušejí hledat nové cesty, jak něco autentického zachytit. Na povrch při tom vždy vyvěrá něco mimořádně silného.
E15: S řadou kolegů – Arve Henriksenem, Nilsem Petterem Molvarem nebo Davidem Sylvianem – spolupracujete dlouhodobě, nevytváříte si tak vlastní či společné stereotypy a klišé?
Sdílím s nimi především niterné přesvědčení, tu nejzákladnější představu o povaze hudby. Proto dokážeme neustále přicházet se stále novými způsoby, jak probádat zatím neprozkoumaná území. Dlouhodobé vztahy toto nejen usnadňují, ale také činí zábavnějším. Navíc je pro mě důležité vytvářet v dlouhodobém horizontu, a přitom si k sobě pouštět další vlivy i spoluhráče.
E15: Tradiční improvizaci lze chápat jako sdílený prostor, který je však možné dopředu vymezit, například volbou tóniny, tempa. Lze jej podobně předdefinovat i u improvizace nové, v níž hraje prim elektronika a živý sampling?
Koncept, jejž přivážíme na Punkt, znamená mimo jiné i to, že na pódium jdeme s čistými disky a máme jen omezený čas, přesně délku trvání koncertu druhého interpreta, kdy si vytvořit základy. Záleží na kombinaci obou interpretů, zda z ní vzejde něco mimořádného. Na remixech totiž není, ani nemůže být něco dopředu daného, někdy prodrat se střípky znamená otočit směr krevního oběhu.
E15: Vnímáte rozdíl mezi improvizací a tvorbou? Je první zastavením tvůrčího procesu v určité fázi a druhé něco uzavřeného, konečný tvar, k němuž umělec směřuje?
Obě pojetí jsou pro mne blízká. Když skládám ve studiu, je to struktura, představa o ní, k níž směřuji, která je konečnou metou. Naživo je to kombinace předpřipraveného materiálu a ad hoc přidané hodnoty. Ale reinterpretace, živý remix koncertu je docela jiná situace, nemám po ruce nic než pár minut staré úryvky. Je to tvůrčí proces s velmi krátkým poločasem rozpadu.
E15: Se svými spoluhráči máte společné i to, že dlouhá léta předtím, než jste se vydali na vlastní dráhu, jste doprovázeli jiné, známější kolegy. Jak důležitá byla tato zkušenost pro formování vašeho zvuku a rukopisu?
Vyrůst v komunitě starších a zkušenějších každému z nás dalo obrovský, nezpochybnitelný základ, na němž lze dále stavět, sdílíte nejen estetiku anebo přesvědčení o hudbě, ale i etiku a morálku.
