Jan Saska: Animace v Česku opět "jede"

z filmu Happy End Jana Sasky

z filmu Happy End Jana Sasky Zdroj: Happy End

Kromě sci-fi Ikarie XB 1, která se promítala v sekci Cannes Classics, Česko v letošním programu nejslavnějšího filmového festivalu v Cannes reprezentoval Jan Saska z FAMU se svou šestiminutovou animovanou černou komedií Happy End. Absolventský snímek s myslivci, traktoristou, favoritem, mrtvolou a alkoholem letos také vyhrál Mezinárodní soutěž studentských filmů na festivalu Anifilm v Třeboni.

Děj vašeho filmu Happy End hodně připomíná historku, s kterou jsme se strašily po večerech jako děti.

Ano, to je ona. Tedy já ji slyšel už jako vtip, když jsem byl starší. Moc mě nerozesmál, ale líbilo se mi, jak jsou v něm věci kauzálně propojené.

Stal se vaší další inspirací i celovečerní Happy end Oldřicha Lipského z roku 1967, který je také, ač jinak, vyprávěn odzadu?

Ne. Název Happy End jsem si vymyslel sám, teprve v průběhu práce jsem si vybavil, že existuje starší film se stejným jménem. Podíval jsem se na něj, i proto, abych tam případně našel místo, na které bych mohl odkázat a přiznat tak, že o něm vím. Ale pak mi přišlo, že i přes ty podobnosti se jedná o dva různé filmy stojící vedle sebe. Tak jsem ten svůj nechal bez citace.

HAPPY END (2015) : Film Clip from Jan Saska on Vimeo.

Jak jste tedy dospěl k tomu, že váš Happy End začne třetí kapitolou a pak se v ději vrací?

V průběhu práce. Začal jsem film na škole ve Zlíně připravovat, aniž bych věděl, jak ztvárním absurdní pointu té historky beze slov, nějaké gesto by ji neutáhlo. Když jsem měl snímek už trochu rozanimovaný, zjistil jsem, že by se ten příběh dal vyprávět takhle.

S první verzí Happy Endu jste absolvoval bakalářské studium na Univerzitě Tomáš Bati. Jak vypadala?

Měla formu animatiku, byla tedy nakreslená myší, docela punk. Ale bylo to srozumitelné, takže mi ji vzali jako hotový film. Na UTB ví, že vyrobit za rok pětiminutový animák je na hraně možností. Na FAMU mi dovolili na něm pokračovat. Říkal jsem si, že už to jen výtvarně dotuním a budu to mít rychle. Nakonec to trvalo tři roky.

U animovaného filmu zdá se nic nejde rychle.

Ano, to už bych měl asi taky vědět.

Jaká je zlínská škola animace?

Ten obor, který jsem studoval, už neexistuje. Realizoval se v prostorách ateliéru na Kudlově, kde pracovali Karel Zeman a Hermína Týrlová. Tou dobou ale patřil soukromé filmové škole a ta neměla dobrou pověst a zanikla. Náš obor se nicméně papírově počítal pod UTB. Tam teď obor klasické animace částečně převzali a myslím, že se jim daří. Mí kamarádi, kteří tam studují, jsou spokojení. Zlínská škola má skvělé technické zázemí.

A jak vypadá obor animace na FAMU?

V průměru je v ročníku pět lidí, vedoucí katedry se nově stala Michaela Pavlátová, což je skvělý impuls. Připravuje nový animovaný film a vzala si k sobě lidi čerstvě po škole nebo ještě studenty, čímž pomáhá stírat mezeru mezi studiem a praxí.

Jan SaskaJan Saska | Jan SaskaJan Saska

Vy na FAMU ještě studujete?

Ano, ještě tam visím kvůli teoretické práci. Happy End byl mým absolventským filmem na bakaláři.

Na Anifilmu v Třeboni jste s Happy Endem letos vyhrál sekci studentských filmů. Jak je tento festival pro animátory profesně důležitý?

V rámci Visegrad Animation Forum tam můžete nabízet své projekty producentům a jde tam sehnat peníze navíc. I nám se na fóru naskytla možnost koprodukce, ale už jsme měli Happy End finančně pokrytý a koprodukce by přinesla i smlouvy navíc a složitější práva, tak jsme se rozhodli si to zkusit po svém. Jinak Třeboň beru jako oslavu animace, jezdím tam za kamarády a víc si ten festival užívám, než že bych se tam profesně angažoval.

Happy End se letos promítal i na festivalu v Cannes. Díky tomu se o něm hodně psalo, ovšem kromě zmíněného Anifilmu ještě v Česku moc k vidění nebyl.

Párkrát se promítal i na večerech iShorts. Ale jeho práva, hlavně ta na hudbu, jsou ošetřená jen pro festivalové účely. Na uvedení v zahraniční televizi nebo v kinech jako předfilm se musí napsat nové smlouvy, což teď řeší produkční Kamila Dohnalová. Já nestíhám odpovídat ani na emaily od všech festivalů, kde nám film vzali do programu. Samozřejmě chceme a snažíme se, aby Happy End viděli i lidi u nás.

Festival v Cannes je obrovskou akcí s mnoha filmy, jak vypadalo tamní uvedení vašeho šestiminutového snímku?

Sekce Quinzaine des Réalisateurs, do které nás přijali, stojí trochu bokem hlavního programu. Lidi, kteří se jí účastní, jsou hodně pospolu. Festival má zájem o networking, snaží se filmaře, které považuje za nadějné, podporovat. Zve je na obědy, seznamuje s lidmi, kteří jim můžou pomoct s dalším projektem. Takže jsem měl pocit, že se na nás soustředí pozornost. Happy End promítali v pásmu různých krátkých filmů, nešlo jen o animáky nebo studentské snímky. Publikum bylo fajn, kinosál byl docela obsazený. Reakce byly vřelé, až jsem se divil, když je ten film v něčem dost český.

V čem konkrétně?

Tím, že se to odehrává v polích, jezdí tam traktor a favority, do toho jsem přidal nějaké ty lahváče. I hudba a typy postav jsou české.

Má váš příběh varovat před alkoholem?

To vlastně nevím. Díky tomu, že myslivci jsou tak nalití, že už nemají soudnost, dopadne všechno dobře.

Plánujete už celovečerní debut?

Všiml jsem si, že se někdo blýskne krátkým filmem a vzápětí natočí celovečerák, který moc dobře nedopadne. Asi to je dané i tím, že nabídky na dlouhý film chodí hned poté, co se vám něco povede, takže jste ještě vyšťavený předchozí prací. Musíte nabrat inspiraci, orazit si. Proto mi vyhovuje, že teď můžu spolupracovat s Míšou Pavlátovou, a získat tak zkušenosti na něco svého. Jeden námět na větší film se mi rýsuje, ale netroufl bych si do něj jít z čisté vody.

Jste připravený pak třeba deset let pracovat na jednom projektu?

No, deset let bych na tom strávit nechtěl. Ale asi je dost složité navolit velikost týmu, který film udrží v jednotném vizuálním stylu. Zajímalo by mě, jak reálně funguje vývoj projektů Sylvaina Chometa. V jeho filmech jako Iluzionista a Trio z Bellevile je pořád vidět jeho rukopis, přitom v jednotlivých scénách je tolik výtvarných vstupů, že každý záběr nemohl dělat sám Chomet.

Jak vidíte stav české animace? V kinech z ní moc vidět není.

Animovaných snímků vzniká hodně, letošní Anifilm mi třeba přišel hodně našlápnutý. Mimochodem v rámci Anifilmu vznikl web Aniont, videotéka krátkých animáků pod dohledem dramaturgů. Její pomocí se filmy taky můžou dostat k publiku. Já jako student vidím hodně studentských věcí, k tomu jezdím na festivaly, kde promítají kratší české filmy. Se zvedající se úrovní škol se situace zlepšuje.

Technickou stránku tady podle mě chvíli nikdo moc neučil. Studenti, kteří měli doma počítač v době, kdy to ještě nebylo úplně běžné, se sami naučili s animačními programy víc než profesoři. Tím vznikla mezera, která se teď už překlenula. Už se můžete hodně naučit i ve škole, ačkoliv na internetu najdete tolik tutoriálů, že nevadí, pokud se školy zaměřují hlavně na ideový obsah animace.

Čím se podle vás školy vyučující v ČR animaci liší?

Žádná škola to o sobě oficiálně netvrdí, takže bych asi taky neměl paušalizovat. Ale z mého pohledu se UMPRUM víc soustředí na výtvarnou složku, jejich filmy nemusí být moc narativní. Na FAMU jde hodně o střih, filmovou skladbu, vytvoříte tam štáb, který režíruje animátor. Na UTB zase hodně učí animační software, lidi z UTB mají výrazný animační rukopis.

Může se člověk v Česku uživit jako animátor?

Může. Pokud nemá problém s reklamou, uživí se v pohodě. Ale i nabídek, které nejsou morálně zatížené, je dost. Mně většinou vycházelo, že jsem mohl kývnout na věc za dobré peníze, kterou jsem si mohl dát i do portfolia. Sem tam se objeví nějaký filmový projekt, k němuž se dá přidat. Taky můžete pracovat na počítačových hrách. Asi musíte mít štěstí a dobré kontakty. Ale jde to.