Jan & synové. Klan Pikousů U Rytíře

Otec a synové Pikousovi. Tři fotografové a jeden malíř. Mají společnou výstavu v liberecké radnici

Jsou každý jiný, a přece patří k sobě. Známý liberecký fotograf Jan Pikous starší, tvůrce svérázné a až mystické subjektivní fotografie a jeho synové Jan, Šimon a Jiří. Zatímco první dva následují svého otce a fotí, poslední, nejmladší Jiří, vyměnil fotoaparát za štětec. Všechny Pikouse nyní dostanou lidé na jednom výstavním „talíři“ v liberecké Galerii U Rytíře.

Nápad nejstaršího

„Vymyslel to táta. Říkal, že všichni děláme kumšt, ale každý zvlášť, a přitom máme hodně společného, například vztah k přírodě. A jméno Pikous,“ říká prostřední ze synů Šimon.
Do společné výtvarné výstavní „koláže“ přispěl s cyklem fotografií z běžkařského areálu v Liberci-Vesci. Zachytil ho ale pár dnů poté, co jej opustili organizátoři mistrovství světa v lyžování, sportovci i davy fanoušků.

„Fotil jsem před mistrovstvím i během něj. Fascinovala mě pompéznost akce z vnějšku i to, že Liberčané ho brali jako nechtěné dítě. Když sláva odezněla, zbyly ve Vesci jen rýhy po trubkách na umělé zasněžování, rozježděný rozbahněný sníh a opuštěné stavební buňky. Se syny jsme tam šli a vyzdobili jej kytkami. Nechali jsme ho znovu rozkvést,“ říká Šimon Pikous. Jako jediný z Pikousů fotografii vystudoval a má v Liberci ateliér. Právě paradoxy dnešního života jsou pro jeho tvorbu základním tématem na rozdíl od nejstaršího bratra Jana. Toho lidé znají především jako neúnavného chodce po Jizerských horách. Jejich různou podobu, krásu i nostalgii „chytá“ objektivem. „Jizerky nejsou nikdy stejné,“ tvrdí Jan Pikous mladší. Jako horolezec fotí skály i lidi na nich. A přímo na laně.

Na výstavě v U Rytíře nabízí náladová jizerskohorská zamyšlení. Cesty, po kterých lidé chodí na výlety, jezdí na kole a na běžkách, například Frýdlantské cimbuří, Oldřichov v Hájích, cestu k Olivetské hoře nebo Jizerku. Malíř, grafik a kreslíř Jiří Pikous jako jediný z klanu v Liberci nežije. I když původně vystudoval jabloneckou umělecko-průmyslovou školu, zakotvil na jižní Moravě. Žije v Tišnově a věnuje se hlavně figurální malbě. Jeho obrazy jsou snové, ale někdy dosti kruté a ironické.

Snový svět

Do světa snu lidi zavede i Jan Pikous starší, který na snímcích vytváří vlastní svět.
„Subjektivní fotografie není reálná. Člověk zkombinuje několik negativů a přemýšlí, co dát a nedat dohromady,“ tvrdí otec Jan Pikous. Je původem Jihočech, i když v Liberci žije už od šedesátých let minulého století. Začínal v propagaci liberecké Textilany a první fotografii s názvem Asfaltéři mu otiskli v textiláckém závodním časopise Vlnař. Po osmašedesátém ho ale komunisté kvůli politickým názorům vyhodili z práce, a tím ho „poslali“ na dráhu fotografa na volné noze. Postupně si získal pověst jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarných fotografů a jeho snímky obdivovali lidé až v japonském Tokiu.