Jasoň a Drsoň. Vyhánějí bolest z těla
Pacientka sedí v čekárně, když vtom otevře dveře fyzioterapeut Robert Jurečka. „Minutku si počkejte, bratr vás hned vezme,“ říká pacientce. Chvíli na to si pro ni přichází muž stejné vizáže, jen s tím rozdílem, že se stihl podezřele rychle převléct. Paní je dokonale zmatena. „Já netušila, že jste dvojčata,“ směje se, sotva vstoupí do ordinace.
Ani pravidelní pacienti si do poslední chvíle nebývají jisti, kterému ze sourozenců se zrovna dostanou pod ruce. „Jdete k Jasoňovi nebo Drsoňovi?“ ptají se mezi sebou. Už první dotyk však napoví. Dvojčata Robert a David Jurečkovi, se kterými strávila Sedmička pracovní den, se totiž o těla pacientů starají každý jinak.
„Maséra může dělat skoro kdokoliv. Stačí jednoduchý kurz, povrchní informace o anatomii lidského těla a naučit se sestavu hmatů. Fyzioterapie je složitější. Terapeut volí různé léčebné postupy na základě vlastní diagnostiky,“ vysvětluje své povolání Robert Jurečka (na snímku vpravo).
Třiatřicetiletí bratři se narodili s vrozenou oční vadou. „Chodili jsme do základní školy pro slabozraké v Litovli. Učení nám docela šlo, a tak nám doporučili studium střední zdravotnické školy,“ vypráví Robert při masírování. Zkoušel sice i jiná zaměstnání, ale k fyzioterapii se vrátil. „Je to zajímavá a kreativní práce,“ hodnotí a vyhrnuje si rukávy. S urostlým pánem na terapeutickém lehátku si „mákne“.
Horká hlava a diplomat
Ač dvojčata, každý jsou trochu jiný. Charakterově, i ve své práci. „David má horkou hlavu, já jsem zase větší flegmatik a diplomat,“ říká o minutu mladší Robert. Rozdíly pociťují i jejich pacienti, a to doslova. Proto jim také říkají Jasoň a Drsoň. „Nebojím se trochu víc zatlačit,“ vysvětluje David (na snímku vlevo) původ své přezdívky, zatímco kroutí krkem jednoho z pacientů.
Jejich ruce jsou nástroji, musí si je proto chránit jako oko v hlavě. „Přestal jsem dělat judo a nejezdím ani na bruslích, protože tam jsou nejčastější zlomeniny rukou,“ potvrzuje Robert, který s bratrem dálkově studuje vysokou školu.
Jurečkovi mají ordinace v Přerově, Hranicích a Lipníku nad Bečvou. A všude je o jejich umění zájem. „Chodí k nám lidé po úrazech, s vrozenými vadami i s bolestmi pohybového systému a páteře,“ říká David. Lékaři jejich schopnosti ale občas podceňují. „Umíme řešit i zdánlivě bezradné stavy jako hučení v uších, dvojité vidění a nebo pálení žáhy,“ doplňuje jeho bratr.
Občas jim stačí jediný pohled na pacienta, aby si udělali obrázek o jeho potížích. „Člověk moderní doby nemá dost pohybu a navíc žije uspěchaný život. Je pořád ve stresu,“ zamýšlejí se sourozenci nad původem bolestí některých pacientů. Často proto léčí kromě těla i hlavu. „Psychika má na pohybový systém překvapivě velký vliv,“ zdůrazňuje Robert.
Oba dnes berou své zaměstnání jako životní cestu. „Fyzioterapie na rozdíl od jiných medicínských oborů přináší poměrně rychlé výsledky,“ vysvětluje David. Za několik půlhodinových až hodinových sezení dokáží rozbolavělého člověka doslova spravit. „Vy jste úplný kouzelník,“ říká při odchodu s viditelnou úlevou jedna z pacientek. Takové chvále se ale oba bratři brání. Fyzioterapie totiž podle nich rozhodně není o kouzlech.
Že jsou v ordinaci dva, jim většinou pomáhá. „Je to výhoda. Když si s někým nevím rady, brácha jde na to jinak a zpravidla to vyřeší,“ pochvaluje si spolupráci David Jurečka.
