Přesně 140 dní máte na to, abyste si zvýšili fyzičku a připravili se na nejtěžší horský maraton v České republice. Beskydskou sedmičku.
Měří sedmaosmdesát kilometrů a dosahuje převýšení jako legendární „kádvojka“. Beskydská sedmička je závod, ve kterém se ukáže, kdo na co má. Je čas zahodit ovladač od televize, zvednout se z gauče a začít trénovat. Loni touto dobou byl závod jen snem několika lidí. Možná nikdo z nich netušil, že v září 2010 vypukne celorepublikové šílenství.
Do Beskyd se sjeli lidé z celé České republiky. Mnozí našlapali víc kilometrů, než by si v životě uměli představit, že dojdou. Šli takříkajíc na krev, blouznili, plakali bolestí a taky radostí, když po skoro devadesáti kilometrech uviděli cílovou bránu. Letos se přihlásilo už tisíc tři sta závodníků. „Čtyři pětiny jsou hobíci. Lidé, kteří dělají sport jen okrajově. Trasa je přitom ještě o něco těžší než loni, říká zakladatel závodu Libor Uher. Druhý ročník „bésedmičky“ se koná 2. až 4. září. Trasa je stejně dlouhá jako loni - sedmasedmdesát kilometrů. Závodníci vystartují z Frenštátu pod Radhoštěm a vyrazí na Javorník, Radhošť, Pustevny, Čertův mlýn, Kněhyni, Smrk, Lysou horu, Travný, Ropici, Javorník a Javorový. Co je jinak? Aby té námahy nebylo málo, sestoupí v noci svítící karavana s čelovkami z Radhoště do Ráztoky a teprve potom půjde na Pustevny. Loni šli napřímo bez mezisestupu. Jiný bude i systém kontrol. „Závodníci už nepůjdou s kartičkami, které kontroloři procvakávali. Každý dostane elektronický čip,“ vysvětluje Uher. Zvýší se startovné. Místo 350 korun zaplatí jednotlivci 490 korun.
Nic nepodcenit
Beskydská sedmička získala už po prvním ročníku statut extrémního horského maratonu, o který se léta ucházejí jiné sportovní podniky. Novinkou je také to, že je to už letos kvalifikační závod pro mistrovství Evropy – závod kolem Mont Blancu. Na Beskydskou sedmičku se hlásí lidé různého věku. „Psala mi děcka, kterým nebylo ještě patnáct, a ty vzít nemůžeme. Hranice je šestnáct let,“ vysvětluje Uher. Mailem dostává ale mnohem bizarnější dotazy. „Jedna paní z jižní Moravy chtěla přihlásit svého muže jednoduše proto, aby byl tři dny pryč. Ona si domů chtěla přivést milence a na rovinu nám to řekla,“ říká horolezec. Každý závodník se na Beskydskou sedmičku připravuje jinak. Jedni dřou, jiní spíš meditují. A hlavně čerpají z loňských zkušeností.
„Skončila jsem na Zlatníku, protože dál nás Libor nepustil. Byla jsem trochu zklamaná, protože jsme rozhodně nebyly žádné mrtvoly a došly bychom až do cíle,“ míní Eva Trojánková z Prahy. Jakub Hrabák na závod přijede až z Kladna. Loni s kolegou docházel na podzim do cíle až druhou noc. „Lidé, co jsem potkal, trpěli dokonce halucinacemi. Já taky. Zdálo se mi, že kameny nebo větve něco napodobují. Kolega viděl v lese obrovitou automatickou pračku,“ popisuje Hrabák. Letos půjde s kolegyní, která něco takového nikdy nešla. Roman Mašek z Teplic jde do závodu taky podruhé, přestože si v prvním ročníku škaredě ublížil. „Spadl jsem a narazil jsem si žebra,“ zavzpomínal Mašek. Jaroslav Pospěch z Hranic zase říká, že není sportovec a spíš má zdravotní problémy s nadváhou. „Přesto jsem se loni do závodu přihlásil, a to právě byla snad ta největší šílenost mého života. Je mi šestačtyřicet a jsem řidič, takže sedím za volantem denně. Sedmičku jsem ušel silou vůle s vyplazeným jazykem a slzami v očích. Dodnes se sám tomu divím. Obrovsky se mi zvýšilo sebevědomí,“ říká Pospěch.
Beskydská sedmička se stala pro některé inspirací pro studium. Jana Vašendová z Olomouce chce na myšlence závodu postavit bakalářskou práci. „Studuji fakultu tělesné kultury v Olomouci, obor rekreologie. Loni jsem to běžela a rozhodla jsem se, že napíšu práci na téma motivace účastníků extrémních závodů,“ říká Vašendová.
Kvůli Beskydské sedmičce jsou lidé ochotní i ledacos obětovat. „Byl si u mě koupit boty chlápek, který si pod Travným koupil chatu, aby tu mohl běhat a připravovat se,“ řekl Sedmičce další z organizátorů závodu Jan Weber. Další informace o druhém ročníku závodu přinese Sedmička v některém z následujících čísel.
Grafika: Tomáš Janeček
