Když nevíš, kam pluješ, není ti žádný vítr dobrý. Jeden z citátů v knize Sám sobě koučem naznačuje význam slova koučink. Knihu psycholožce a personální poradkyni Irmě Bohoňkové nedávno vydalo olomoucké nakladatelství Poznání.
K čemu může normální člověk potřebovat kouče?
Třeba k tomu, aby si ujasnil své cíle, a tím pak i cestu k nim. Kouč mu nebude dávat rady nebo za něj řešit problémy. Má systém otázek, kterým ho povede k tomu, aby si své nejlepší řešení našel sám. Nikdo není větší expert na život druhého, než je ten člověk sám. Proto chci lidem prozradit základní metody a techniky, jak získat nad vlastním životem větší kontrolu.
Čili odpovědi na své otázky už vlastně známe?
Tak nějak. Uvnitř dobře víme, co je pro nás nejlepší udělat, ale toto poznání je ukryté mimo vědomou část naší mysli a my k němu nemáme přístup. Koučovací otázky tu bránu pomáhají otevřít, protože člověka nutí přemýšlet jinak, než je zvyklý. Pojmenovává si problémy i své strachy z nich, vidí věci z jiných úhlů a spatřuje nové možnosti.
Knih o tom jak správně žít je už víc než dost a některé působí spíš vykalku lovaně. Proč jste se rozhodla rozmnožit jejich řady?
O životním koučinku u nás ještě nikdo knížku nenapsal. Zabývám se jím intenzivně už téměř pět let, předtím jsem vystudovala psychologii a management. Pracuji jako kouč hlavně pro firmy, ale chodí za mnou i jednotlivci. Třeba ženy nespokojené se svým vztahem. S dospívajícími dětmi zase probírám, co by v životě chtěly dál dělat. V dnešním světě mnoha možností je těžší než dřív vybrat si ten správný cíl, protože úspěch znamená pro každého trochu něco jiného.
Hodně se v takových knihách mluví o nutnosti návratu k intuici, na níž svět plný rozumu a civilizačních vymožeností pozapomněl.
Myslím, že člověk by měl poslouchat všechny tři své vnitřní rádce: hlavu, srdce i žaludek. To znamená rozum, cit a intuici, která k nám promlouvá tím, co pociťujeme v krajině břišní. Každý zná napětí a chvění kolem žaludku. Není dobré ho ignorovat, ale minimálně se ještě jednou rozmyslet.
Jak se liší koučink od psychoterapie?
Na rozdíl od psychologa nebo psychiatra kouč nevystupuje jako autorita, ale jako partner. Nevrací se tolik do minulosti, chce najít cestu, jak dál. Životní koučink je určený pro normální zdravé lidi, kteří dočasně potřebují pomoc v nějakém obtížnějším období.
Kritizovala jsem příručky plné návodů, jak správně žít, teď bych ráda nějakou radu z vaší knihy slyšela.
Hlavně je ujasnit si, co vlastně chci. Spousta lidí to neví. Vědí to, co nechtějí – ale náš mozek neumí pracovat s předponou ne. Takže nemá smysl říkat si třeba před veřejným vystoupením – nesmím koktat. Čeho se bojíme, to podvědomě přitahujeme. Když si v pozitivním smyslu zformuluji svůj cíl, můžu si ho představovat, předem prožít, a tím i přivolat. Naše podvědomí má tendenci pracovat pro naplnění těchto představ, když pak přijde náročná situace, dodá nám sebevědomí. Jakmile si stanovíme cíle, dostaneme svůj život víc pod kontrolu.
A co vy, nechali byste kouče, aby vám poradil s vašimi životními problémy?
