Josef Iš z Terezína na Hodonínsku má pověst úspěšného cvičitele kočárových koní. Redakce Sedmičky ale zjistila, že někteří chovatelé o něm mluví i jinak. Jako o tyranovi a podvodníkovi. Išovy stáje se proto rozhodla zkontrolovat i veterinární správa.
„Je to vrah. Nechal umřít osmdesát koní a tříletí v jeho péči vypadali jako sotva roční. Místo tři čtvrtě tuny vážili sotva polovinu,“ popisuje zkušenosti s chovatelem poradce ministra zemědělství a chovatel koní Ladislav Dobrovský z Vacenovic na Hodonínsku. Dodává, že přitom Išovi dříve pomáhal, a dokonce ho zachránil před vězením, které mu hrozilo kvůli dluhům.
Sedmička psala před třemi týdny o Išově chovu v Terezíně rozsáhlý článek. Právě na něj zareagovali jeho kolegové z branže. „To, co napovídal, není vůbec pravda. Když zapřahají do spřežení, Iš se musí schovat. Koně se totiž hrozně klepou, jak se ho bojí,“ tvrdí Dobrovský.
Iš všechna obvinění odmítá. „Nevím, kde na to přišli. U Dobrovského také není všechno v pořádku. Kdo viděl moje koně, musí mu být jasné, že jsou na tom fyzicky dobře. Koňáci rádi házejí špínu jeden na druhého,“ brání se Iš.
Přesto se veterináři rozhodli udělat v Terezínském dvoře kontrolu. „Dostaly se k nám nějaké zprávy o ne zrovna ideálním zacházení s koňmi, i když to nebyly oficiální stížnosti. Co se stane mezi chovateli koní, to mezi nimi většinou i zůstane,“ říká Josef Schöndorf z hodonínského inspektorátu Krajské veterinární správy. Iš měl podle něj problémy i ve stáji v Uhřicích na Hodonínsku.
Terezínský dvůr musel minulý týden dokonce vyklidit. „Měli jsme dvůr pronajatý od jedné firmy, která se rozhodla, že smlouvu zruší. Má prý něco výnosnějšího,“ vysvětluje Iš.
Poradce ministra zemědělství Dobrovský má v chovu přes šedesát koní. Některé z nich měl ustájené u koňáka Iše v Uhřicích. „V těch stájích zanedbával krmení zvířat. Dával jim jen slámu a gumové medvídky z čokoládovny Maryša, takže z nich byli úplní chudáci. Ti už nebyli ani do salámu, ale do polévky,“ tvrdí Dobrovský. Ve své stáji se nyní snaží dát vyhublé koně, které měl u Iše, dohormady.
Špatné zkušenosti má s terezínským koňákem také Boleslav Hurhot z Dražovic. Ten u Iše ustájil několik svých koní. A dodnes lituje. „Jeden kůň měl utrženou šlachu. Výslovně jsem zakázal, aby ho připouštěli ke klisnám. Iš ale nerespektoval můj zákaz a kůň musel podstoupit léčení za desetitisíce korun,“ líčí rozhořčený Hurhot. Dalšímu koni podle něj Iš podestlal shnilou slámou. Kvůli tomu dostal zánět kopyta.
Iš nedodržel ani zákaz nizozemského chovatele, jehož koně v Terezínském dvoře cvičil. „Nesměl prodávat jeho zvířata. Přesto zákaz často obcházel. Nejdřív neodváděl peníze z prodeje tak, jak měl. Potom dokonce rozprodal koně z párů, aby je chovatel nemohl nabízet jako zápřahovou dvojku. To je přesně Išův styl. Nechápu, jak mu to může procházet,“ kroutí hlavou bývalý chovatel koní Ludvík Havlíček ze Sobůlek u Kyjova.
Iš podle něj nizozemskému chovateli dluží okolo dvou milionů korun. A nejen jemu, ale i dalším lidem. „Měl jsem také kdysi co dělat, abych dostal zpátky peníze, které jsem mu půjčil na krmení,“ dodává Havlíček.
