Jejich den začíná před pátou. S poklady ze zahrádky | E15.cz

Jejich den začíná před pátou. S poklady ze zahrádky

Drobní pěstitelé v Hradišti udržují tradici a nabízejí plody ze své zahrádky.

Je pět hodin ráno a zatímco většina lidí ještě spí, Antonín Šmíd už tlačí po silnici káru. Má na ní byliny, zeleninu a květináče se zahradními stromky. Míří na tržnici. Dělá to už deset let. Stejně jako další prodejci, kteří drží při životě tradici kdysi slavných hradišťských trhů.

Od padesátých do osmdesátých let se hradišťské trhy konaly pravidelně ve středu, sobotu a neděli a jezdili na ně lidé z širokého okolí. „Trhovci tam prodávali i živé nebo zabité husy, kačeny, králíky, husí játra, špek, klobásky i vajíčka. Dnes už se to kvůli předpisům nesmí a je to škoda,“ připomíná úspěšnou éru osmašedesátiletá pěstitelka Marie Fornůsková z Kunovic.

V dnešní době míří každou neděli k restauraci Koruna v Uherském Hradišti chovatelé domácích zvířat. Středečním a sobotním trhům v areálu naproti nádraží pak vévodí domácí zelenina a ovoce, květiny, které žádné květinářství nemá, a sezonní zboží, jako jsou třeba dušičkové věnce. Většina potravin vyroste na běžné zahrádce a v množství, které jen o málo přesahuje spotřebu velké rodiny. Proto jsou plody ve srovnání s těmi z velkých řetězců na první pohled méně nablýskané a jakoby menší.

„Ovoce a zeleninu bych si ale v supermarketu nekoupil. Víte proč? Protože se o ně nikdo nestará tak, jako my tady,“ tvrdí prodejce Šmíd. Stejně jako ostatní si místo v tržnici pronajímá a občas ho přijdou zkontrolovat ze živnostenského úřadu.

Na kole s vozíkem

Svůj stánek má Šmíd v zastřešeném areálu uprostřed první řady od silnice. Trhovkyně Fornůsková stojí jen pár stolů od něj nedaleko vchodu do vlakového nádraží. Na stole má svazečky petrželky za pětikorunu, kytice osmi cínií za desetikorunu nebo misku ostružin za dvacku. „Ceny jsou lidové a třeba se zlínským tržištěm nesrovnatelné,“ konstatuje zákazník Josef Kilhof.

Nabízet doma vypěstovanou zeleninu začala osmašedesátiletá žena už v mládí. „Rodiče mi řekli, ať vezmu mrkev a okurky a prodám to, abych si mohla něco koupit. Tak jsem šla,“ svěřuje se trhovkyně.

Mezi lidmi je ráda, zvlášť když si může popovídat. Na trzích prodává už čtvrt století, předtím pracovala jako poštovní doručovatelka. Zažila tržnici na hradišťském náměstí i Zelném trhu. Teď má v kryté tržnici rezervované stálé místo. Z Kunovic jezdí kolem páté ráno na kole s malým vozíkem. Do něj se jí vejde všechno, co u zákazníků slaví úspěch.

Když si během prodeje potřebuje odskočit třeba na toaletu nebo do stánku s občerstvením, nemusí se bát. Stánek jí před zloději pohlídají kolegyně. „Jsme tady taková rodina, takže si pomáháme. To je normální,“ prozrazuje zavedenou praxi mezi prodejci Fornůsková.

Marie Stašková s ní souhlasí. Na její stánek zákazníci narazí hned při vstupu z bočního vchodu od vlakového nádraží. „Na velké kamarádění ale nemáme moc času. Jenom se pozdravíme, a když je náhodou chvilka volna, něco si řekneme,“ popisuje pěstitelka z Vések. Každou středu a sobotu ji do Hradiště vozí manžel.

Zeleninu a ovoce pěstovali doma odjakživa a v obchodě se Stašková pohybovala od mládí. Od důchodu už svoje okurky, cukety, česnek, cibuli i květiny také prodává. „Ráda si tady pokecám se zákazníky, to by mi doma asi chybělo,“ zdůvodňuje své podnikání Stašková.

Za přáteli

Většina ostřílených trhovců jsou důchodci, kteří si popovídají rádi. Při balení okurků do sáčku se svěří s rodinnými problémy, poptají se na zdraví a hned má zákazník pocit, že správní prodavači ještě nevymřeli. A příště přijde za svým trhovcem zas. „Chodím sem často a to hlavně proto, že tady potkávám známé tváře, které poznám už roky. Bývávalo tady víc lidí, ale atmosféra je stejná i teď,“ potvrzuje Ludmila Svobodová z Uherského Hradiště.

Třeba sedmapadesátiletá Fornůsková jezdí na trh půl století. Na davy zákazníků ale nevzpomíná se smutkem. I dnes velkou část zboží prodá. „Máme za to pár korun navíc. Ale kdybych počítala ty hodiny, kdy se zahrádce věnuju, tak se to nevyplatí. To asi řekne každý,“ konstatuje prodavačka, podle které bývají sobotní trhy populárnější než ty všednodenní.

V deset hodin dopoledne už prodavači na hradišťské tržnici pomalu balí. Prodejce Šmíd poskládá do speciálního regálu připevněného na káře neprodané zboží, uklidí kytičkovaný ubrus z prodejního stolu, sbalí skládací židličku do igelitky a odjíždí z tržnice. Za patnáct minut je doma. „Pomalu začnu chystat chryzantémy,“ dodává s úsměvem.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!