Jestliže člověk nemůže svobodně říkat, co si myslí, je tu něco špatně

Čtyřicet let si úspěšně buduje v mostecké nemocnici kariéru, posledních šestnáct let pracuje jako primář chirurgie. Sáša Štembera se nestará jen o zdravotní stav pacientů, zajímají ho poměry ve zdravotnictví i v politice.

O svých názorech veřejně mluví, což ho stálo primariát i místo v mostecké nemocnici. Údajně poškodil společnost Krajskou zdravotní. Okresní soud mu ale dal za pravdu.

Než si vybojuje svůj návrat do Mostu pravomocně, užívá si více volného času. Hlavně na golfovém hřišti.

Jak se vám líbí v nemocnici v Bílině?

Líbí se mi tam opravdu hodně. Čtyřicet let jsem pracoval v týmu, pořád jsem byl zapojený do odborných skupin. Když někdo pod vámi něco zkazí, jste za to jako primář zodpovědný a i se tak cítíte. Primářem nemůžete být pouze osm hodin, tedy běžnou pracovní dobu, ale naopak jste jím čtyřiadvacet hodin, a to je na tom to vyčerpávající, co vás na jedné straně naplňuje adrenalinem a na straně druhé fyzicky a duševně ničí. Teď jsem zodpovědný jen sám za sebe.

Chcete se vrátit do Mostu?

I přes výhody, které jsem teď popsal, samozřejmě chci.

V mostecké nemocnici jste stál u zrodu laparoskopie. Je ještě nějaká supermoderní metoda, kterou byste v Mostě rád viděl?

Každý špitál má v systému zdravotnictví své místo a tohle je okresní nemocnice. Jsem rád, že se mi podařilo laparoskopii do Mostu, jako do jedné z prvních nemocnic, přivést. Ač to bylo kuriózním způsobem. Tehdy jsem měl obrovskou podporu osvíceného primáře Františka Krtičky. Široko daleko nic takového nebylo. To, že budeme dělat většinu zákroků pomocí laparoskopie, jsme tehdy nemohli tušit. Ovšem přivádět do zařízení tohoto typu další převratnou metodu je nereálné.

Takže už není se co učit?

Samozřejmě že je, to je nutné neustále. Jenže dřív jsme v mostecké nemocnici dělali všechno, chirurgie se ale začala hodně specializovat. V Mostě jsme se zaměřili na břišní a úrazovou chirurgii, takže si teď nedokážu představit nic nového, převratného, co by se v Mostě dalo využít.

Netrápí vás, že nemocnice, kterou se před lety všichni chlubili, má nyní špatnou pověst?

Nemocnice má problémy, mrzí mě to. Strávil jsem tu téměř čtyřicet let a šestnáct na pozici primáře. Nedomnívám se, že u lidí propadá chirurgie. Je třeba brát firmu jako celek, a jestliže jeden článek selže, dopadne to na všechny obory.

Má takový úpadek řešení?

Měl řešení už v počátku. Když vznikla Krajská zdravotní, měla vzniknout i koncepce, která nabídne každému nemocničnímu zařízení směr rozvoje. Dosud jsem nic takového neviděl.

Kam by se tedy měla mostecká nemocnice ubírat?

Nejde jen o mosteckou nemocnici. Každá nemocnice by se mohla specializovat na nějaký obor a složité zákroky provádět v ní, zatímco běžné zákroky by lékaři dělali ve všech. Není možné, aby špičkové vybavení měla jen nemocnice v Ústí nad Labem. To je špatné jak pro Ústí, protože to nemohou kapacitně zvládnout, tak pro ostatní, protože se nemají kam rozvíjet.

Okresní soud rozhodl, že vám Krajská zdravotní dala výpověď neoprávněně. Její zástupci oznámili, že až dostanou rozsudek písemně, odvolají se. Neubíjí vás, že budete muset znovu k soudu?

Neubíjí, spíše naopak. Dosud jsem nepochopil, jak se můj názor vyslovený obecně na situaci ve zdravotnictví, může dotknout Krajské zdravotní a poškodit ji. Cítím, že jsem se nezachoval špatně. Jestliže doktoři mají ve společnosti ještě nějaký kredit, tak je to proto, že jim lidé věří. My jsme povinni hájit zájmy svých pacientů, a to neznamená jen to, že v noci vstaneme, abychom jim dali léky, ale týká se to i věcí okolo zdravotnictví, tedy i peněz v něm. Jestliže se zdravotnictví v jakékoliv rovině zpronevěříme, ztratíme nejen důvěru pacientů, ale i důvěru sami v sebe.

Kdy jste jako lékař začal revoltovat?

Za mého působení v Mostě prošla nemocnicí řada ředitelů, lepších i horších. Kladem všech těch, kterých jsem si vážil, bylo to, že respektovali práci všech, kteří se na provozu nemocnice podíleli. Pak se tu objevili lidé, kterým o provoz vůbec nešlo, zajímalo je jen financování a nákup vybavení. Obojí nebylo příliš průhledné. V tu chvíli nastal problém, začali jsme ještě s několika dalšími lidmi na poměry i financování v nemocnici poukazovat. Nějaký rozhovor v novinách nebyl důvodem mého vyhazovu, jen záminka.

Nebojíte se, že když vyhrajete i další soud a Krajská zdravotní bude muset výpověď stáhnout a vy se vrátíte, že vám budou házet klacky pod nohy?

Nelze očekávat nic jiného a v této pozici jsem si za ty roky už zvyknul. V posledních letech už to přerůstalo určité meze a já si nakonec říkal, že jsem za situaci v krajském zdravotnictví a v mostecké nemocnici zvlášť snad i spoluzodpovědný, a proto jsem cítil povinnost vyjádřit svůj názor i při vědomí nepříjemností, které jsou s tím spojeny.

Uvažoval jste, co byste dělal, kdybyste soud naopak prohrál?

Ne. To už tady jednou bylo, že člověka vyhodili, když řekl do novin, co si myslí. Nehodlám rezignovat na to, co mám zaručené ústavou. Chápete, co to pro mě znamená? A co to znamená pro vás jako novináře? Zvláště dnes, kdy je zpochybňována činnost policie i soudů řadou kauz. Jak bychom dopadli, když by ani sdělovací prostředky nemohly poukazovat na to, co se děje! Nemůžeme přece dopustit, aby se lidé nemohli vyjadřovat.

Osm let jste působil v komunální politice, v litvínovském zastupitelstvu. Připravilo vás politické dění na současnou situaci?

Pochopil jsem, jakým směrem se ubírá politika a jakými technikami pracuje. Umím si dát věci do souvislostí s kauzou, která se mě teď týká. Takže připravilo.

Co považujete za úspěch ve vaší politické kariéře?

Politiku netvoří jeden člověk. Nebyl jsem v uskupení nezávislých kandidátů sám. Úspěch našeho sdružení vidím v tom, že jsme dvě volební období měli možnost ovlivňovat dění v Litvínově. Spíše jsem si dělal ambice, aby se ve městě neděly nepravosti, a pokud se děly, tak se pokusit o jejich nápravu.

Kandidoval jste i do Senátu, neúspěšně. Z Litvínova jste se odstěhoval. Hodláte se ještě někdy do politiky vrátit?

To nezávisí jen na mně, ale dění ve státě mě hodně zajímá, a pokud mi někdo nabídne spoluúčast na politických aktivitách, nebránil bych se tomu. Všude jsem vystupoval jako nezávislý, záleželo by tedy na tom, jakým směrem by se mělo uskupení, za které bych kandidoval, ubírat.

Jeden zásadní návrat už za sebou máte. Jako rodilý Litvínovan jste ale mládí strávil na Pardubicku. Co vás po studiích přivedlo zpět na rodný sever?

Jednoznačně nový špitál. Jsou tu doly a chemička a tehdy tu byl i veliký finanční potenciál pro růst nemocnice, která je tu potřebná. Vybavení měla mostecká nemocnice na tehdejší dobu velice dobré. Měli jsme možnost používat výstřelky techniky. Běžně jsme měli k dispozici věci, které kliniky používaly výjimečně. Lákala mě možnost růstu i to, že se můžu hodně naučit. A znovu říkám, přitom šlo o okresní špitál.

Rád sportujete. Dokonce jste byl průkopníkem golfu v Mostě. Mají vůbec lékaři čas na sport?

Relaxace je pro lékaře nutností, zvláště když máte dvanáct i třináct služeb za měsíc. Teď mám naštěstí ale volněji. Sportem číslo jedna je teď golf. Jako dítě jsem chodil do Sokola a měl jsem tedy přístup do nejrůznějších oddílů. Věnoval jsem se volejbalu, hrál jsem hokej, tenis, plaval jsem i lyžoval. Než jsem začal s golfem, byl jsem nadšený windsurfař, ale obojí se už nedalo zvládnout.

To je golf tak náročný?

Možná to tak nevypadá, ale je. Uvědomte si, kolikrát holí švihnete, kolik kilometrů s vybavením nachodíte. Nedávno jsem na hřiště vzal kamaráda, který hrál volejbalovou extraligu, a na osmnácté jamce už sotva chodil.

Proč už nechodíte hrát na mostecké hřiště?

Se mnou je to tak, že mě odevšad vyhazují. Kdysi jsem mostecké hřiště s dalšími čtyřmi lidmi zakládal. O golfu jsme nevěděli vůbec nic, ale říkali jsme si, že by to na výsypkách neměl být problém. Přizvali jsme profesora Buchara, který ve Švédsku stavěl nízkonákladová hřiště. On tehdy přijel, ukázal nám, jak vůbec golfová hole vypadá a začal nás to učit. Golf je spojený s etikou a on nám to tehdy ukázal i na tom, že se kvůli ukázce golfu kdesi na louce převlékl do korektního oblečení. Když později mělo hřiště parametry na to, abychom mohli pořádat turnaje, najednou nás v klubu nechtěli. Tak jsme se sebrali a jeli postavit hřiště v Janově u Hřenska.

SÁŠA ŠTEMBERA

• Narodil se 25. prosince 1949 v Litvínově.
• Šestnáct let byl primářem mostecké chirurgie, oboru se věnuje téměř čtyřicet let.
• Před rokem dostal výpověď za článek v novinách, kde komentoval krizi ve zdravotnictví.
• Nyní působí v nemocnici v Bílině.