Ježíš, Dracula i Krysař sklízejí v Praze bouřlivý potlesk

Stovka představení, desetitisíce repríz a miliony diváků. Praha miluje muzikály.

Kat Mydlář ve čtvrtek večer pozvedne meč a setne Jana Jesenia. A v pátek znovu. A znovu, téměř každý den, dokud to lidi bude bavit. Producenti věří, že jim to pár let vydrží.

Nový muzikál Michala Davida a Lou Fanánka Hagena, který teď startuje v divadle Broadway, patří totiž k nejdražším v české historii. Speciální efekty, scéna, kostýmy i platy herců spolykají desítky milionů korun. A ty se musejí vrátit.

„Aby se muzikál zaplatil, je potřeba odehrát alespoň dvě stě padesát představení, pokud se podaří odehrát dvakrát tolik, muzikál bude ziskový,“ říká Michal David, který není jen autorem hudby, ale i spoluproducentem muzikálu.

Hvězdy i laserová show

V hlavních rolích se představí muzikálové hvězdy Daniel Hůlka, Josef Vojtek, Petr Kolář nebo Ilona Csáková. Představení ozvláštní světelné efekty, ledkové stěny, laserová show i scény odehrávající se nad hlavami diváků.

Jenom kostýmy stály už dva a půl milionu korun. Třeba Daniel Hůlka, který hraje hlavní roli kata Jana Mydláře, vystřídá během představení osm kostýmů, celkem za čtvrt milionu korun.

„Inspiroval jsem se pro toto představení současnou módou od extravagantních návrhářů, jako je Gaultier nebo Armani. Něco ve stylu Madonny nebo Lady Gaga,“ vysvětluje návrhář Roman Šolc.

Nejsložitější a nejdražší kostýmy si obléknou na závěr představení hlavní hrdinové Dorotka a Kat Mydlář. Šolc jim říká „závěrečné – posmrtné“ a je na ně nejvíc pyšný. Jsou speciální v tom, že mají v černé látce zabudovaná světla a svítí.

I kvůli kostýmům je Kat Mydlář zatím nejdražším muzikálem, který v divadle Broadway vznikl.

Producenti pevně doufají, že bude mít stejný úspěch jako jiné jejich představení, muzikál Kleopatra, kterého se zatím odehrálo dvanáct set repríz.

Milion lidí ročně

Kat Mydlář však není jediné „velkolepé“ představení, které je v Praze k vidění.

Naopak. Muzikál dnes patří k nejoblíbenějším divadelním žánrům a k vidění je téměř na každém pražském jevišti. Ročně se odehraje několik desítek kusů a zatleskat přijde až milion lidí.

Na co se dnes chodí? Velkým hitem je třeba Robin Hood v divadle Kalich. „Díky televizním castingům, které předcházely premiéře, bylo okamžitě vyprodáno,“ říká mluvčí divadla Kalich Jaroslav Panenka.

Kromě zbojnického muzikálu Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvaldové mají na repertoáru třeba trojici představení, pod kterými je jako autor podepsán Daniel Landa – Touha, Tajemství a Krysař.

Od loňského listopadu se do Prahy vrátil i nejúspěšnější muzikál hraný v Česku, Jesus Christ Superstar Andrew Lloyda Webbera. Původní nastudování s Danem Bártou a Kamilem Střihavkou vidělo v divadle Spirála za pět let více než 850 tisíc diváků.

Úspěch a ohlas muzikálu byl takový, že se v podobném hereckém obsazení na podzim objevil v karlínském divadle. To má na programu i další trháky. Třeba Carmen s Lucií Bílou, klasickou Noc na Karlštejně nebo Producenty.

Špičkoví Bídníci

Jak se mění doba, změnily se i muzikály. „Začátkem 90. let byly muzikály vyslanci Západu, tamního showbyznysu,“ vzpomíná teatrolog Josef Herman.

Prvním představením byli Bídníci ve Vinohradském divadle. Hra, plná pěveckých hvězd, byla muzikálovou špičkou, na kterou dodnes všechno navazuje.

Praha se rychle stala městem plným muzikálů. Producenti hledali vhodné prostory, nejrůznější kina nebo tovární haly se měnily na muzikálová divadla, hrálo se od Paláce kultury po pavilony na Výstavišti.

Ke slavným světovým dílům přibyla domácí produkce Karla Svobody nebo Michala Davida. Ne všichni však uspěli. „Propadla a shořela řada produkcí, které se pokoušely dostat na výsluní,“ hodnotí Hermann. Do dnešních dnů přežily jen ty nejlepší nebo nejschopnější.

Od devadesátých let, kdy se v Česku začaly muzikály hrát pravidelně, není podle dramaturga Patrika Fridrichovského moc těch, které by se trvaleji uchytily a nezapadly. „K jedněm z nejhezčích patří určitě Johanka z Arku Ondřeje Soukupa a Gábiny Osvaldové nebo intelektuálně dandyovský Pavlíčkův Dorian Gray,“ vyjmenovává Fridrichovský.

Zajímavý byl podle něj i Ledeckého Hamlet nebo pokus převést filmovou „Adélu“ do muzikálového divadla z pera Ondřeje Brouska a Radka Balaše.

Práce pro 2500 lidí

Pražské muzikálové produkce jsou také velkým zaměstnavatelem nejrůznějších profesí. Dohromady dává muzikál práci dvěma a půl tisícům lidí, včetně technického personálu. Muzikály jsou také jistou obživou pro řadu zpěváků, jak pro ty známé, tak pro ty, na nichž ulpěl hvězdný prach při nějaké soutěži typu Superstar.

Za nimi míří na muzikály autobusy plné lidí, lačnících spatřit na vlastní oči hvězdy známé z televize. „Poměr pražští – mimopražští býval dvacet ku osmdesáti, teď se to vyrovnává, protože pro venkovskou rodinu přestáváme být dostupní. Dneska nás kupodivu drží spíš Praha – zase se naučila chodit,“ vysvětluje producent divadla Broadway Oldřich Lichtenberg.

Zatímco Kat Mydlář ještě nemá ani po premiéře, producenti už spřádají plány na další představení. „Dalším námětem by mohla být Mata-Hari,“ přemýšlí Michal David.