Jihomoravské kořeny v Argentině, zemi pláží, ledovců i tanga

Sbalili si nejnutnější věci, rozloučili se s přáteli a vydali se na dlouhou cestu do Jižní Ameriky. Tisíce lidí z Břeclavska se od dvacátých let minulého století stěhovaly za prací přes půl světa. Začali žít v cizí zemi, učili se nový jazyk. Mnozí skončili na ulici, někteří už do konce života neviděli příbuzné, které nechali doma.

Ne všichni moravští emigranti ale měli v Jižní Americe těžký osud. Některým se začalo dařit v práci a založili si tam nový domov. I proto je dodnes, hlavně v Argentině, stále výrazná moravská stopa.
„Otec měl bratra Františka, který tam odjel jako čtrnáctiletý s dalšími emigranty. Nikdy ho nepoznal, protože František odjel ještě předtím, než se otec narodil. Vždycky jsme přemýšleli o tom, co se s naší rodinou v Argentině stalo,“ vypráví Marie Fialová z Hrušek.

Její strýc František Trecha patřil k moravským rodákům, kteří odešli ve 20. letech hledat štěstí do Argentiny. „František poslal domů jediný dopis se svatební fotkou s Argentinkou Elenou. Zemřela teprve nedávno, bylo jí přes devadesát. František umřel už před pětatřiceti lety,“ vypráví jeho neteř.

Všechno o příbuzném žijícím v Argentině se rodina dozvěděla až po několika desítkách let po jeho emigraci. „Před dvěma a půl lety nám přinesl hrušecký starosta dopis z Argentiny. Na obecní úřad ho poslali naši příbuzní. Nevěřícně jsme hleděli na to, že se nám po tolika letech ozvali. Odepsali jsme jim a teď už si píšeme pořád. V Argentině tak teď máme překvapivě mnohem větší rodinu než tady na Moravě,“ říká Fialová.

Životní přemety

Osudy Františka Trechy rodině převyprávěla až jeho argentinská vnučka Silvia Marinsalta Trecha. „Když František přijel do Argentiny, pracoval několik měsíců ve skladu. Nedostal ale zaplaceno a skončil na ulici jako bezdomovec. Podařilo se mu sehnat práci v zemědělství, kde se seznámil se svojí budoucí ženou Elenou. Měli čtyři děti, devět vnoučat a osmnáct pravnoučat. Až do konce života potom děda pracoval v továrně na výrobu masových konzerv,“ přibližuje Trechův život jeho vnučka.

Přestože je jí už pětačtyřicet let, v Evropě, natož v rodné obci svého dědy, ještě nebyla. „Ráda bych se ale jednou s moravskou částí mojí rodiny objala,“ svěřuje se Silvia.

Tisíce rodin v Chacu

Silná vystěhovalecká vlna zasáhla i Velké Bílovice. „Komunita, která do Jižní Ameriky odešla v době hospodářské krize, byla skutečně raritní. Do argentinského Chaca se tehdy odstěhovala polovina městečka i se starostou,“ říká Jindřich Krous, který do Chaca jezdívá na devět měsíců v roce učit moravské krajany češtinu.

Bývalý velkobílovický starosta Petr Šašvata se tehdy usadil s rodinou poblíž Buenos Aires. Položil tak základ jedné z největších českých komunit mimo Evropu, ve které dnes žijí potomci až čtyř tisíc moravských rodin. Pár let nato založil několik farem na pěstování bavlny a zbohatl.

Jednou z velkobílovických rodaček, která odešla s rodiči do Argentiny, byla i Božena Zapletalová. „Živili se pěstováním bavlny. V kraji byl ale nedostatek pitné vody a úrodu navíc ohrožovaly kobylky. Někteří lidé také těžko snášeli padesátistupňová horka,“ zachytil její vzpomínky Jan Maděřič z Velkých Bílovic. Možná i proto se po čtyřiadvaceti letech vrátila s rodinou na Moravu.