Sportovní hala v Budějovicích je našlapaná k prasknutí. Rekordní návštěva dvou a půl tisíce diváků do jednoho vstává. Poslední útok Ostravy jde do zámezí a následují výbuchy radosti, výstřiky šampaňského a melodie sportovní hymny vítězů We are the champions.
Budějovický Jihostroj je zase na vrcholu. Po roční pauze má titul v extralize volejbalistů. Uspěl v základní části. V play-off vyřadil Ústí nad Labem i nepříjemnou Příbram. Ve finále pak přesně jeden týden bojoval s Ostravou. V pěti zápasech ji pak dokázal porazit.
Mistrovské oslavy na jihu Čech fandové i hráči dobře znají. Vždyť Jihočeši si připsali čtvrtý titul během pěti let a v každém ročníku brali medaile. Loni to byla bronzová. Co rozhodlo o zisku letošního zlata?
1. Domácí prostředí
Když jeli budějovičtí volejbalisté do Příbrami, psaly noviny, že je v tamní hale čeká peklo – tisíc diváků. Bylo by zajímavé srovnání s pátým zápasem finále, kdy přišlo do budějovické sportovky dva a půl tisíce lidí. Právě příbramská hala je jediná, která se s budějovickou může rovnat. Jinak jsou zdejší návštěvy a atmosféra bezkonkurenční. „Titul patří divákům, protože nás neustále hnali dopředu. Bez nich bychom ho nevyhráli,“ říkal se zlatou medailí na krku univerzál Radek Motys.
Jeho tvrzení podporují fakta. Vždyť v play-off doma Jihostroj neztratil ani jediný zápas a dokázal otočit i duely, které se pro něj nevyvíjely dobře jako s Příbramí nebo první zápas s Ostravou. Michal Sládeček zase mluvil o nejlepší atmosféře, jakou tady kdy zažil. Venku prohrál jednou v Ústí, dvakrát v Příbrami a jednou v Ostravě. Jinak nezaváhal a o skvělé publikum se opíral.
2. Talisman
Je to součást každého posledního play-off a těžko si bez něj vyřazovací boje představit. Po formě na pečení, mužíkovi na vysokém podstavci a kořenu stromu letos podporovala budějovické volejbalisty vyřezávaná žirafa. „Koupil jsem ji před časem ve slevě. Dva tisíce bych za ni nedal,“ smál se masér týmu Filip Hoch. Ležela mu doma, a když přemýšlel, co letos vymyslí, vzpomněl si na ni. Je provedená ve stejných barvách jako dresy týmu.
„Navíc jsem shodou okolností viděl nedávno film o tom, že žirafa je nejvyšší savec a že si vždy na stromech vybírá to nejlepší a nejsladší listí, které je nejvýš,“ dodal. Jako Jihostroj. Kořen loni pomohl Jihočechům k bronzu a hráči si stěžovali, že jim bral sílu. Žirafa letos slavit mohla. „Já na to hodně věřím, takže je olíbaná, ohlazená a obouchaná,“ líčil i trenér Petr Brom. Při zápase byl u ní každou chvíli.
3. Vyrovnaný kádr
V minulé sezoně doplatil tým na to, že když se základní sestavě nedařilo, neměl trenér Brom kam sáhnout. Letos tomu bylo jinak. „Měli jsme alternativy na smeči i v blokařích,“ pochvaloval si. Když se někomu nedařilo, mohl ho nahradit jiný.
Poznali to třeba Torcello s Filou, které v prvních dvou zápasech s Ostravou alternovali Čajan s Michálkem. Konečně i Macha se Sukubou mohl střídat Štěpán Smrčka. Když byla velká nouze, byl připravený ještě veterán Stanislav Pochop. Asistent trenéra do finále nakonec naskočil. Jen na jediné dva posty neměl kouč náhradu. Nahrávače Sládečka a univerzála Motyse. „Ti to museli odtáhnout celé,“ vysvětloval Brom.
4. Sládeček a Motys
Právě tito dva hráči byli naprosto nenahraditelní a ve formě. Michal Sládeček je v Budějovicích podepsaný pod všemi tituly z posledních let. „Ale tenhle byl nejtěžší,“ řekl. Proč? Možná i proto, že sympatický Slovák odehrál většinu play-off se zlomeným malíčkem na pravé ruce, což je u volejbalisty celkem problém. Někteří ho přirovnávali k Jaromíru Jágrovi, který také jednou odehrál mistrovství světa s ortézou na ruce. „Byly to tři týdny v permanentní bolesti, ale nedokázal jsem si představit, že bych sledoval zbytek play-off z lavičky,“ usmíval se Sládeček. Na jihu Čech ho na nějakou dobu viděli diváci naposledy. V létě končí. Potřebuje nový impuls a zamíří do zahraniční. Kam? To ještě neví, ale nabídky má třeba z polské ligy. „V každém zápase jsme neuhlídali Motyse a k němu se vždy přidal jeden ze smečarů,“ krčil rameny trenér Ostravy Zdeněk Šmejkal. Přes budějovického univerzála šly skoro všechny útoky. Složil i většinu míčů. Stal se klíčovým hráčem. „To musí posoudit někdo jiný,“ kroutil hlavou Motys. Nicméně ani jeho setrvání na jihu není jisté. Končí mu smlouva, a co bude dál, neví.
5. První zápas v Ostravě
„Pokud bych měl hodnotit, co rozhodlo tuhle sérii, byl to první zápas, který jsme doma nezvládli,“ vysvětloval ostravský kouč Šmejkal. Ostravští prohráli dvakrát na jihu Čech a chtěli po pátém zápase vrátit finále zpátky domů. Jihočechům se první utkání na hřišti soupeřů v play-off nedařila. Prohráli v Ústí nad Labem a pak i v Příbrami, kde se k tomu přidala druhá porážka v řadě. V Ostravě to bylo jinak. Tam se hned radovali a najednou vedli 3:0 na zápasy. Čtvrtý duel nezvládli, ale v pátém se mohli radovat se svými fanoušky.
Cesta za titulem ve faktech
Do play-off zasáhlo dvanáct hráčů: Torcello, Čajan, Sládeček, Smrčka, Michálek, Dvořák, Sukuba, Mach, Motys, Fila, S. Pochop, Juračka. V základní části se přidal ještě J. Pochop.
Tým sehrál 15 zápasů. Vyhrál jich 11 a prohrál 4.
Poměr setů byl 35:22 a míčů 1341:1227
Ani jednou neprohrál doma.
Nejlepším hráčem v útoku byl podle procentuální úspěšnosti Radek Mach s 57 procenty. Jen o jedno za ním je Michal Sukuba.
Nejlepší poměr v obraně mezi získanými míči a špatnými bloky má Michal Sukuba.
