Josef Karas. První pusu dostal v lágru

Druhý nejkrásnější muž světa má před sebou nový život. Přesto se rád vrací domů do Obrnic u Mostu.

Obrnice / Porota světové soutěže krásy Mr. World, která se uskutečnila na konci března v jihokorejském Soulu, vyhodnotila jako druhého nejkrásnějšího muže planety Josefa Karase z Obrnic u Mostu. Přes noc se z něho stala mezinárodní celebrita.

Program má nabitý od rána do večera, našel si ale čas, aby zajel do Obrnic na velikonoční zábavu. Dívkám se zrychlil tep, když vešel. „Nikdy si na nic nehrál. Vždycky byl přitažlivý, a přitom slušný kluk. Úspěch v Mr. World mu všichni přejeme,“ neskrývá nad ním nadšení servírka Helena Bystrá. Josef Karas pro lidi v obrnickém kulturním domě zahrál na kytaru a zazpíval. „Je nadaný. Dokonce si sám skládá texty,“ prozradila Drahomíra Miklošová, přítelkyně Josefa Karase-otce. Ona přišla s nápadem pohledného atleta do soutěže krásy přihlásit.

Určitě by se vysmál

„Tušili jsme, že by se nám vysmál,“ svěřil se Karas starší. „Když přijel Pepin domů do Obrnic, chtěl jsem, aby řekl ano, aniž by věděl podstatu otázky. Cukal se, ale nakonec ze sebe ano vypravil,“ líčí otec. Navrhl mu, aby se přihlásil do soutěže krásy v Čechách.

V české soutěži byl bez jakékoliv přípravy nejlepší. Jen se oholil a ostříhal. Pak ho čekala soutěž celosvětová. „Soutěžní disciplíny jsem zvládl, včetně vaření. Nejtěžší pro mě asi bylo odloučení od mého psa,“ říká s posmutnělým výrazem ve tváři Josef Karas. Když bylo Josefu Karasovi šest, rodiče i s ním emigrovali. Napřed se dostali do lágru v rakouském Reiskirchenu.

Dítě emigrantů

„Dostal jsem tam první pusu. Bylo jí devět a mě šest,“ líčí s úsměvem druhý nejkrásnější muž světa. V Rakousku usedl jako prvňáček do lavice. Neuměl ani slovo německy. Po čtyřech měsících dostali rodiče povolení odcestovat do Kanady. „Pepin začal znovu první třídu, tentokrát v angličtině. Anglicky vůbec neuměl. Neměl lehké dětství a jako dítě emigrantů rychleji dospíval,“ vypráví Karas starší.
Chtěl, aby syn sportoval. Začal s karate. Ve starších žácích byl na mistrovství Kanady druhý. Měl úspěch, a tak ho dali trénovat s dospělými. „Ale to se Pepinovi nelíbilo. Přešel na atletiku a už u ní zůstal,“ říká otec Karas.

Když byl ve druhém ročníku střední školy v Torontu, rodiče se vrátili do Čech. Dva roky bydleli v Mostě a Josef Karas junior studoval Scholu Humanitas v Litvínově.

Všechno na rovinu

„Nikdy neměl problémy s učením nebo s chováním. Narážel ale na svoji upřímnost a pravdomluvnost. Když učitel káral spolužáka za něco, co nebyla pravda, ozval se,“ hájí syna otec. Když zalistujeme v kronice školy, najdeme, že Josef Karas spolu s Borkem Hamsou byli nejvýkonnějšími ze všech studentů při drátkování chmele. „Manekýna brigády sice tehdy nevyhrál, ale získal zlatou medaili za nejlepší výkon,“ konstatuje nad zápisky ředitel Scholy Humanitas Milan Šťovíček. Na Josefa Karase vzpomíná jako na dobrého sportovce, kultivovaného, vstřícného, milého kluka.

Ve Schole Humanitas se dlouho neohřál. Otec ho po dvou letech poslal zpátky do Kanady, kde měl lepší podmínky pro desetiboj. Josef Karas odmaturoval v Torontu. Pak si ho, výtečného desetibojaře, vybrali na univerzitu do Spojených států. Probojoval se na mistrovství Evropy, světa a s tátou snili o olympiádě. To byla jejich meta. Kvůli úrazu na olympiádu nakonec neodjel.

Hrdost na Čechy

I když byl roky v zahraničí, vždycky se Karas hrdě hlásil k češství. Na první univerzitní trénink v Americe přišel v litvínovském dresu. Před několika roky si na záda nechal vytetovat českého lva. „Jsem patriot. Tohle tetování jsem chtěl celý život. Má pro mě osobní význam a nechal jsem si ho udělat, než jsem dal limit na mistrovství světa. Jiné tetování bych nesnesl,“ říká Josef Karas.

Nová životní cesta

Úspěch v celosvětové soutěži krásy přišel včas. Mladý, úspěšný desetibojař musel dát atletice, své první lásce, sbohem. S vyhřeznutou ploténkou nemůže dál sportovat. Vítězství v Soulu mu otevřelo novou životní cestu. „Nejraději bych se věnoval filmu. Je mi jedno, jakou roli bych dostal,“ sní o své budoucnosti Josef Karas.