Josefov je jako poklad na dně moře, který si nikdo netroufne vylovit

Pevnostní město
Píše se rok 2042 a pevnostní město Josefov z konce 18. století je jako jediná památka v Královéhradeckém kraji zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hned po Praze a Kutné Hoře je hlavním turistickým lákadlem Čech. Ročně Josefov navštíví desetitisíce lidí z celé Evropy. Fasády starobylých domů jsou opravené a ulice čisté. Josefov patří k nejlepším adresám v kraji a vede tudy již několik let Labská cyklostezka z Krkonoš do Hamburku.

Tolik fikce. Není ale vyloučeno, že za dvacet třicet let to bude skutečnost. Unikátní komplex pevnostní architektury, který spolu s Terezínem nemá ve střední Evropě obdoby, má totiž nejlepší předpoklady ze všech východočeských památek stát se atrakcí mezinárodního formátu.

Josefov v současnosti ale ze všeho nejvíce připomíná ztracený poklad na dně moře, o kterém všichni vědí, ale kvůli velké hloubce si ho nikdo zatím netroufne vylovit.

„Jsem optimista. Neříkám, že to bude hned, ale časem bude z Josefova jedno z turisticky nejpřitažlivějších míst v Královéhradeckém kraji,“ říká Jiří Klepsa, starosta města Jaroměř, jehož součástí Josefov je.

A jaký je současný stav? Jaroměř má asi třináct tisíc obyvatel, z toho tři tisícovky bydlí v Josefově. Ve zchátralých domech, které před lety opustila armáda, žije hodně nepřizpůsobivých obyvatel – většinou Romů. Když se oteplí, potulují se ulicemi party mladíků, kteří ruší noční klid a spát při otevřených oknech je téměř nemožné. Častá je i pouliční kriminalita.

I když se zdá být problém Josefova neřešitelný, radnice vyráží do boje za lepší budoucnost. Snaží se v mezích svých možností Josefov postupně kultivovat.

Také památkáři udělali ve vztahu k zanedbanému místu před pěti lety symbolický krok. Národní památkový ústav tam zřídil svoji pobočku. Krajské pracoviště vzniklo v budově, kterou památkový ústav nechal za třicet milionů korun opravit. Pracuje tam přes třicet zaměstnanců.

„Chceme jít příkladem. Klidně bych si dokázal v Josefově představit více státních institucí. Rozlehlé objekty v pevnostním městě jsou pro podobná využití jako stvořená. Josefov by klidně mohl být i na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Věřím, že za několik desítek let si zajdu do opravené části na dobrou kávu. Jinak řečeno, že Josefov bude tím, čím si zasluhuje být – zrekonstruovaným městem plným turistů a spokojených obyvatel,“ říká náměstek ředitele pobočky Národního památkového ústavu v Jaroměři-Josefově Jiří Balský.

Město neúspěšně žádalo o dotaci

První krok na dlouhé cestě k obnově Josefova podnikla radnice v lokalitě, kde stávala Hradecká brána a kde je v současné době vstup do podzemních chodeb. Z hlediska turistického ruchu se tedy jedná o nejdůležitější část pevnostního města.

„Soustředíme se teď do oblasti mezi příjezdem od Jaroměře až k podzemním chodbám. V této části Josefova chceme vytvořit místo, které bude návštěvníkům i místním obyvatelům maximálně vyhovovat. Není to ale tak, že od zbylých tří čtvrtin Josefova dáváme ruce pryč. Obnova města není na pět deset let. Musíme postupovat krok za krokem a hlavně někde začít,“ říká Klepsa.

Konkrétním projektem radnice je obnova takzvaného Retranchementu No. XVIII, u kterého je vstup do pevnostního areálu i do podzemních chodeb. Počítá se tam s rekonstrukcí asi šesti domků, které původně sloužily jako dělostřelecké laboratoře. Má v nich vzniknout například informační centrum, muzeum historie Josefova nebo technického zázemí.

Podle původního plánu se tam počítalo i s vybudováním amfiteátru až pro pět set lidí, kde by se konaly kulturní akce. Město na tento projekt za asi čtyřicet milionů korun neúspěšně žádalo dotaci z evropských fondů.

„Chtěli bychom se letos ucházet o finanční podporu z takzvaných norských fondů. Pokud uspějeme a vše půjde podle našich představ, tak v roce 2014 by mohl začít fungovat celý areál Retranchementu No. XVIII, Bastion I, podzemní chodby a takzvaný Dolík. Pokud se tento krok podaří, pak přejdeme na protilehlou část Josefova, abychom občanskému sdružení, které tam působí, pomohli při opravě Ravelinu XIV,“ říká Klepsa.

Radnice se také rozhodla zlepšit provozování turisticky atraktivních podzemních chodeb včetně dalších zařízení v pevnostním městě a dostat Josefov do většího povědomí lidí. Město proto k 1. lednu 2012 vyjmulo Josefovskou pevnost z řízení muzea a vzalo si ji pod sebe.

Nejdříve věnec hradeb a pak vnitřní město

Podle starosty by obnova Josefova mohla postupovat tak, že nejprve město vyřeší všechny hradební příkopy. Co se týče vnitřního života Josefova, tak opravy domů v majetku města by se mohly uskutečnit ve spolupráci se soukromým kapitálem.

„V posledních pěti letech jsme od armády převzali v Josefově ohromné množství majetku. Problém je v tom, že armáda nám ho předala se zpožděním více než deseti let, což mělo za následek, že jsou nemovitosti v katastrofálním stavu,“ tvrdí Klepsa.

Některé komplexy, jako třeba bývalá vojenská nemocnice, mají rozlohu několika zámků. Její přeměna například na oblastní archiv, který je v současné době v Zámrsku, se odhaduje na více než 1,5 miliardy korun.

„Na jedné straně jsme limitování požadavky památkářů a na druhé finančními možnostmi. Kraj nám pomáhá, ale úměrně svému vlastnímu rozpočtu, jsou to stotisícové částky. My ale potřebujeme stamiliony korun. Město náklady na obnovu Josefova nikdy nemůže samo utáhnout. Řešení vidím ve vytvoření nějakého modelu, ve kterém by město finančně spolupracovalo se soukromým investorem,“ vysvětluje Klepsa.

Při obnově Josefova pomáhají městu i mnohá občanská sdružení, která například udržují hradby nebo odstraňují stavby, které vznikly v posledních padesáti letech a památku degradují.

„Kdyby podobně velký rozsah zchátralých nemovitostí, jako má Josefov, dostal stotisícový Hradec Králové, měl by s tím obrovské potíže. Pro Jaroměř je to ale problém neřešitelný,“ doplňuje Balský.

Archiv, nemocnice, nebo jezdecké centrum?

Nápadů, jak Josefov postavit na nohy, je řada. Od využití částí pevnostního města armádou až po zřízení poboček ministerstev či kulturních institucí.

„Když pevnost Josefov postavil stát, pak ji prostřednictvím armády využíval až do nedávné doby, tak by se tento investor měl zase pochlapit a některé státní instituce sem opět dosadit. Například nějaký archiv, nebo památník národního písemnictví. Nebo by tady mohla znovu být vojenská nemocnice. Když o Josefov dlouhodobě nemá komerční sféra zájem, tak by se toho měl ujmout stát. Nepochybně by tam zůstal i prostor pro turistický ruch, pro vznik hotelů, restaurací a podobně. Josefov si to rozhodně zaslouží,“ říká Balský.

Do Josefova by mohla lákat turisty nebo i obyvatele nedalekého krajského města Hradec Králové také obnovená jízdárna jezdeckých kasáren.

„Co třeba taková jezdecká škola? Nebo projížďky historickými ulicemi městem? To by bylo zajímavé,“ míní Balský. Podle památkářů by se ale proměna Josefova měla uskutečnit pod přísným dohledem odborníků.

„Při obnově stavebního fondu je potřeba postupovat kvalitní a tedy finančně náročnější cestou za podpory města, ministerstva a přes různé dotace. Kdybychom povolili plastová okna a nejlevnější střešní krytiny, tak to stavební prostředí postupně degradujeme a zabouchneme dveře před tím, aby památková rezervace měla v budoucnu alespoň hypotetickou šanci ucházet se o členství ve společenství pevnostních měst nebo v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. To by znamenalo pro Josefov ohromný přínos, ale cesta do tohoto společenství není vůbec jednoduchá,“ říká Balský.