Blackoutů jako ve Španělsku může být víc. Posílení sítě je velkou příležitostí pro české firmy, říká europoslanec
Až stovky miliard korun bude stát posílení české přenosové soustavy proti možnému blackoutu, který nedávno postihl celé Španělsko a Portugalsko. A zrobustnění rozvodné sítě v celé Evropské unii si vyžádá 600 miliard eur, říká europoslanec Ondřej Krutílek (ODS). Brusel má proto do konce roku představit plán, jak hrozbě předejít. „Trestuhodně se na to kašlalo,“ kritizuje český politik. Díky němu přijal před týdnem Evropský parlament stanovisko, které zdůrazňuje, že si unijní státy mohou o svém energetickém mixu rozhodovat samy.
Podle posledních informací způsobil kolaps na Pyrenejském poloostrově výpadek rozvodny v Granadě. Věříte tomu?
Zpočátku se říkalo, že viníkem byl vzácný meteorologický jev. Pak se objevily informace o vyšetřování příčin, které bude trvat měsíce. A teď za to údajně mohla rozvodna. Podle mě to moc důvěryhodně nezní. Spíš se ukazuje, že je dost podstatné, jakým způsobem – a často i politicky a nerozvážně – vstupujeme do tak konzervativního sektoru, jakým energetika je. Tím myslím, že není připravena na velké, prudké změny. A pokud se dělají bez rozmyslu, vede to k různým negativním důsledkům.
Vzhledem k rozkolísání přenosové soustavy se blackouty mohou opakovat, byť v Česku je pravděpodobnost spíš menší. Jsme propojeni s Evropou, především s Německem, takže si výpadky elektřiny můžeme importovat.
Narážíte na problém obnovitelných zdrojů?
Když k blackoutu došlo, pyrenejská soustava byla ze 70 procent napojena na obnovitelné zdroje. A ty oproti uhelným, plynovým nebo jaderným elektrárnám nejsou dnes jednoduše řiditelné. Faktorů, které vstupovaly do hry, bylo určitě mnohem víc. Jako europoslanec doufám, že to bude pro EU budíček. Doposud jsme se do značné míry věnovali jenom čistotě zdrojů, přesněji tomu, jak dlouho je budeme moci používat a za jakých podmínek.
Takové bylo pojetí Green Dealu od začátku. Je nějaké řešení?
Především jde o sítě, tedy o přenosovou a distribuční soustavu, na niž se trestuhodně kašlalo. Doposud byla celá elektroenergetika hodně jednoduchá v tom smyslu, že se někde vyrobila elektřina v požadovaném množství a poslala se do světa. Jenže nové typy zdrojů jsou vzhledem k závislosti na počasí a denní době hůře řiditelné než klasické elektrárny.
Kvůli blackoutu se nyní ukazuje, že elektroenergetiku tvoří spojené nádoby – zdroje a dráty. Navíc to už není jednosměrka od elektráren ke spotřebitelům. Jak si lidé budují solární zdroje na střechách svých domů, začala to být obousměrná silnice, protože přebytky posílají zpátky do sítě. Proto se soustava obtížněji řídí.
Ondřej Krutílek
- Absolvoval Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity, obory politologie, mezinárodní vztahy a evropská studia.
- V roce 2004 začal pracovat v Centru pro studium demokracie a kultury jako analytik evropské legislativy. Stal se také asistentem v Evropském parlamentu. Nejprve pracoval pro Hynka Fajmona, dále pro Ivo Strejčka (oba ODS).
- V roce 2016 byl jmenován místopředsedou výkonné rady spolku Pravý břeh, který podporuje politiku premiéra Petra Fialy.
- V roce 2019 kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu jako nestraník za ODS. Krutílka však vlivem téměř 30 tisíc preferenčních hlasů přeskočil Alexandr Vondra. Krutílek se pak stal ředitelem Vondrovy kanceláře a na podzim 2019 vstoupil do ODS.
- V loňských volbách do EP získal přes 20,5 tisíce preferenčních hlasů a stal se novým europoslancem.
Ovlivňuje to i rozdílný přístup zemí Evropské unie k obnovitelným zdrojům?
Země, které příliš vsadily na obnovitelné zdroje bez dostatečných záloh a stabilní základny, teď situace dobíhá. Ale vliv má i to, že státy EU mají různou strukturu ekonomiky, a tudíž rozdílnou potřebu dodávek elektřiny.
Z jakého důvodu se podobná rizika při prosazování Green Dealu opomíjela?
Když se podíváme na zprávy české společnosti ČEPS, reportuje o možných problémech a rizicích už řadu let. Tyto informace ale neprobublaly do Bruselu, anebo to tam bylo tabu. To, o čem jsem mluvil, je vlastně unijní aranžmá – primárně se řešila čistota, přesněji nečistota zdrojů. Hovořilo se o tom, čím nahradíme uhlí a jestli jsou plyn a jádro ještě akceptovatelné a na jak dlouhou dobu.
Co říkáte na argument, že pomocí obnovitelných zdrojů lze elektřinu vyrábět poměrně levně?
To je pravda. Ale problém je v tom, že přebytečnou elektřinu zatím neumíme skladovat. Navíc instalovaný výkon často neodpovídá tomu reálnému. Byli jsme zvyklí na koncentrované zdroje, kdy například jedna jaderná elektrárna stabilně dodává elektřinu polovině země. To ale obnovitelné zdroje neumějí.
Přesto neříkám, že jsou stoprocentně špatné. Jen tvrdím, že pokud jdeme cestou jejich rozšiřování, musíme se dívat i na to, jak elektřinu dostaneme tam, kde je potřeba. A zároveň musíme dosáhnout toho, že nebudeme narušovat stabilitu sítě. A to je právě to, co EU trestuhodně podcenila. Můžeme být rádi, že blackout nastal na jaře, a nikoliv v zimě.
Mohou odolnější přenosové sítě budovat jednotlivé evropské státy, nebo je potřeba souhra celé EU?
Nepochybně je nutná souhra. Energetické trhy jsou propojené, typickým příkladem je Česko a Německo. Dalším důvodem, proč je třeba celounijní řešení a postup, je rozhodování EU o dekarbonizačních pravidlech, která mají dost zásadní vliv na celou energetiku. A navíc: Pokud máme dekarbonizovat naši ekonomiku, elektřiny budeme muset do roku 2050 vyrábět dvojnásobně více než v současnosti. To všechno vytváří koktejl, který nutí všechny členy unie spolupracovat.
Posílit celoevropskou elektroenergetickou soustavu ale bude trvat minimálně roky. Čím by EU v reakci na blackout ve Španělsku a Portugalsku měla začít?
Už po loňských volbách do Evropského parlamentu si unijní instituce začaly uvědomovat, že se se sítěmi musí něco udělat. Před týdnem schválil výbor pro průmysl a energetiku Evropského parlamentu zprávu na toto téma. Jsem rád, že jsem se na její přípravě mohl podílet. Jejím prostřednictvím chceme Evropské komisi říct, jakým směrem by se měly ubírat její úvahy, když bude vytvářet konkrétnější návrhy.
Co zpráva obsahuje?
Například upozorňuje právě na nutnost celoevropského přístupu nebo i finanční pomoci. Jako zpravodaji za frakci ECR (Evropští konzervativci a reformisté – pozn. red.) se mi podařilo dostat do zprávy důraz na to, že nejde jen o začlenění obnovitelných zdrojů do sítí, ale že musíme obecně mnohem více investovat. Také jsem prosadil, aby bylo ve zprávě jasně řečeno, že si jednotlivé členské státy mohou rozhodovat o svém energetickém mixu samy.
Důležité je, že je na tom jasná shoda všech politických skupin v europarlamentu – zpráva byla schválena drtivou většinou hlasů. To je pro další jednání klíčové. Zatím je to výkop europarlamentu vůči Evropské komisi. Uvidíme, s jakými závaznými pravidly přijde. Pak už budeme řešit detaily, půjdeme více do hloubky.
Kdy by komise mohla navrhnout první kroky?
Bude to celý balíček opatření k evropské přenosové a distribuční elektroenergetické soustavě. Komise ho předloží do konce roku. Udělá to o něco dříve, než se dosud předpokládalo.
Jak dlouho bude trvat, než se evropská rozvodná síť posílí a bude odolnější vůči blackoutům?
Jak známo, EU rozpohybování chvíli trvá. Má to tři hlavní aspekty. Plán musí být předložen a schválen, což může trvat až rok a půl s ohledem na množství a rozsáhlost nařízení nebo směrnic. Následovat bude implementace v jednotlivých státech. A teprve pak se začnou fyzicky realizovat kroky k posílení soustavy. S tím bude spojeno financování sítí, které bude komplikované.
Už existuje odhad nutných investic?
Do roku 2030 by se v EU mělo do elektrických sítí naivestovat skoro 600 miliard eur.
V Česku to bude kolik prostředků?
Šéf ČEPS Martin Durčák před týdnem řekl, že na následujících deset let potřebuje přes 80 miliard. Do určité míry se můžeme vydat úspornější cestou spočívající spíš v úpravách stávající síťové kapacity. Typicky je jedním z velkých problémů to, že pokud se nahlásí výstavba solární elektrárny, vyčlení se v síti kapacita. Ale v případě, že se budování zdroje zdrží, je to zbytečná blokace.
Takových omezení, které zatěžují soustavu, je řada. Přitom je možné je odstranit a snížit tak investice. Jen úsporné kroky ale určitě stačit nebudou. A to i s ohledem na budoucí nároky na síť a její schopnost pojmout více elektřiny bez rizika blackoutů. Nutné investice se tak pohybují v řádu vyšších desítek až nižších stovek miliard korun.
Lze spoléhat na evropské dotace?
Pro příhraniční propojování sítí funguje program CEF, ale i tady vidíme potřebu navýšit jeho rozpočet. Pro národní soustavu bude zřejmě možné využít Modernizační fond EU, tedy výnosy z emisních povolenek. Otázka je, jestli bude situace kolem povolenek natolik nepředvídatelná jako dnes. V takovém případě by firmy spíš krachovaly a do fondu by už nepřitékalo nic.
S tím souvisí další věc. Pokud bude dekarbonizace pokračovat, přičemž nejsem jejím velkým zastáncem, měl by být systém obchodování s povolenkami skutečně funkční, aby motivoval firmy, které jsou jeho součástí, k odstraňování emisí. Například Třinecké železárny ale zastavily projekt elektrické obloukové pece, protože jim to za stávajících rozkolísaných pravidel nedává ekonomicky smysl. Zcela zásadní je vyloučit z obchodu s povolenkami spekulanty. Osobně o to v europarlamentu budu usilovat.
Zapojí se do posílení rozvodné sítě české podniky?
Jestliže to chytneme za správný konec, je to pro české firmy velká šance. Mám na mysli třeba výrobce elektrických rozvaděčů. Odstrašujícím příkladem pro celou EU jsou solární elektrárny: Chtěli jsme obnovitelné zdroje, ale solární panely dovážíme z Číny. To je postavené na hlavu. Musíme přijmout taková pravidla, aby se evropské, a tedy i české společnosti mohly do celého procesu zapojit.
