Čtveřice jindřichohradeckých hráčů ricochetu se prosadila do nejlepší patnáctky republikového žebříčku. Jan Pulkráb skončil třetí, Petr Sedlačík desátý, Petr Hušek dvanáctý a Petr Sobotka patnáctý. Mužstvu RC Jindřichův Hradec se navíc podařilo postoupit bez ztráty bodu do první ligy. Jana Pulkrába a Petra Sobotku čeká 21. až 22. listopadu v nizozemském Hertogenboschi mistrovství Evropy jednotlivců. Druhého jmenovaného Sedmička vyzpovídala.
Vyhrál jsem už několik turnajů kategorie B. Ale na to se moc nehraje. Spíš záleží na síle soupeřů. Třeba na předchozím šampionátu v Praze jsem v klidu porazil tři cizince a pak jsem se dost zapotil s našimi hráči. Jsem spokojený, když si dobře zahraju.
S jakými ambicemi se chystáte na mistrovství Evropy? Záleží na losu. Budu se snažit urvat maximum. Češi jsou na tom v porovnání s ostatními zeměmi velmi dobře. Proto každý z našich může dojít ve vyřazovacích bojích dost daleko. Zrovna tak ale můžeme narazit na výborné Němce a vypadnout hned v prvním kole.
Na evropský šampionát se mohl přihlásit kdokoliv? Na otevřený turnaj byli naši hráči nominováni podle aktuálního evropského žebříčku a výkonnosti. Třeba náš nejlepší hráč Pokorný je zárukou vysoké kvality. I když vynechá několik turnajů.
Čím to je, že se Čechům tak daří? V počátcích tohoto sportu byl u nás ricochet velmi dobře propagovaný. Řekl bych dokonce lépe, než v současné době. Trh je nyní už nasycený. Dost záleží na ekonomické síle regionu. Nejvíc kurtů je v Praze nebo v bohatších průmyslových oblastech.
Myslíte si, že ricochet je drahá záležitost? Připadá mi, že lidé jdou radši na pivo, než aby si šli zasportovat. Přitom hodina stojí sto dvacet korun, což je šedesát korun na osobu. A ten, kdo není zvyklý, tak je za dvacet minut vyřízený.
Co je důležité pro to, aby příchozí zvládl základy ricochetu? Když se střetnou dva vyrovnaní hráči, nerozhoduje síla, ale technika. A také hlava. Fyzicky je to pro všechny stejně namáhavé. Lepší hráč má větší přehled ve hře, a posílá soupeře do různých míst kurtu.
Jsou běžné dlouhé výměny? U dobrých hráčů ano. Ti vás doslova uvaří už v prvním setu. Když není někdo jistý, tak se snaží co nejdřív zakončit. Aby to měl rychle za sebou. Naopak dobrý hráč nikam nechvátá a drží balon co nejdéle ve hře.
Ricochet a squash jsou dost podobné sporty. Jaký je mezi nimi rozdíl? Podstatné rozdíly jsou dva. Ve squashi se nehraje o strop a ricochetový míček méně skáče. Tím pádem je ricochet rychlejší a dynamičtější, naopak squash je spíše vytrvalostní s dlouhými výměnami. Kdo je zvyklý hrát squash, má větší fyzičku a lépe zvládá přechod k ricochetu.
Neláká vás vyzkoušet si i squash? Občas si ho zahraji, tak dvakrát za rok. Ale moc mě neláká. Radši si zajdu na ricochet.
Co vás na ricochetu baví? Ricochet už hraji šest let. Při něm se absolutně zničím a odreaguji. Hlavně fyzicky a psychicky. Je to tak rychlé, že nemám čas na starosti. A když při hře někdo něco řeší, okamžitě hraje hůř.
Jak si udržujete vysokou výkonnost? Mým nejčastějším soupeřem je Petr Sedlačík. Známe se a máme jeden druhého dokonale přečteného. Někdy se vzájemně hecujeme a hrajeme o maličkosti. Poražený po zápase řekne vítězi: „Jsi opravdu lepší!“ A to je pak horší, než o něco hrát.
Vedete si vzájemné statistiky? Nesledujeme je. I když nás to napadlo už několikrát. Ale asi se ani jednomu pak nechce vidět, kdo je horší.
Jaké máte další cíle? Chci stále hrát a pohybovat se v první české patnáctce. I když vím, že žebříček neukazuje pravou sílu hráče.
