Justiční palác v Brně: špatně již od začátku

Výstavbu Justičního paláce v Brně provázela řada pochybení, a to už od samého počátku projektu, uvedli zástupci České komory architektů (ČKA). Podle komory projektu chyběly adekvátní příprava a stavební program, architektonická soutěž, byl porušen zákon o zadání zakázky a prvotní odhad financování byl zcela nereálný.

„Nechceme pořádat architektonické soutěže, abychom hledali nějakou krásnou architekturu, ale proto, aby celý proces vzniku nové veřejné stavby byl uměřený, zákonný, funkční a aby všechno bylo v pořádku,“ řekl předseda ČKA Jan Vrana. Místopředseda komory Jan Sapák doplnil, že podle ČKA došlo k nezákonnostem již v samotném začátku zadávání projektu, což potvrdil i soud. Autoři studie Justičního paláce Aleš Burian, Gustav Křivinka a Petr Stojan se u soudu dožadovali odměny, protože investor jim odpovídající honorář nevyplatil. Soud pravomocně architektům přiřkl odměnu 14,3 milionu korun. V roce 2005 se předpokládalo, že stavba přijde na 805 milionů, celkové náklady ale nakonec dosáhly 1,938 miliardy. Finanční úřad nařídil brněnskému krajskému soudu, aby státu dvě miliardy za výstavbu areálu vrátil. Bývalý vedoucí odboru investic soudu Jan Lippert uvedl, že je to kvůli nesouladu mezi stanovenými podmínkami financování projektu a třemi smlouvami. S případným uhrazením sankce mohou být podle dřívějšího vyjádření ministerstva spravedlnosti potíže, podle úřadu by musel resort požádat o zvýšení rozpočtu. V každém případě jde o peníze, které zůstanou státu, ať už bude soud sankci muset uhradit, nebo nikoli.
O zvyšování nákladů na stavbu po celou dobu vědělo ministerstvo spravedlnosti. Podle něj ale pokuta se zvýšenou cenou stavby nesouvisí. ČKA připomněla, že na špatný postup zadavatele upozorňovala už od března 2005 opakovaně nejen Krajský soud v Brně, tedy investora stavby, ale také ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo financí, NKÚ i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. „Justiční palác v Brně je přímo čítankovým příkladem ukazujícím všechny nepravosti a špatné postupy při pořizování veřejných staveb,“ říkají zástupci komory. Sapák připomněl, že prvotní podhodnocení celkových nákladů na stavbu se děje velmi často. „Investor tak činí proto, aby se věc dala do pohybu, aby třeba předběhla jiné veřejné zakázky v rámci státního rozpočtu,“ řekl. Z chyb, na které komora upozornila, vyzdvihla třeba příliš obecný stavební program. Tím je soupis všech místností plánovaného objektu a jejich velikostí; tak by měl podle Sapáka každý projekt začínat. „Stavební program nové budovy byl předstíraný. Vycházelo se jen z rozpočtů a fungování soudních budov v Hodoníně a Jihlavě, které se svou velikostí nemohou s brněnskou budovu srovnávat,“ uvádí komora. Podle komory zadavatel porušil zákon, když při zadávání zakázky využil užšího řízení, které mělo diskriminační požadavky a bylo netransparentní.