K+K: Prodlužujeme si mládí

Radim Kučera a Michal Kovář si svůj pokročilý fotbalový věk v kabině nepřipouštějí. Uvědomí si ho až při tréninku.

Nemají společné jen počáteční písmeno v příjmení. Radim Kučera a Michal Kovář spolu několik let hráli za Sigmu Olomouc a oba si také vyzkoušeli atmosféru bundesligových zápasů. Teď jsou každý na jiném konci města a v jiné soutěži. Šestatřicetiletý Kučera se vrátil do Sigmy, o rok starší Kovář navlékl kapitánskou pásku v třetiligovém HFK. Jsme rádi, že v tolika letech ještě můžeme hrát fotbal, říkají v rozhovoru pro Sedmičku.

Jak dlouho a jak dobře se vlastně znáte? Kučera: Zrovna nedávno jsem se díval na staré fotky, když jsem hrál za Opavu, a našel jednu, na které jsem s Míšou v souboji o míč. Takže z ligy se známe určitě šestnáct let. Já jsem pak v roce 1998 přišel do Sigmy a hráli jsme spolu. To přijetí do týmu proběhlo úplně v pohodě, nebyl problém zapadnout.
Kovář: Navíc Radim hrál vzadu v obraně, kdežto já v záloze, takže mi rozhodně nepřišel vzít flek, nebral jsem ho jako konkurenci.

Oba jste z Olomouce odešli do Německa. Jak vzpomínáte na své začátky v cizině? Kovář: Pro mě to byl velký skok, odešel jsem v osmadvaceti. Zpočátku jsem musel rozdýchat ten šok, když jsem viděl, jaké je tam zázemí, kolik chodí na zápasy diváků a podobně. Začínal jsem ve druhé lize, takže herně to až takový skok nebyl.
Kučera: U mě to bylo podobné, akorát já odcházel až v jednatřiceti. Musel jsem si zvykat na vyšší tréninkové dávky, naučit se německy. Začátky jsou vždycky těžké, ale tím, že jsem si zahrál bundesligu, se mi splnil sen.

Můžete srovnávat. V čem by se měl český fotbal ještě hodně přiučit? Kovář: Je to hlavně o penězích. Když jsem řekl, že potřebuju nové kopačky, tak jsem je měl ještě ten den, ne až za měsíc. Všechno se řešilo hned. Jinak co se týká tréninků a přípravy, tak je to srovnatelné.
Kučera: Tréninkově rozhodně nezaostáváme, i taktické věci máme dobře zmáknuté. V Německu jsem třeba za pět let nezažil nacvičování zónového bránění při standardních situacích, což je u nás už dávno běžná věc. Určitě by stálo za to inspirovat se v Německu při popularizaci fotbalu. Tam se debatuje o zápasech nejen první ligy, ale i nižších soutěží. Hráči, trenéři a rozhodčí jsou pod drobnohledem. V televizi rozebírá herní situace řada expertů, hodnotí zápasy. U nás se ve studiu pořád dokola točí Zelenka, Táborský a Němec.

Michale, co jste říkal na Radimův návrat zpátky do Sigmy? Kovář: Nejdřív mě to hodně překvapilo. Říkal jsem si, že jestli se vrátí, tak asi nepůjde do Olomouce. Vím, že měl dřív nabídky ze Sparty. Ale nakonec udělal dobře, že se rozhodl takhle, Sigma teď hraje dobrý fotbal.

Nedávno jste zahájili zimní přípravu. Jak tuhle část fotbalového roku snášíte? Kovář: Já už to skoro nesnáším. Nejhorší jsou první dva týdny, ten tréninkový nárůst a zatížení jsou pro mě už extrémní. Holt roky nezastavím. Ale musím to vydržet, nestěžuju si a nemám žádné úlevy. A je to mazec, ve třetí lize makáme stejně, jako bychom hráli nejvyšší soutěž.
Kučera: Já jsem zpočátku taky mlel z posledního. Čtyři měsíce jsem byl kvůli zranění úplně bez fotbalu, takže ta zátěž byla fakt hrozná. Navíc jsem vlastně pět let neměl zimní přípravu. V Německu jsme trénovali čtrnáct dní v hale, pak jsme odjeli na soustředění do Španělska a začala liga. Trenér mi říká, ať vypustím, kdybych cítil, že je nějak zle. Ale nejsem žádný lajdák, takže dřu jako ostatní. U zimní přípravy platí, že fotbalista ji potřebuje, ale rád ji nemá.

Patříte k nejstarším hráčům v kabině. Jak vycházíte s mladými? Kovář: V komunikaci není problém, jen mi občas připadá, že ti mladší nemají žádné starosti, jsou takoví flegmatičtí. Rozdíl tam samozřejmě je, oni mají úplně jiné zájmy než já, otec rodiny.
Kučera: Já jsem rád, že v tolika letech můžu ještě hrát fotbal. Řekl bych, že v šatně se spíš přizpůsobuju mladším klukům než naopak. Bavíme se obecně, určitě s nimi nebudu rozebírat věci kolem rodiny a dětí, když někteří by klidně mohli být mí synové.

Co až přijde fotbalový důchod? Kučera: Při rozhodování, jestli hrát za Sigmu, hrálo důležitou roli právě to, že mi vedení nabídlo práci v klubu po skončení kariéry. Takže tu zůstanu, buď jako trenér, nebo jako funkcionář.
Kovář: Já uvažuju o trénování, udělal jsem si druhou nejvyšší trenérskou licenci. Teď jsem v Holici trénoval malé fotbalisty, takže už se do toho pomalu dostávám. Nevím, jak dlouho ještě budu hrát, rád bych vydržel ještě aspoň jednu sezonu. Pak se uvidí, ale určitě chci u fotbalu zůstat.
Kučera: Míša bude hrát až do šedesáti.