Wall Street si brousí zuby na venezuelské bohatství. Investiční tabu se mění v miliardovou příležitost
- Dlouhé roky byla Venezuela pro globální kapitál prakticky uzavřená.
- Změna režimu ale znovu probudila apetit Wall Street po ropě, dluhopisech i po infrastruktuře.
- Ve hře jsou desítky miliard dolarů a snaha přepsat ekonomickou budoucnost země.
Málokdo předvídal, že Spojené státy tak bezostyšně a přes noc svrhnou Nicoláse Madura. Bohatství, které by se mohlo uvolnit díky změně režimu ve Venezuele, však opanovalo myšlenky mnoha lidí na Wall Street už dlouhé měsíce před šokujícím krokem Trumpovy administrativy.
Analytici americké banky Citigroup již několik týdnů před Madurovým svržením předpovídali, že pokud bude autoritářský prezident nahrazen, výnosy z venezuelských dluhopisů vzrostou až o 60 procent. Stratégové na přeplněných konferencích a seminářích hovořili o potenciálním zisku, který by nový režim mohl nabídnout držitelům bondů v hodnotě 60 miliard dolarů. Jak tlak na Madura rostl, spekulanti se vrhali na venezuelské obligace, což vyvolalo jejich oživení.
Kdo motivoval Trumpa více?
Investoři včetně amerického energetického a lodního magnáta Harryho Sargeanta III. vyvíjeli tlak na Trumpovu administrativu, aby vytvořila příznivější podnikatelské prostředí ve Venezuele, a hlasitě propagovali výhody pro USA. Společnost Elliott Investment Management miliardáře Paula Singera už několik let bojuje spolu s konsorciem dalších investorů o nejcennější zahraniční aktivum Venezuely.
Zatímco se Maduro v pondělí prohlásil za nevinného v případu narkoterorismu, ze kterého ho Spojené státy viní, výnosy už byly jisté. Držitelé dluhopisů dosáhli na veřejných trzích jednodenního zisku ve výši přibližně čtyř miliard dolarů a zároveň jim svitla naděje na restrukturalizaci země, která by jim vydělala další balík. Soukromým kapitálovým společnostem a energetickým investorům nadto Donald Trump slíbil, že USA utratí miliardy na opravu selhávající ropné infrastruktury Venezuely.
Trumpovo prohlášení odhalilo, jak budou Wall Street a soukromý kapitál propojeny s jeho agresivní strategií přetvoření Venezuely. V obchodním světě znamenaly víkendové události zlomový bod pro trh, který byl dlouho považován za příliš riskantní. Investoři se nyní snaží posoudit, zda jsou bohaté přírodní zdroje této jihoamerické země skutečně na dosah.
„Situace ve Venezuele je sice velmi složitá, ale zároveň i jednoduchá v tom smyslu, že ji lze prozatím analyzovat téměř jako ropnou společnost,“ uvedl Petar Atanasov ze společnosti Gramercy Funds Management, která se specializuje na rozvíjející se trhy. „Vše bude záviset na tom, jaké investice poplynou do ropného sektoru,“ dodal.
Jak přesně investoři využijí změnu režimu, je zatím otevřené. Navzdory Madurovu zatčení jsou lidé stojící v čele venezuelské vlády stále předmětem rozsáhlých sankcí ze strany USA, což komplikuje krátkodobá obchodní jednání. Cena ropy se blíží pětiletému minimu, což snižuje potenciální výnosy z nových investic do infrastruktury. Situace na místě navíc zůstává napjatá – v pondělí večer zazněly výstřely poblíž prezidentského paláce v Caracasu.
Americký ministr energetiky Chris Wright je jedním z těch, kteří se zúčastní nadcházející konference pořádané společností Goldman Sachs. Investoři budou bedlivě sledovat jeho vystoupení, aby rozklíčovali, jaké reformy v zemi zavede americká administrativa.
Vidina velkých zisků
V úterý pokračoval růst zisků z nesplacených dluhopisů vydaných Venezuelou a její státní ropnou společností Petróleos de Venezuela SA poté, co už v pondělí vyskočily až o 35 procent. Mezi držitele bondů patří některé z největších světových investičních společností, jako jsou Fidelity, BlackRock a T. Rowe Price, vyplývá z dat sestavených agenturou Bloomberg.
Hedgeové fondy hledají další způsoby, jak této příležitosti využít. Ben Cleary, šéf společnosti Tribeca Investment Partners s objemem aktiv ve výši čtyř miliard dolarů, vysílá do Caracasu tým investorů, aby se setkali s potenciálními partnery a prozkoumali možnosti.
Americká poradenská společnost Signum Global Advisors, která loni vyslala investory na Ukrajinu, plánuje na konec března také cestu do Venezuely. Skupina bude čítat asi 20 účastníků – směsici nadnárodních společností a správců finančních prostředků. „Poslední dva měsíce jsme předběžně plánovali a kontaktovali některé investory, kteří byli na Ukrajině,“ řekl šéf konzultační firmy Charles Myers. „Nyní, když je Maduro ze hry, naše plány urychlujeme. Jsme zaplaveni poptávkou,“ dodal.
Bonanza na dluhopisovém trhu je jakousi satisfakcí pro investory, kteří tuto zemi sledují již řadu let. Správci aktiv utrpěli ztráty, když bývalý prezident Hugo Chávez v roce 2000 znárodnil velké části venezuelské ekonomiky a zabavil miliardy zahraničních aktiv. Madurův nástup k moci v roce 2013 vedl k dalšímu zhoršení ekonomické situace v zemi. V roce 2019 už byla Venezuela v totální krizi: růst se zhroutil, zásoby potravin byly nedostatečné a miliony lidí uprchly. Našli se však i tací, kteří nikdy neztratili touhu investovat ve Venezuele – potenciální výnosy byly příliš lákavé, než aby je bylo možné ignorovat. A s druhou Trumpovou administrativou ucítili příležitost.
Jeden nejmenovaný investor řekl podle Bloombergu Trumpovu týmu, že Spojené státy by měly vytvořit podmínky pro americké podniky, aby mohly provozovat kritické dodavatelské řetězce v zemi a podkopaly tak pozici čínských společností a drogových kartelů. To by posílilo obchodní i politické zájmy. Prosperující ekonomická přítomnost USA ve Venezuele by Americe zajistila vliv na její ropné zásoby – a větší páku k přetvoření globálního řádu podle svých vlastních podmínek.
Podnikatelská komunita s těmito názory našla pochopení u Trumpova důvěrníka Richarda Grenella a ministra zahraničí Marka Rubia, který vyrostl v kubánské exilové komunitě v Miami známé antikomunistickými názory. Trumpova administrativa tak zvýšila tlak na Madura, zvedla odměnu za jeho zatčení na 50 milionů dolarů, uvalila cla na země dovážející venezuelskou ropu a zrušila licence z Bidenovy éry pro energetické operace ve Venezuele. Eskalovala rovněž údery na údajné drogové operace režimu a útočila na lodě, o nichž tvrdila, že pašují zakázané látky. Vše vyvrcholilo ohromujícím zadržením autoritářského vůdce, který je nyní uvězněn v newyorské věznici.
Investoři, kteří vyvíjeli tlak na americké vládní představitele, neměli podle osoby zapojené do jednání za cíl úplnou změnu režimu. Výsledek však otevřel dveře možnostem, které byly ještě před týdnem nemyslitelné.
Ropné bohatství na dosah
Venezuela disponuje největšími zásobami ropy na světě. Plné využití tohoto bohatství však bude vyžadovat obrovské množství kapitálu a roky práce.
„Země zoufale potřebuje miliardy a miliardy investic do infrastruktury, aby mohla zvýšit produkci z aktuální úrovně,“ řekl Rob Mosbacher z multigenerační ropné a plynárenské společnosti Mosbacher Energy, která kdysi podnikala ve Venezuele.
Produkce klesla za Madurova režimu pod jeden milion barelů denně, zatímco v roce 1974 činila 3,75 milionu barelů. Obnova ropné infrastruktury země v rozsahu, který by umožnil zvýšit produkci zpět na její maximální úroveň, by podle odhadů Bakerova institutu pro veřejnou politiku vyžadovala investice ve výši přibližně 10 miliard dolarů ročně během příštích deseti let. Chevron je jedinou velkou americkou ropnou společností, která má licenci k působení ve Venezuele, zatímco firmě ConocoPhillips Venezuela stále dluží asi 10 miliard dolarů kvůli zabavení majetku státem před téměř 20 lety.
To by mohlo znamenat příležitost pro věřitele i hráče na soukromých trzích. Společnosti jako Brookfield a Blackstone již investují do energetických aktiv, zatímco banky včetně JPMorgan a Citigroup mají zkušenosti s podporou vlád při obnově ekonomik zničených korupcí a nedostatečnými investicemi. Blízkovýchodní investiční fondy, jako je saúdskoarabský Public Investment Fund a Abu Dhabi Investment Authority, zase roky hledají způsoby, jak dostat své miliardy do Jižní Ameriky, a díky vlastním ropným rezervám mají hluboké znalosti v oblasti investic do energetiky.
Kolaps a pak růst?
„Dosavadní stav nebyl pro investice příznivý,“ řekl politolog Mark P. Jones z Bakerova institutu pro veřejnou politiku. „Není ale jasné, co přinese budoucnost. Venezuela se stane alespoň o něco atraktivnější pro investice ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. V krátkodobém horizontu však může její ekonomika zkolabovat,“ dodal varovně.
Jednou ze společností, které by mohly těžit ze slibu Trumpovy administrativy více se angažovat ve venezuelském ropném průmyslu, je Elliott. Pobočka hedgeového fondu je součástí konsorcia, které vyhrálo soudní dražbu o kontrolu nad americkou rafinerií Citgo Petroleum, dceřinou společností venezuelské PDVSA. Proti rozsudku již bylo podáno odvolání a jakákoli dohoda by ještě musela být schválena ministerstvem financí, ale pokud se USA podaří zvýšit produkci Venezuely, bylo by to pravděpodobně přínosem pro Citgo, která provozuje rafinerie, ropovody, terminály a distribuční kanály paliv v USA.
Dluhy začnou být placeny
Ropná pole této země mohou rovněž hrát klíčovou roli při urychlení restrukturalizace nesplacených dluhů vlády a PDVSA ve výši zhruba 60 miliard dolarů. V pondělí se sešel výbor držitelů dluhopisů, který byl vytvořen po venezuelském bankrotu v roce 2017, aby projednal, jak by Madurovo sesazení ovlivnilo jejich schopnost získat tyto peníze. Mezi účastníky jednání byli zástupci nejméně deseti firem včetně Ashmore a Grantham, Mayo, Van Otterloo.
Výbor zastupující některé z těchto držitelů zvažuje několik návrhů. Jedním z nich je vydání nového cenného papíru navázaného na budoucí příjmy z ropy, který má investory motivovat ke kompromisu. Pro věřitele by šlo o završení procesu, na který čekají řadu let – celková hodnota jejich nároků se totiž podle analytiků Barclays včetně nesplacených úroků blíží hranici 100 miliard dolarů.
„Trump jasně vyjádřil to, co říkáme už více než pět let – jde jen o peníze,“ řekl Lee Robinson, investiční ředitel londýnské společnosti Altana Wealth, která má hedgeový fond zaměřený na Venezuelu. „Časový rámec pro zahájení restrukturalizačního procesu se zkrátil z několika let na šest měsíců,“ uzavřel.
