Lidé je míjí každý den, vědí o nich nebo alespoň tuší, že tam někde jsou. Mají ale jen mizivou šanci je navštívit. Výsadu vstoupit na taková místa v Liberci i Jablonci nad Nisou dostala redaktorka Sedmičky. 1. Kuchyně pro zvířata
V nenápadných budovách areálu liberecké zoologické zahrady, kam návštěvníci nemají přístup, se kromě stájí pro zvířata ukrývá i jejich kuchyně. Prostory, kde odborníci chystají krmení, vypadají jako přerostlá vývařovna. Centrem je sporák, nerezové pracovní stoly, všude kolem jsou misky různých velikostí a místo hrnců tam používají varny. Denně zdejší pracovníci „uvaří“ krmení pro více než jeden a půl tisíce svěřenců.
„Máme specialisty, kteří se starají výhradně o zajištění a přípravu krmení pro zvířata. Ti chystají potravu přesně podle předepsaných dávek,“ říká mluvčí zoologické zahrady Ivan Langr. Zvířecí kuchaři musí mít přehled o zásobách, vědět, co které zvíře jí a samozřejmě se postarat i o to, aby bylo všeho dost.
Nejvíc peněz stojí krmení pro lachtany, kteří žerou výhradně ryby. Proto i třeba jejich sponzorování na rok přijde zájemce na sto dvacet tisíc korun, peníze jdou právě hlavně na nákup potravy. „Lidé, kteří krmení obstarávají, musí každý den připravit 435 kilogramů masa, ryb, ovoce a zeleniny. A to do tohoto množství není započítané seno a okus pro býložravce,“ přiblížil Langr. Největšími jedlíky jsou sloni, kteří spořádají denně osmdesát kilo zeleniny a sena.
Pro pandy červené dokonce pěstují v zoologické zahradě bambus. Když je zima, zajišťují dostatek rostlin pro pandy v sousední botanické zahradě.
2. Depozitář
Zcela ukrytý před zraky návštěvníků, v hlubinách Severočeského muzea v Liberci je místní depozitář, postavený v roce 2003. Přísně střežené a opatrované místo, kde je uložené tři čtvrtě milionu sbírkových předmětů.
„V depozitáři máme schované velké množství kolekcí. Zbraně, hodiny, plakáty, etnografii, drobný nábytek, prapory, grafiky a obrazy, staré tisky i etnologické předměty a další věci. Naší snahou je postupně lidem toho co nejvíc ukázat, ale při takovém množství třeba některé věci nikdo nikdy neuvidí,“ vysvětluje ředitel muzea Alois Čvančara.
Své poklady mají muzejníci uskladněné ve vysokých schránkách, v prostoru chráněném před ohněm a pod zámky. V obrovské místnosti přístroje udržují stabilní teplotu a vlhkost. Všechno střeží počítačovým systémem a dovnitř se nepodívá jen tak někdo. Přístup mají pouze vybrané osoby, které dovnitř pustí systém až po zadání kódu.
3. Sklepení
Dobrodruzi nebo badatelé by zřejmě nepohrdli možností prozkoumat podzemí liberecké radnice. To ale zůstává běžným lidem nepřístupné. Vstoupit lze do místností pod stavbu nenápadnými dveřmi poblíž Radničního sklípku, zevnitř budovy.
Žádné poklady ale uvnitř schované nejsou. Holé místnosti, jako pozůstatky dřívějšího technického zázemí kuchyně Radničního sklípku. Jeho provozovatelé sklepení využívali k uskladnění brambor nebo zeleniny, jednu místnost zabíral tank na pivo, do kterého mok přečerpávali stříbrnými trubkami. Ty jediné zůstaly u stropu jako upomínka na zašlé časy.
Podzemní chodby vedou až na tak zvané anglické dvorky, které v minulém roce čistili dobrovolní hasiči. Lidé, kteří nad nimi procházeli, z dvorků totiž udělali doslova smetiště. Mřížemi dovnitř naházeli šestatřicet kubíků smetí, které hasiči vynosili ve kbelících. Kromě všemožných odpadků při tom objevili ztracené občanky nebo už neplatné peníze.
4. Záchranka
Hlasy a zvonění telefonů za zavřeným dveřmi domu na Husově třídě v Liberci. To je dispečink Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje. Místo, kde přijímají veškerá tísňová volání na linku 155, návštěvy ale ne.
Místnost zaplněná monitory je každý den přechodným domovem čtyř dispečerů a jedné vedoucí, přes noc tu zůstávají na příjmu tři lidé. „Od nás rozdělujeme výjezdy záchranářům v celém Libereckém kraji. Máme přehled o pohybu všech sanitek, víme, kde momentálně posádky jsou, jak dlouho jedou a k jakému případu. Podle údajů jim také dokážeme poslat do vozů přesné souřadnice místa, kam mají dorazit,“ popisuje vedoucí dispečinku Markéta Mandlová. Pohyb svých kolegů může pozorovat přímo na obrazovce počítače, kde jsou všechny posádky zobrazené symboly pohybujících se barevných aut po mapách.
Z dispečinku na Husově třídě vysílají zdejší pracovníci k případům i leteckou záchrannou službu. „Jednoduše koordinujeme všechny zdravotní posádky. Jsme na příjmu neustále, a pokud se nám náhodou kvůli technickým potížím lidé na číslo 155 nemohou dovolat, ať vytočí sto dvanáctku a jejich žádost o pomoc se k nám dostane okamžitě,“ vysvětluje Mandlová.
5. Fotbalisti
Dalším z mnoha míst, která zůstávají očím běžných návštěvníků skrytá, je třeba šatna fotbalistů libereckého Slovanu. Schovaná je v útrobách tribuny fotbalového stadionu. Štajner, Papoušek, Liška, Nezmar. Dresy se jmény hráčů visí na ramínkách okolo celé místnosti. O kousek dál jsou v policích úhledně srovnané hromádky černých tepláků a bledě modrých trik, tedy tréninkových souprav. Pod nimi jsou prostory naplněné kopačkami a sportovní obuví všeho druhu.
„Šatna je rozdělená na špinavou a čistou část. Do té špinavé si hráči odkládají hlavně boty po tréninku nebo propocené oblečení, ve druhé polovině šatny jsou čisté dresy připravené k zápasu nebo další vyprané oblečení,“ vysvětluje kustod A týmu Petr Ulihrach.
Se šatnou sousedí ještě další prostory, kde je například sauna, vířivka nebo místnost pro masírování a drobné léčebné zákroky.
Šatna je ve skutečnosti místem, kde tráví fotbalisté většinu své pracovní doby. Denně se tam schází při tréninku, uvnitř pořádají porady a i v poločase zápasu tam řeší společně s trenérem strategii hry. Nejen převlékání zpříjemňuje hráčům hudba, která se line z beden připevněných ke stěně.
„To je nedílnou součástí. Každý z nich má rád jiný styl, a tak jim pouštím různou muziku. Rádi poslouchají třeba Kabáty nebo Mettalicu,“ dodává Ulihrach.
6. Hodiny
Lidem nepřístupné zajímavosti jsou i trochu výš než třeba v podzemí nebo v útrobách staveb. Největším hodinářským unikátem v Jablonci se může pyšnit věžička na budově pojišťovny v sousedství radnice.
„Nápadné ústrojí zdejších hodin je novější verze strojku, který sestavil londýnský královský hodinář Dennison v roce 1859 pro věžní hodiny Westminsterského paláce v Londýně. Navíc na kotvě a krokovém kole svítí pro věžní hodiny zcela neobvyklé, do kůže zasazené achátové palety,“ popisuje hodinář Miloš Zikmund, který se o jemný strojek stará. Atypické je i kyvadlo hodin, které je tak dlouhé, že sahá do nižšího patra. Visí otvorem do kanceláře a kýve se nad hlavami úředníků.
Hodiny zevnitř jen tak někdo nepovolaný nespatří. Veřejně přístupné nejsou a je také složitější se k nim dostat. Vzhůru ke strojku vede jen malý žebřík.
7. Dorty
Vůně prozrazuje už z dálky, co se děje v cukrárně s názvem Jahůdka, v sousedství hudební školy v Liberci. Uvnitř pečou voňavé koláče, buchty a dorty. Pod ruce čtyř šikovných pekařů jen tak někdo nenahlédne, k lidem se dostává až hotové dílo.
„Denně vyrobíme tisíc koláčů a zpracujeme padesát až sedmdesát kilogramů mouky,“ říká jednatelka Jana Novotová Jahodová. Mouka, vajíčka, cukr a další přísady se v Jahůdce proměňují pod rukama hrstky pracantů, kteří válí a hnětou na velkých válech. Koláče nakládají na desítky plechů a pak přenáší do rozpálených pecí. Stačí pár minut a koláče jsou hotové.
