Minimálně od doby, kdy se na post náměstkyně pro kulturu dostala Dagmar Laubová, která ostře začala jít po řediteli orchestru Ježkovi, kterého předtím město požádalo, aby se vrátil na ředitelský post a rozpadající se těleso dal dohromady. Zasvěcené zákulisní hlasy se shodují, že Laubovou k odstranění Ježka hnaly zejména osobní pohnutky.
Nejčerstvější událost je učebnicovým příkladem, jak město řídí svou organizaci. Zastupitelstvo v červnu schválilo orchestru příspěvek 2,1 milionu korun, aby bylo na výplaty, nájmy a další věci. Nyní, v září, se zastupitelé museli zabývat tím, že ředitel orchetru Zdeněk Vikor vlastně potřebuje o milion méně, protože nemůže hudebníkům peníze dát. Vikor již dříve snížil hráčům počet úvazků, k čemuž jej zavazoval organizační řád odsouhlasený zastupitelstvem. Tedy něco jako zákon.
„Peníze na navýšení úvazků použít nemohu, protože bych svévolně porušil platný organizační řád,“ vysvětloval Vikor.
Nadcházející volby možná (záleží na tom, jak dopadnou) orchestr částečně zachránily. Jinak by se Laubová s Vikorem, podpořeni vládnoucí koalicí, snažili stůj co stůj změnit orchestr z příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost. Věnovali tomu v posledním půlroce veškeré úsilí, ale nikdy nedokázali přesvědčivě vysvětlit smysl. Jejich argumenty, že to a to půjde udělat, že se dají shánět sponzoři, odpůrci transformace vyvraceli s tím, že to všechno je možné činit už teď.
Ono to za poslední roky vypadá, jako by byl orchestr na obtíž. Je to něco, co stojí peníze a přitom to dokáže ocenit jen pár lidí. Většina jde na hokej nebo do hospody. Ale jak vymyslet, abychom (my, co to tady vedeme) do orchestru nemuseli cpát peníze, když tomu šmidlání stejně nerozumíme? Ale naprudko ho zrušit nemůžeme, to by nám udělalo blbou reklamu. Sakra, to je situace!
Naděje symfonického orchestru spočívá v tom, že po volbách povedou město lidé, kterým bude jasné, že v oblasti kultury nelze na všechno aplikovat hokynářské počty (s přihlédnutím ke skutečnosti, že peněz není nekonečně a je třeba s nimi odpovědně nakládat). Že umění je oblastí, kde hodnoty spočívají jinde než jenom v penězích.
Situace kolem orchestru jen obnažuje letitý problém Karlových Varů – chybějící koncepci kultury a s ní související časté výměny náměstků v duchu „když už tu kulturu máme, tak tam někoho dát musíme“.
Kam a jak bude směřovat Karlovarský symfonický orchestr po volbách?
Dění v Karlovarském symfonickém orchestru je jedním z veřejností ostře sledovaných témat poslední doby. Není divu. Kolem jednoho z nejstarších symfonických těles v Evropě se dějí věci.
