Kamenné objekty rozhýbe voda
Pocházejí z jedné rodiny, ale každý se zaměřuje na jiný výtvarnický obor. Tvorbu všech čtyř představuje druhá letošní výstava v křížové chodbě bývalého kláštera minoritů. Otec František Svátek je sochař a restaurátor. V současné době se věnuje především plastikám, které rozhýbává pomocí vody.
„Poprvé jsem se hydrokinetikou začal zabývat už na Umělecko-průmyslové škole v Hořicích. To bylo v roce 1965. Pak jsem se k této myšlence vrátil až na Akademii výtvarného umění. Vždycky mě zajímalo, jak vodou rozpohybovat těžký kámen. Moje práce musí být na milimetry přesná,“ říká sochař.
Svá díla poháněná vodou stále více zdokonaluje a tvoří mnohem složitější tvary. Většina současných děl Františka Svátka připomíná bájné perpetuum mobile, které se pohybuje bez pomoci jakékoliv další energie.
Využívá recyklované věci
Jeho životní partnerka Barbora Blahutová pracovala především jako restaurátorka v Národním muzeu v Římě. Po narození dcer se v sedmdesátých letech začala věnovat vlastní tvorbě. „Představím na výstavě kromě několika objektů hlavně své koláže a asambláže. Pro jejich tvorbu využívám většinou recyklované věci, které tak vracím zpátky do života,“ vysvětluje Blahutová.
Obrazy a koláže dcer
Na výstavě v Muzeu Jindřichohradecka se také představí obě dcery Františka Svátka a Barbory Blahutové. Francesska se po studiích v Českém Krumlově, Miláně a Mnichově věnovala reklamní a jevištní tvorbě v Lipsku. Na výstavě představí své obrazy.
Druhá dcera Alessandra studovala výtvarné umění v Leccu, Českém Krumlově, Miláně a Bruselu. Za svůj obor si zvolila nástěnné malby, návrhy plakátů, obalů na CD, videoprojekci a interaktivní instalace. V Hradci ji lidé poznají jako autorku koláží vytvořených kombinovanou technikou.
Výstava potrvá do 11. července.
