Modrobílá loď s černým nápisem Marie pomalu zajíždí ke břehu v ústeckém přístavišti. Ze shora se k ní spouští rameno jeřábu. Cvaknou jistící lana a za pár vteřin se loď odlepí od vodní hladiny a vznáší se ve vzduchu. Opatrně dosedne na trávník. Na dalších šest měsíců bude jejím kotvištěm suchá zem. „Turistická sezona skončila, proto nechám Marii odstavit na břeh,“ říká o své výletní lodi její kapitán Ivo Jiroušek. Od května do začátku listopadu s ní brázdil Labe od zdymadel ve Vaňově přes Žernoseky až do Lovosic. „Musím ji zazimovat kvůli opravám a také kvůli povodním, které se mohou přihnat v souvislosti s táním,“ vysvětlil Jiroušek. A připravit loď na zimu není zaležitostí na jedno dopoledne. „Potřebuje vypustit vodu, promazat ventily, zkontrolovat elektrické obvody, očistit trup, nově natřít. A neustále vytírat vodu, když do ní na břehu naprší,“ vypočítává lodivod.
Kotví u Kotvy
Osm metrů dlouhou a čtrnáct tun vážící Marii musel z vody vytáhnout padesátitunový jeřáb. „Lidé si mohou loď prohlédnout u restaurace Kotva, než ji v červnu znovu spustíme na vodu,“ doplnil Jiroušek.
Nákladní nebo větší výletní lodě zimují ve speciálním ochranném přístavu. Ten v děčínských Rozbělesích je dlouhý jeden kilometr s plavební dráhou širokou sto metrů. Když řeka zamrzne, přístav objíždí remorkér a uvolňuje led. Železné konstrukce pilotů vysoké až padesát metrů udrží několikatunová plavidla i při velké vodě. Není podmínkou, že všechny lodě v něm přečkají zimu. „Pokud je Labe splavné, převážíme náklady celoročně. Opravy si dělají lodníci průběžně,“ uvedl ředitel rejdařské společnosti v Děčíně Milan Raba.
