Tři dny si na začátku května loňského roku užívala trojice mladých lidí heroinového dýchánku. Na konci se euforická jízda v bytě na Žukovově ulici v Zábřehu změnila v peklo – devatenáctiletá dívka se z opojení už neprobrala. Před soudem nyní stojí pětadvacetiletý kulisák Radek Opiol, který měl mladé ženě drogu předat. Za to mu hrozí trest od desíti do osmnácti let za mřížemi.
Jízda začala v úterý
Smutný příběh začal v úterý 4. května. Opiol měl nemocenskou. Náhle se ozval zvonek, u jeho dveří stál jeho známý Jiří M. se svou mladičkou přítelkyní (redakce jeho jméno i jméno dívky zná, avšak na přání otce se rozhodla je nezveřejňovat). Všichni tři už měli s heroinem nějaké zkušenosti.
„Nemohl bys sehnat nějaký herák na dluh? Zítra budu mít důchod, tak bych to zaplatil,“ zeptal se Jiří M. Opiola. Ten věděl, na koho se obrátit. Ještě týž den si všichni píchli svou dávku. Jiří M. se svou přítelkyní si svůj blažený stav ještě vylepšili roztokem z tabletového morfinu. Opiolova návštěva zůstala na noc, dvojice se zřejmě nechtěla vrátit do stanu pod mostem, kde momentálně žila.
Na druhý den se všichni v pořádku probudili. Opiol si počkal na peníze Jiřího M., pak šel k dealerovi do Mariánských Hor, aby srovnal dluh. Zároveň mu zbylo ještě na další dávku, kterou si nechal pro sebe. Jiří M. s dívkou si museli vystačit s morfinem.
Ve čtvrtek 6. května ráno Opiol podle svých slov jen slyšel bouchnutí dveří, jak Jiří M. odešel. Zůstali s dívkou sami. Bez heroinu a taky bez peněz. Dívka Opiolovi navrhla, že by mohli zastavit její telefon. Rozjeli se tedy do města, uspěli v mariánskohorské zastavárně.
„Dostali jsme tři stovky na její občanku,“ řekl před soudem Opiol, který ve stejné čtvrti opět sehnal psaníčko heroinu za dvě stovky.
Její poslední dávka
Ve dvě hodiny odpoledne už byli zpátky v jeho bytě a chystali si svou dávku. Psaníčko si rozdělili podle Opiola poctivě na půl.
„Pomáhal jste jí s tím?“ zeptal se soudce Martin Kaňok. „Sama si dávku přichystala a taky si ji píchla. Neviděl jsem to, ale mám za to, že to tak bylo,“ odpověděl obžalovaný. „Určitě jsem jí s tím nepomáhal,“ dodal vzápětí.
Podle svých slov si šel pak lehnout, rychle usnul. Probudil ho až zvonící telefon. Zatřepal s ní, ale nereagovala. „Hned jsem volal záchranku, po telefonu mi dávali instrukce, jak mám dávat masáž srdce, ale stále se neprobírala,“ vzpomíná.
Velmi brzy dorazila záchranka společně s policisty, kteří Opiola vyvedli z bytu. On skončil na policejní služebně, její tělo na pitevním stole.
Přítel mrtvé dívky Jiří M., který ji podle jejího otce přivedl k drogám, obžalovaný není. U soudu vystupuje pouze jako svědek.
Podle otce dívky by měl trest dostat také její přítel a záro veň dealer
Otec zemřelé dívky, který si nepřál zveřejnit své jméno, sledoval soudní líčení s pětadvacetiletým Radkem Opiolem. Podle něj měl před porotou stát i dceřin přítel, ale ten v případu vystupuje pouze jako svědek. Jak se Vaše dcera dostala k heroinu? Těžko odpovědět jedinou větou, ale určitě v tom byla i touha vyzkoušet něco, o čem si jen četla v kultovních drogových románech ze šedesátých let, třeba v novele Feťák od Williama Burroughse. Také jsem ty knihy jako teenager četl, naštěstí bez touhy si drogy vyzkoušet. Dnes je to běžně dostupná literatura, učí se o ní i na gymnáziích, ale teprve nyní mi dochází, že jsou to i poměrně nebezpečné návody, jak začít s drogami. Bohužel, inspirovaly i dceru. Ta ovšem v Ostravě nepotkala Jacka Kerouaca, ale drogami zdevastovaného třicetiletého Jiřího M.
Jak se stala závislou? Heroin vás může změnit po dvou třech dávkách, pak už nemluvíte s člověkem, ale s drogou. Jiří M. dceru učinil závislou na heroinu zcela záměrně, protože po této droze ztrácíte soudnost a myslíte jen na další dávku, takže se stáváte naprosto oddaný svému dealerovi. Před Jiřím M. mě varovali i další ostravští narkomani, zničil život už více naivním dívkám. Rodičům pak zbývá jediné, čekat, zda dojde k nějaké dočasné abstinenci, a pak se pokusit dítě přimět k léčení.
Byla na léčení?
Podařilo se nám ji přesvědčit ke dvěma léčebným pobytům. Z opavské psychiatrické léčebny si ji Jiří M. odvezl po čtrnácti dnech, z Kroměříže už po týdnu. Mrzí mě, že lékaři vůbec nereagovali na mé návrhy, aby Jiřího M. alespoň nepouštěli za dcerou na návštěvy. Bylo jim to jedno.
Co jste zjistil o Jiřím M.? Drogy bere asi dvanáct let. V Markvartovicích vařil pervitin v domě, kterému se říkalo „perníková chaloupka“. Také tam policie našla mrtvou a předávkovanou mladou dívku. Jiří M. se z toho nějak vykroutil.
Zvláštní náhoda, ne? Nejsem policejní vyšetřovatel. Ale protože policie s ním jedná v rukavičkách, mám podezření, že kriminalistům podává informace z drogové scény. Už pár týdnů poté, co jsem zjistil, že dceři poskytuje heroin, žádal jsem ostravský policejní Toxi team o zásah. Nic se nestalo. Nyní se dokonce Jiří M. přímo u soudu přiznal, že drogy pro naši dceru kupoval ze svého invalidního důchodu.
Spíše než Radka Opiola tedy viníte ze smrti své dcery jejího přítele? Takto se to nedá říct. Na vině jsou i zákony a ti, kdo mají dbát na jejich dodržování. Opiol i Jiří M. páchali trestné činy, na které se vztahuje stejný paragraf, vězení ale hrozí jen Opiolovi, což je nespravedlivé. Samozřejmě ho nijak nelituji. Kdo poskytne jinému tak nebezpečnou a nevyzpytatelnou drogu jako heroin, vždy riskuje, že může dojít k úmrtí. Opiol nad tím vůbec nepřemýšlel, trest si tedy zaslouží. Bohužel zákon se ctí, jen když se to hodí. Pokud zemře mladá dívka, policistům se velmi hodí, že z případu udělají exemplární událost. Stovkám narkomanů, kteří podávají drogy svým novým kamarádům, tedy potencionálním obětem, ale nechávají volné ruce. Děsivé třeba je, že policie více než rok nebyla schopna zasáhnout vůči dealerům v takzvaném „domečku“, tedy ve vile v Hulvákách, kam si narkomani chodili heroin kupovat jako do bufetu. Pravidelně ho tady nakupoval i Jiří M. a u soudu to také doznal. Policie dokonce dostala trestní oznámení od sousedů, o domku se psalo v novinách, ale se zásahem pořád vyčkávala.
Na co? Asi také na smrt nějakého narkomana. A když heroinu podlehne devatenáctiletá studentka, už musela police zasáhnout, nebylo by asi společensky dále únosné, aby se v domku i dále prodával heroin.
Jak si vysvětlujete tu apatii policistů? Mohu opět jen spekulovat. Ve světě se stává, že někteří policisté dealery nenápadně ochraňují, narkomafie se dokáže odměnit. A ani u nás policisté nemají špičkové mzdy.
