„Kdo přestříká novou fasádu, je vůl” | E15.cz

„Kdo přestříká novou fasádu, je vůl”

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Není lehké si v devatenácti letech představit, co by člověk chtěl v životě dělat. Studenti Martin Bosák a Jakub Dvořák mají jasno. Bez umění si budoucí život nedokážou představit.

Oba mladí umělci rozvíjejí svůj talent u Teodora Buzu na Základní umělecké škole v Táboře. Loni skončili shodně třetí v táborském kole soutěže Talent roku. V kinokavárně Svět hovořili o pohledu na svět a plánech do budoucna.

Kromě malování pracujete i se spreji. Co teď děláte?

Martin: Máme s nimi ozdobit podchod a část vlakového koridoru v Plané a teď pracujeme na zdi dvorku v bývalém hotelu Grand. Ale jinak se graffiti nezabýváme.
Jakub: Ještě v Gmündu jsme se spreji stříkali podchod. Nebyla to typická graffiti. Spíš obrazy. Teprve tam jsme se se spreji naučili dělat. Akce se jmenovala „Together“ a sjeli se tam sprejeři z různých koutů světa.

I když se nezabýváte vyloženě graffiti, jak se na ně díváte?

Martin: Udělala velký skok dopředu. Třeba před deseti lety byly k vidění jen nějaké „tagy“ na zdi. Teď se sprejerům vymezují i obrovské plochy, kde můžou tvořit a vyvíjet svůj talent legálně. Od toho název „legálka zeď“. Graffiti mají i svoje místo na sídlištích, která jsou potom veselejší. Rozhodně lepší než ta šeď, ale nesmí být jak pěst na oko. Když někdo dělá graffiti z vandalství, tak v tom nevidím nic jiného než adrenalin. Kdo přestříká novou fasádu, je podle mě vůl.

Co je vám v malování blízké?

Jakub: Hodně se mi líbí fantasy a svět z Pána prstenu. Vyhledávám tajemno.
Martin: Přitahuje mě exprese. Mám rád, když jsou obrazy hodně barevné i křiklavé. Baví mě kombinovat abstraktní a konkrétní věci, ale musí mít v sobě určitou harmonii.

Kde berete inspiraci k malování?

Martin: Pro mě je to třeba společenská absurdita. Dívám se na ulici po lidech, jaká je situace ve škole, a přemýšlím nad tím. Některé věci jsou smutné, některé vtipné, ale takový je asi svět. Také hodně čtu. Loni jsem udělal portrét, ke kterému mě inspirovala knížka Šťastný Jim od Kingsley Amise. Tu knížku miluju, můžu ji číst každý den.
Jakub: Vytvářím si vlastní svět, kde se můžu ulít z reality. Mám tam větší svobodu. Chodím do lesa a toulám se tam. V přírodě se dokážu uklidnit a najít si inspiraci. Ještě nedávno jsem také dělal triatlon. Vůbec ne na nějaké špičkové úrovni, ale člověk se tam dokázal vysportovat třeba z blbé nálady.
Máte už za sebou nějaké výstavy a získali jste už nějaké ceny?
Martin: Společně jsme vystavovali třeba v galerii Bastion a minulý rok jsme skončili na třetím místě v soutěži Talent roku, ale v táborském kole.

Jak vnímáte současné umění?

Martin: Podle mě je moc minimalistické. Směřuje k hodně jednoduchým věcem. Kolikrát si řeknete: tohle je umění? Je až moc abstraktní. Dílo by člověka mělo vtáhnout, aby nad ním přemýšlel, a ne se dívat na nějakou pověšenou krychli.
Jakub: Je fakt, že si to kolikrát umělci zjednodušují. Stačí, aby otočili záchod nebo vytvořili kompozici tak, že smotají dráty, a lidé to chválí, protože tomu nerozumí a nechají si namluvit, že je to dobré. Tak se prosadí jednoduchá věc na úkor kvalitního obrazu.

Co umění člověku může dát? Potřebuje ho k životu?

Martin: To je tak krásná stránka života. Já si bez něj život nedokážu představit.

Jak podle vás dneska lidi přistupují k umění?

Martin: Doba je hodně hektická. Lidi se nemají čas zastavit a reflektovat svět, natož skrz umění. Podle mě se najdou ti, kteří dokážou umění ocenit, ale nedostávají moc příležitostí. V Táboře je málo výstav s novým uměním.

Co je podle vás kýč?

Martin: Učebnicový příklad kýče je třeba sádrový trpaslík.

Ale Milan Knížák říká, že trpaslík už přestává být kýčem.

Martin: Přestává, jo? Asi už je tak dlouho v oběhu, že ho lidi jako kýč vnímat přestali. Kýč je spíš záležitostí pro masy.

Co plánujete po gymnáziu? Martin: Nejvíc by mi vyhovovala scénografie. Prolnutí výtvarného a literárního umění. Jakub: Tíhnu k filmu. Loni jsem dokonce mohl být u natáčení jedné pohádky, protože jsme filmařům půjčili koně. Máme totiž kousek za Jistebnicí koňskou farmu. Těch čtrnáct dní mě nadchlo. Baví mě vytváření nového světa.

Martin Bosák a Jakub Dvořák

Martin Bosák (19) je studentem Gymnázia Pierra de Coubertina. Miluje literaturu, speciálně Kingsley Amise. Výtvarný talent by chtěl uplatnit ve scénografii. Jakub Dvořák (19) studuje soukromé gymnázium v Táboře. Tíhne k přírodě a svou budoucnost vidí u filmu. Blízká je mu animace. Oba umělecky vede Teodor Buzu.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.