Kdy slaví svátek Eržika a Gejza?

Z písně Ivana Hlase už lidé vědí, že romské děvče jménem Aranka umí hula hop. Přestože jen málokdo ví, co to je, nikdo netuší, kdy má dívka z písničky svátek. A nevěděla to ani Aranka. Romská jména totiž v českém kalendáři nejsou. A nejsou ani jinde ve světě. Proto se Tibor Tonka z Brna rozhodl kalendář s romskými jmény vydat. Z něj se Aranka dozví, že slavit může 20. září. A Eržika zase třináctý lednový den.

„Jde o světový unikát. Přestože Romové žijí v nejrůznějších koutech světa a jde o nejstarší etnikum, ještě nikoho nenapadlo vydat kalendář obsahující původní jména Romů,“ chlubí se Tonka, který má v občanském průkazu křestní jméno Tibor. Jeho romské jméno je ale Tibi. „Každý Rom má vlastně dvě křestní jména. Jedno je to občanské, druhé romské,“ vysvětluje Tonka s tím, že se Romové navzájem znají především pod tím druhým.

Kalendář Romano berš obsahuje především původní jména Romů. „Těmto jménům přikládají Romové velkou vážnost, stejně jako mnohé jiné národy ve světě,“ tvrdí Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě, který Tonkovi pomohl získat do kalendáře unikátní historické fotografie ze sbírek Muzea romské kultury či maďarského Etnografického muzea v Budapešti.

Romská jména znějí v překladu do češtiny poněkud zvláštně. Jsou to totiž jména zvířat, rostlin, stromů nebo povahových rysů. Muži se tak mohou jmenovat například Chromý, Tlustý, Sladký nebo Stříbrný. A ženy zase Studená, Černá, Kočka nebo Veverka. V hovorové řeči se mezi Romy používají také zdrobněliny. Když proto někdo zavolá na dívku Kyreško, může to v českém jazyce působit směšně.

Asi málokterá žena by chtěla, aby se jí říkalo Třešinko. Mezi Romy je to však normální. „Jsem Pujka, což je v češtině kuřátko. Na jméno jsme zvyklá odmalička a zvláštní mi nepřijde. Pro mě je třeba nepochopitelné, jak se někdo může jmenovat třeba Jiřina,“ říká například Monika „Pujka“ Horváthová.

Romský kalendář má ještě jednu zvláštnost. A sice svou nepravidelnost. Tonka jej zatím vydal jen dvakrát. Poprvé v roce 1996, podruhé o dvanáct let později. Na pravidelné vycházení prý nemá peníze, protože je v invalidním důchodu. „Klidně by mohl kalendář vycházet každý rok, ale sehnat určitou sumu peněz není jen tak. Málokdo mé snažení podporuje. A když, pak jsou to hlavně gádžové. Tedy bílí lidé,“ povzdechne si Tonka.