Když burácí motor závodního auta tak trochu svépomocí
Vedle najíždějících kamionů vypadá stan týmu AK ABC Praha v servisním areálu závodu u jedenácté brány Škodovky jako jednohubka vedle obložené bagety.
Žádné hostesky na podpatcích v přiléhavých oblečcích, ale po jedné přítelkyni, manželce a dvou dětech. Místo desítky mechaniků s přesnými postupy tam jsou čtyři nadšení kluci a švédský stůl nahradí svačina v pytlíku od závodníkovy milé.
Na výčet dalších rozdílů by nestačily prsty na rukách. Posádka si na závody bere dovolenou, řidič pracuje na stanici technické kontroly a navigátor z Neratovic vozí děti na lanovce v pražské zoo. Auto servisované VD Rally Teamem je zcela přestavěná fabia.
Podívaná začíná
Přesto má tým jedno společné s profesionály – odhodlání. Jinak by se jim stále znovu nepokoušel stačit.
Je sobota osm hodin ráno. Ze startovní rampy sjíždějí auta s čísly a kolem se mačkají fanoušci. Jedním z nich je třeba muž s kočárkem opatřeným značkou se jménem, jakou mají na autech řidiči kamionů.
Všechna auta již včera absolvovala superspeciálku na okruhu v Sosnové a samozřejmě také administrativní a technickou přejímku. Tam se kontroluje třeba váha auta či certifikáty u přileb a nehořlavého prádla.
„Na závod se hodně těšíme. V loňském roce to byl druhý extrém, v mrazech jsme si odstáli dvě hodiny ve Vinci. Takže jsme radši za teplo než zimu,“ říká do mikrofonu řidič Jiří Janecký, než jeho fabia s číslem 82 sjede ze startovní rampy. Už teď je obrovské vedro.
„Stane se, že závodník po etapě omdlí,“ vzpomíná navigátor Pokorný. Aby ne, závodníci jsou navlečení v kombinézách a v autě někdy ještě topí, aby odvedli teplo od motoru. Bývá tam klidně šedesát stupňů. Teď to ale posádce nevadí. „Bohemku si nemůžeme nechat ujít, je to parádní závod,“ tvrdí Pokorný. V jejich třídě jede dvanáct aut. „Budeme se snažit být alespoň šestí, ale chtěli bychom dojet ještě lépe,“ uvažuje závodník.
Směřují na první servis etapy. Na ten mají deset minut. Ve chvíli mechanici zkontrolují auto, odmontují, znovu nasadí kola, utáhnou a umyjí přední sklo. Málo času je i na drobné opravy. Mezi rychlostními zkouškami se servis prodlužuje na dvojnásobek, večer trvá tři čtvrtě hodiny.
Po deváté ráno posádka vyjíždí. Před sebou má 228 kilometrů rychlostních zkoušek neboli erzet, více než jednou tolik na přejezdech a mnoho hodin v autě.
O manžela se nebojí
Mechanici jedou pro studené pití a v zázemí týmu zůstane Eva Janecká. O muže strach nemá. „Jezdila jsem s ním jako navigátor. Potom jsme ale chtěli dítě, tak jsem skončila,“ vypráví Janecká. A nelituje. „Pro mě to byl stres. Při zkušebních jízdách jsme se hádali,“ přiznává žena. Manžel je podle ní ráno nervóznější, ale žádné rituály nedodržuje.
Přehřátý vzduch nasycený zplodinami ze řvoucích motorů jde ztěžka do nosu. Jeden z týmů napouští u svého stanoviště malý bazén.
Po necelých čtyřech hodinách se posádka vrací do servisu. Před areálem ji už vyhlíží hlavní mechanik.
První defekt v řadě
„Byli prý venku z trati, musíme auto prohlédnout. Pod zadním kolem je díra v podlaze,“ říká Vlastimil Dědic. Závodění má podle svých slov v krvi. Jeho otec jezdil s Antonínem Tlusťákem, on je mechanikem u Mercedesu a zatím nemá peníze na vlastní závodění.
Spolu s dalšími dvěma mechaniky auto prohlíží, zatímco posádka, ještě v dobrém rozmaru, zhltne housku se salámem. Teď jsou pátí. „Kdo by nebyl nervózní? Přijeli jsme, abychom se vrátili na třetí místo v republice, a tři hodiny nám to nejede,“ křičí při dalším servisu spolujezdec.
Při poslední rychlostní zkoušce dne pak praskne unášecí hřídel a mohou jet jen asi čtyřicetikilometrovou rychlostí. Mechanici pospíchají do Sobotky do servisu jiného závodníka Luboše Picka pro náhradní díl. Než se ale vrátí, skončí čas na servis.
V neděli ráno se rozhodnou opravit auto i za cenu penalizace. Dostanou skoro dvě minuty navíc a jsou sedmí. Ale nevzdávají to. V následující erzetě ovšem fabia vypoví službu úplně. Dvě a půl hodiny čekají na trase na odtah.
Za rok se utkají zase
Poradily by si s defektem lépe týmy, kterým ve stanu běží časomíra, vůz je tovární výroby a mezi rychlostními zkouškami auto přezouvají?
„Stoprocentně. Pro jejich kamiony by to byl minimální problém. Do auta by dali celou novou skříň,“ říká Pokorný. Už teď ale plánuje účast na Barum Czech Rally Zlín. „A budeme dělat vše pro to, abychom mohli za rok závodit i na Bohemce. Tam jsme doma,“ dodává Pokorný.
Ve třídě A/5 vyhrál soutěž Tomáš Grega před Vlastimilem Hodaněm a Lubošem Pickem. Ten ztrácel po osmé rychlostní zkoušce na čtvrtou fabii s číslem 82 více než pět vteřin. Z dvanácti aut třídy závod dokončilo pět. Celkově ze 116 vozů jen sedmapadesát.
