Bavilo ho vojenské bojové umění musado. Bývalý kuchař z Českého Krumlova Jan Horváth dnes přesvědčuje druhé po dobrém. V salesiánském středisku nebo jako vyslanec budějovické probační a mediační služby, jež kontroluje odsouzené. Zajímají ho romské děti, které zlobí.
„Přistupuji k nim jako kamarád. Sám jsem také Rom, znám jejich starosti. Mám autoritu, i když se mi také občas sevře ruka v pěst a musím zakřičet,“ usmívá se muž s černým culíkem a náušnicí.
Horváth chtěl být policistou. Ve dvaceti se rozhodl, že vystuduje střední sociálně právní školu, potom vysokou a bude se věnovat dětem. Je vychovatelem v budějovickém salesiánském středisku při kostele sv. Vojtěcha ve Čtyřech Dvorech. Navíc expert na Romy, jimž hrozí za kriminalitu ústavní výchova. Horváth dokáže vypátrat děti i dospělé, kteří se schovávají před zákonem. Někdy je přesvědčí a změní jim život.
Rom Romovi rozumí
Zvonek u vchodu do paneláku vede do rodiny, kterou Horváth navštěvuje několik let. Původně jako takzvaný mentor probační služby, dnes jako host. Všechno začalo před pěti lety, kdy osmnáctiletému Tiborovi hrozilo vězení za krádeže.
„Rodinná rada se tehdy domluvila, že mladého ožení. Vybrali mu nevěstu u svých známých. I tohle se u nás stává. A funguje to,“ vysvětluje Horváth.
V třípokojovém bytě dnes žijí dva dospělí a tři děti. Jejich polepšený zeť je s manželkou pravidelně navštěvuje. Bydlí nedaleko. „Mám teď jiné starosti. Čekáme druhé dítě,“ vysvětluje napravený mladík. V bytě je pečlivě uklizeno, rodiče novomanželů jsou spokojení. Jejich nejmladší dítě ještě chodí do školy. Horvátha dnes berou jako rodinného přítele.
Rom Romovi rozumí i beze slov, stojí na nástěnce klubovny salesiánského střediska. Horváth se tam setkává několikrát týdně až s padesáti dětmi většinou ze sídliště Máj. Jsou mezi nimi i takové, které posílají rodiče krást. Ve středisku mají hudební kroužek, počítače, keramickou dílnu.
Některé děti jsou na seznamu probační služby. Třeba třináctiletý Daniel, který je dnes v diagnostickém ústavu. Na svědomí má i loupežná přepadení. K rodičům se už asi nevrátí. Ačkoliv pro Horvátha začíná práce právě u rodičů, v tomto případě to nešlo.
„Je mu takhle lépe, i když asi skončí v ústavu. Když nejvíc zlobil, bral jsem si ho každé odpoledne po dva měsíce na vycházky. Probírali jsme jeho kamarády, jeho zájmy, čím by chtěl být. Ty děti jsou úplně normální, jen hledají někoho, kdo by je měl rád,“ tvrdí Horváth.
Dětem říká, že dodržování pravidel se vyplatí. Jinak jim hrozí vězení. Cesta zpátky je pak těžší. Přesvědčuje je i přesto, že na nástěnce klubovny střediska visí citát o dorozumění beze slov.
Sídliště Máj je lokalitou, kde jeho obyvatele nejvíc obtěžuje pouliční kriminalita. Na podmíněně trestané nebo propuštěné z vězení sice dohlíží probační a mediační služba, ne každý ale dodržuje docházky a pohovory. Jen v Budějovicích vyhledávali vloni její pracovníci devatenáct Romů ve věku do osmnácti let, kteří odmítali spolupracovat.
Pomáhá tomu projekt Služba Mentor. Jako takzvaní mentoři jsou pro tuto oblast školeni právě Romové se znalostmi prostředí. „Máme podporu Evropské unie. Od května začínáme další etapu projektu, která potrvá dva a půl roku,“ říká Marek Demner z pražského ústředí Sdružení pro probaci a mediaci v justici.
Úspěšnost, že pohovor zabere, je nejvyšší u dětí. Pokud pomáhají rodiče, je až sedmdesátiprocentní šance na zlepšení. Vyhnou se tak třeba ústavní výchově.
Strach z bílých úředníků
Cikánská duše je složitá. Horváth tvrdí, že on sám je toho důkazem. „Máme strach z institucí, z bílých úředníků, z represe. Připadáme si na okraji společnosti. Ohrožení a bez lásky. Hrubým chováním někteří z nás maskují své komplexy. Jako všichni lidé hledáme vztah, porozumění,“ vysvětluje.
Když tohle vyprávěl pedagogům na základní škole, uznali, že někdy nechápou reakce romských školáků. Stojí proto za to jejich kulturu pochopit.
„Mám radost, když mezi dětmi objevím nadání a talenty. Na tom se dá stavět motiv. Ani nevím, jakou mám úspěšnost, kolik dětí, které jsem poznal, později začalo vést správný život. Všechno dohromady mi ale dává smysl. Jinak bych to nedělal,“ myslí si Horváth.
Uvažuje, že jednou sám založí rodinu a vychová děti. „Už jsem strašně starý. Abych se mohl rodině věnovat naplno, musel bych tohle povolání opustit. A to zatím nechci,“ přemýšlí.
Služba Mentor pro problémové Romy
Přispívá ke snížení rizika recidivy a sociálního vyloučení některých Romů pomocí pohovorů. Klienty jsou odsouzení, děti a mladiství, kterým hrozí ústavy nebo odebrání od rodiny. V Budějovicích měla vloni služba devatenáct klientů, z toho osm dětí. Projekt hradí Evropská unie.
