Když se trhá dům, jsou to rány. Vztek dovrší jednání s pojišťovnou

Dům manželů Růženy a Christophera Hope v Dolních Domaslavicích je krásný a drahý. A také asi zničený. Stojí na druhém konci oblouku, kde se po dlouhotrvajících deštích rozpojil kopec nad přehradou. Až na roztrženou dlažbu na dvoře, kde je trhlina do hloubky dva a půl až tři metry, nevypadá na první pohled
moc poničeně. Je ale téměř jisté, že jsou roztržené i základy domu, protože trhlina pod ním evidentně prošla. Nejde zavřít balkon, různé plochy v domě se nadzvedly.
„Měli jsme drahou pojistku, dům byl pojištěný na osm a půl milionu, ale přehlédla jsem limit plnění. Pojišťovna uhradí jen dvacet procent. Vypadá to, že dostaneme jen milion,“ říká trpce Růžena Hope.
Manželé se hrozí toho, že když se dům s osmi pokoji za více než sedm milionů, který je takřka dokonalý a kterému dali vše, co mohli, nepodaří zachránit, dostanou od pojišťovny jen tolik peněz, které budou stačit na malý byt.

Cítíme se podvedeni

„Chtěla jsem tu nejlepší pojistku, platili jsme třiadvacet tisíc ročně, a tak jsme dopadli. Máme vztek a cítíme se podvedení. Je to šeredné,“ říká překladatelka Hope. Provizorně bydlí s mužem, který je Angličan, u přátel. Věci z vyklizeného domu, včetně starožitností, mají uschované asi na patnácti místech – v bytech
a garážích. „Naše vybavení nám také nikdo nechce pojistit, protože není na jednom místě. Je to hanebnost,“ dodává Hope.
Dům teď obcházejí geologové, statici a policisté. V době návštěvy tam Sedmička našla zástupce pojišťovny. „Bohužel, máte tam ten limit. Chápu vás, že jste naštvaní. Kolikrát už mne chtěli lidé zmlátit, ale já za to nemohu,“ říká bodrý pojišťovák.
Soused manželů Hope Bohumír Vachtarčík, který má dům na začátku oblouku trhliny, prožil v kritickou noc
trhání domu. „V noci z neděle na pondělí jsem slyšel silné rány. Myslel jsem, že se odklápí veranda. Ve skutečnosti ujížděl barák,“ líčí Vachtarčík.
Roztržení domu je patrné na první pohled. Uprostřed jím prochází asi patnácticentimetrová trhlina. „Statik už řekl, že dům se musí zbořit. Vše jsme vystěhovali. Něco ještě máme v kuchyni, ale já už tam nevlezu,“
říká asi padesátiletý Vachtarčík.
Rodinný dům postavili jeho rodiče. Žil tam s matkou, manželkou a dvěma syny. Teď bydlí na několika místech a přemýšlejí, co dál. „Jednání s pojišťovnou vypadá dobře. Ale i když nám dají vše, co říkají, tak si
ale stejně na stavbu nového domu budeme muset vzít ještě úvěr,“ říká Vachtarčík.

Cestou od Kajínka

Je osm dnů po kritickém dni povodní. Kolem domu Jana Žurka, který je kousek nad Vachtarčíkovým a
Hope, je rušno. „Děláme tam geologický průzkum a statické zajišťování trhliny. Je štěstí, že v tomto případě trhlina prošla těsně před štítovou zdí domu,“ vysvětluje geolog Luděk Kovář. Je velká pravděpodobnost, že Žurkův dům půjde zachránit. Majitel teprve pět let starého domu, který se zatím přestěhoval do bytu příbuzných ve Frýdku-Místku, přišel obstarat psy a podívat se, co se kolem domu děje.
U domu našel vykopané zákopy a ze země trčí potrubí. Všude je plno lidí. Před domem klečí technik u velkého počítače, pomocí kterého zkoumá potrubí. „Chceme zjistit, zda se někde v zemi rozpojilo. Zatím
jsme nic nenašli,“ vysvětluje technik.
Žurkovi spali, když část svahu ujela směrem k přehradě. „Nic jsme necítili, jen štěkali psi,“ říká majitel domu. Na obchůzku se vydává starosta Dolních Domaslavic Pavel Postůvka. „Geologové, kteří dělají průzkum, zjišťují pomocí vrtů, jestli se svah ještě pohybuje. Ve spodních vrstvách se to ještě trochu hýbe,
ale jde už jen o několik milimetrů. Jak to bude dál, to závisí na počasí,“ vysvětluje starosta.
Když je u domu Žurkových, projíždějí kolem policisté a hlásí mu, že odvolávají stálé hlídky a budou jezdit jen
na kontroly. Starostovi zvoní telefon a za chvíli přijíždí auto s pražskou značkou. Je to známý reportér Josef Klíma. Přijel s otcem režiséra Petra Jákla, který natáčí film o vězni Jiřím Kajínkovi.
„Byli jsme v Karviné za Kajínkem a pak jsme si řekli, že se zastavíme někde, kde je potřeba pomoci,“ vysvětluje Klíma. Ptá se, kdo by pomoc nejvíce potřeboval. Nakonec předávají starostovi peníze pro Vachtarčíka. „Jsou to jenom peníze. A teď musíme jet na Prahu,“ říká omluvně Klíma.