Chomutov / Chomutovský Švermák, což je lidový název závodního klubu Dolu Jan Šverma, patřil v letech 1963 až 1973 výhradně tvrdé muzice. Uvolněná atmosféra komunistického režimu a nebývalá koncentrace talentů dala počátkem šedesátých let vzniknout na Chomutovsku něčemu, což už se asi nikdy nezopakuje. Podle kytaristy a zpěváka tehdy slavné chomutovské kapely Víčka Štěpána Alexy byl Švermák první stálou scénou v Československu, kde se střídaly rokenrolové a bigbítové skupiny. „Do Chomutova mířila spousta mladých a talentovaných lidí,“ vzpomíná jedenašedesátiletý Alexa.
Hvězdy ve Švermáku
První bigbítovou kapelou, která ve Švermáku hrála, byli Delfíni. Postupně se přidávaly další. Šlo to tak rychle, že se na pódiu zakrátko střídalo sedm hudebních těles dvakrát až třikrát týdně.Ve Švermáku se kromě místních kapel objevovaly i opravdové hvězdy. Hrát sem jezdil třeba Radim Hladík, Vladimír Mišík nebo Jiří Korn s Rebels. Populární skupiny tam zkoušely před turné. Hlavně pražské kapely si tuto rockovou baštu považovaly.
Švermácké publikum, zvyklé na domácí kvalitu, bylo náročné. Poznal to na vlastní kůži například Olda Říha z dnešních Katapultů, s nímž si Víčka vyměnila dohodnuté vystoupení. „My jsme měli na jeho štaci nabito. On u nás hrál pro poloprázdný sál. Když se lidem v Chomutově nějaká skupina nelíbila, bez milosti ji i vypískali,“ tvrdí Alexa.
Stranické přehrávky
Stále populárnější Víčka pronikla v roce 1974 i do západních Čech. Doma hrála čím dál míň. Nepohodla se totiž s novým šéfem Švermáku Jiřím Čermákem. „Jeho jednání a to, jak řídil klub, nás přimělo odejít ze Švermáku, který byl naší domovskou scénou řadu let. Nechtěli jsme být nevolníky, o jejichž osudu rozhoduje z pozice síly jedinec. Vysloužil si přezdívku Hrobař Švermáku,“ říká Alexa.
V tomtéž roce se na chomutovské scéně objevila nechvalně známá postava normalizace Karel Brožovský. „Zničil snahu jedné generace muzikantů. Přídomek Kat chomutovského rocku to vystihuje přesně,“ dodává Alexa.
„Jako inspektor demonstroval svoji neomezenou moc. Nejdřív nařídil nošení sak na zábavách a ve finále zakazoval vstup do sálu v texaskách a sportovní obuvi. Kapelám nařizoval jednotný úbor a kontroloval, jestli nehrají moc hlučně. Pamatuji si, jak jednou ve Švermáku měřil pravítkem chlapcům vlasy přesahující přes límec,“ kroutí hlavou Alexa. Ve zprávě nadřízeným orgánům Brožovský označil Švermák za středisko protikomunistických živlů. „Tím osud Víček v Chomutově zpečetil. Došlo k absurdní situaci, kdy Chomutované jezdili do jiných okresů a krajů, aby mohli svou kapelu vidět,“ pokračuje Alexa.
V roce 1975 přišla Víčkům výzva k rekvalifikační přehrávce. Když hudebně zdatní jedinci zvládli písemnou zkoušku, čekal je politický pohovor. „Padaly v něm tak nesmyslné otázky, jako kdo je představitelem strany ve spřáteleném africkém státě,“ trpce se zasmál Alexa. Nakonec Víčka prošla, ale pocítila jasné varování do budoucna. Vývoj situace už signalizoval, že normalizační proces zasáhne rockovou hudbu plnou silou. Zanedlouho přišlo druhé, stranicky ještě tvrdší kolo přehrávek kapely. Tímto sítem už Víčka neprošla.
Na rockovou památku
Slavný chomutovský klub se před dvěma lety dočkal pamětní desky. Vznikla na popud bývalých rockerů a majitele budovy, kde legendární Švermák sídlil.
Éru let 1963 až 1973 by měla v budoucnu připomenout i stylová výzdoba vnitřku domu, v jehož zdech se psala hudební historie.
