Když teploty klesnou pod –38, je to jako sledovat hokejové finále | E15.cz

Když teploty klesnou pod –38, je to jako sledovat hokejové finále

Lenka Cimrmanová

Čtvrt století nebyla na Šumavě takhle studená zima. Meteorolog Antonín Vojvodík měl z mrazů radost i po třiceti letech měření.

O počasí se dokáže bavit od rána do noci, a ještě to bude zábava. Antonín Vojvodík z Vimperka, známý též jako lovec mrazů, zasvětil počasí na Šumavě posledních třicet let svého života. Díky němu celá republika ví, že na Šumavě mrzne i v létě.

Poslední sen má ale stále před sebou. „Tím je naměřit na Šumavě absolutní mrazový rekord,“ říká Vojvodík.

Jaká byla tato zima na Šumavě?

Ze dvou třetin byla velmi fádní a teplá, v první půlce února nám ale přinesla velmi milé překvapení. Na meteorologické stanici Perla u Kvildy teplota během února sedmkrát klesla pod minus třicet stupňů. Naměřené teploty –39,4, –38,1 a –37,7 mluví za vše. V těchto mrazivých částech Šumavy bylo naposledy chladněji v roce 1987, tedy před čtvrt stoletím. V únoru jsem na stanici Perla naměřil osm arktických dnů, na stanici Rokytská slať dokonce jedenáct, ale i v podhůří Šumavy, například ve Vimperku, bylo arktických dnů sedm.

Kolik bylo letos sněhu?

Hřebeny Šumavy mají teď kolem dvou a půl metru sněhu. I zde ale dochází ke zvláštnostem. Třeba na Březníku ve výšce 1133 metrů nad mořem jsou dva metry sněhu, zatímco stejně vysoký Churáňov má jen 85 centimetrů. S množstvím sněhu už to ale není takové jako dříve. V době zdravých šumavských lesů, kdy stromy po stovkách nelikvidoval kůrovec, byl sníh na horách i do června, v roce 1970 až do července. Nyní, když les na hřebenech odumřel, mizí většinou už během května. Za dobu mého více než třicetiletého pozorování jsem zažil dvě zimy, kdy na Březníku byly tři metry sněhu, bylo to v roce 1988 nebo v roce 1999. Na hřebenech bylo v té době i přes čtyři metry.

Jaká zima v historii byla na Šumavě ta nejstudenější?

Studenějších zim, než je ta letošní, bylo v době mého měření více. Byly to roky 1985, 1986, 1987 a také konec prosince 1996.

Čím jste se k lovu mrazů dostal?

Pocházím z Beskyd. Už jako kluka mě bavilo zjišťovat, proč je na kopci sníh a proč jsou velké mrazy. Koncem padesátých let nebyly vůbec žádné možnosti, tak jsem měřil alespoň dvěma okenními teploměry a všechno si zapisoval do sešitu. Velké mrazy jsem si barevně podtrhával. Utíkal jsem na kopce, kde jsem chodil měřit sníh.

Jste rád, když se vám říká lovec mrazů?

Na tento titul přišla jedna nejmenovaná novinářka z bulvárního deníku a já jsem si na něj zvykl. Ano, je pravdivý. Ale neznamená to, že u každého velkého mrazu musím být osobně. Lovím mrazy tak, že je naměřím.

Vimperk je branou Šumavy a vy jste se sem přiženil. Nebyl v tom tak trochu záměr?

Za manželkou, se kterou jsme se znali z Beskyd, jsem se do Vimperka přijel poprvé podívat v roce 1973 a další rok jsem se sem přiženil. Záměr to nebyl, ale cesta osudu. Z Beskyd jsem měl rád hory a toulky po nich, proto mě brzy okolí Vimperka očarovalo a začaly mě bavit opakované výstupy, hlavně za špatného a zimního počasí na Boubín. Jen za prvních pět let jsem na Boubín vystoupil stokrát. Často jsem využíval zvlášť nepříznivého počasí, hlavně v zimě, abych mohl pozorovat velké rozdíly v počasí mezi Vimperkem v 650 metrech nad mořem a vrcholem Boubína v 1362 metrech nad mořem. Zároveň jsem také dost jezdil po Šumavě na kole. Vyjížděl jsem vždy hodně brzy ráno, abych toho co nejvíce uviděl. Ve tři ráno směr Borová Lada, Kvilda, Horská Kvilda.

Jak jste zjistil, že na Šumavě mrzne i v létě?

U Horské Kvildy jsem na loukách spatřil v červenci bílé jíní. Nemohl jsem tomu uvěřit, že tam byl v červenci mráz. Tento neuvěřitelný jev mně nedal spát, stále jsem přemýšlel, jak přijít na to, proč to zrovna tam se vyskytuje. Začal jsem číst knížky od Karla Klostermanna, kde se o mrazech i v létě píše. Na Horskou Kvildu jsem začal jezdit častěji a pozorovat. Všimnul si mě jeden místní občan, jmenoval se Bohumil Předota, a po domluvě začal se mnou spolupracovat. Zpočátku pro mě měřil teploty okenním teploměrem a údaje posílal na korespondenčních lístcích do Vimperka. Se známými jsme udělali první meteorologickou budku. Neustále jsem psal dopisy do Českého hydrometeorologického ústavu. Nikdo mně nevěřil, že i v létě na Šumavě mrzne.

Kdy se vám je podařilo přesvědčit, aby na Šumavu dorazili?

V roce 1981 se přijeli na Horskou Kvildu podívat. Byl začátek září a zrovna bylo krásných minus pět. Tak nad tím nevěřícně kroutili hlavou, a přesvědčili se na vlastní oči. Ale na závěr usoudili, že to pro republiku nemá žádný větší význam, protože je to jen na jednom místě na Šumavě. Byl jsem přesvědčený, že nemají pravdu. A věděl, že obdobné teploty jsou i na jiných místech Šumavy a z hlediska meteorologie to má význam. Poslali mi odbornou literaturu, abych studoval meteorologické znalosti.

Pomohlo to?

V roce 1983 byla od května do září spousta jasných nocí. Vyšlo mně, že na Horské Kvildě bylo více mrazivých nocí než na Lomnickém Štítu v Tatrách. Napsal jsem článek do odborného meteorologického časopisu o počasí s názvem „Malý šumavský zázrak“. Brzy po otisknutí mě vyhledal dnes můj dlouholetý kolega Josef Jindra. Po nocích jsme se toulali s teploměrem v ruce a vyhledávali studené lokality. Začali jsme spolu stavět stanice na vyšší úrovni i po vzdálenějších částech Šumavy. V jednom období jsme jich měli čtrnáct po celé Šumavě a dvě dole ve Vimperku. Ve všech jsme sledovali hlavně nízké teploty.

To všechno jste zvládali jen ve dvou?

Je jasné, že mně místní zájemci pomáhali s měřením. Měl jsem a pořád mám několik spolupracovníků. Sám bych všechno nestíhal. Navíc jsem v té době neměl auto. Stanice se také musí všechny natírat, opravovat, okolo udělat ohrady. Většinou jsem tam jezdil autobusem. Někdy se stalo, že mně i poslední ujel, tak nezbylo než z hor šlapat do Vimperka pěšky.

Jak váš koníček snáší manželka?

Manželka má ráda horskou turistiku, občas se mnou také jezdí měřit. Ale někdy jsou období, kdy mi můj koníček zabírá až moc času, což se jí nelíbí. Brzy spolu budeme osmatřicet let, což už samo o sobě mluví o její velké toleranci.

Kdy vás začali brát vážně?

V půlce osmdesátých let. Byly to zimy 1985–1987, kdy byly hodně velké a vytrvalé mrazy. V té době v televizi v pořadu předpovědi počasí byl doktor Pavlík, začal jako první občas hlásit naše mimořádně nízké teploty ze Šumavy. Na Šumavu často jezdil a s námi besedoval. Vycházelo čím dál víc mých článků.

Poraďte amatérským meteorologům, jak si doma zřídit stanici.

Především záleží, kolik peněz chtějí do stanice vložit. Nejlevnější meteostanice stojí několik set korun, ty kvalitnější pár tisíc a ty nejkvalitnější pro meteoamatéry více než deset tisíc. Pokud chtějí měřit přesně na vyšší úrovni, důležité je, aby čidlo na teplotu bylo v dostatečné vzdálenosti od budov a předmětů, buď v žaluziové budce, nebo radiačním krytu dva metry nad zemí. Pokud stačí měření pouze přibližné, na nižší úrovni, mělo by čidlo být alespoň na severní straně domu, pokud to jde, padesát centimetrů od zdi tak, aby ho neovlivňoval sluneční svit v žádnou denní dobu.

Teploty klesají především v noci. Sledujete je po nocích na internetu?

Věnovat se na naší úrovni měření teplot na stanicích v mrazových šumavských lokalitách, k tomu potřebuji spoustu času. Pravidelně nejméně jedenkrát za týden kontroly a odečty, jak denní, tak někdy i noční, stanic a okolních lokalit. Doma mě čeká zdlouhavé provádění archivací. Také za zvlášť příznivých meteorologických podmínek noční sledování chování některých stanic přes internet, porovnávání, odhadování a vyhodnocování, jak se která stanice v noci chová. Když vyjdou důležité podmínky poklesu a Šumava je nejchladnější z celé republiky, tak z toho mám samozřejmě radost i po tolika letech měření.

Máte na Šumavě nějaké oblíbené místo?

Některé naše stanice vznikem národního parku Šumava připadly do chráněných prvních zón. Tedy do velmi krásných lokalit. I po letech mě fascinuje nádherné okolí. Pouze ubývá těch nádherných pohledů na krásný zdravý les, ozářený zvláštní barvou vycházejícího slunce, ze kterého jsem býval vždy při tak nádherném pohledu hodně naměkko. Rozpad šumavských lesů v posledních letech nabral velkých rozměrů a zdravých lesů kolem stanic už je bohužel málo.

Zajímají vás i jiné extrémy počasí?

Kromě nízkých teplot, na které se specializujeme, nás zajímají i nezvykle vysoké teploty, které na Šumavě ve výšce přes tisíc metrů nad mořem překračují i třicítku, což se v jiných horách tolik nevyskytuje. Zajímá mě také působení silných větrů, obřích srážek na přírodu. Jinak také měřím a zapisuji výšku sněhové pokrývky a její délku trvání.

I když byly letos teploty na Šumavě extrémně nízké, teplotní rekord nepadl. Je to pro lovce mrazů zklamání?

Média letos vidinu nového rekordu hodně zdůrazňovala. S kolegou Jindrou si děláme vlastní předpoklady na situaci, dle nich jsme byli na stav připravení, rekord nepadl, ale některé teploty nás mile překvapily. Máme před sebou další léta, kdy budeme s napětím a očekáváním věřit, že ta správná zima pro překonání rekordu přijde. Překonání absolutního rekordu je samozřejmě naším velkým cílem a nadějí pro splnění našeho klukovského snu.

Víte, jak bude zítra. Plánoval jste si někdy dovolenou podle počasí?

Předpovědi sice nedělám, ale do osmačtyřiceti hodin lze říct téměř s jistotou, jak bude. Jednou jsem si v deštivém létě takhle pořád odsouval dovolenou v Krkonoších. Chtěl jsem, aby bylo hezky. Nakonec se to vydařilo a s počasím jsem byl spokojen.

Běhání v mraze, ve sněhu, v zimě. Co vás na tom všem tak baví?

Téměř celý svůj aktivní život jsem se svým nasazením snažil dokázat, co vše se v mrazových částech Šumavy odehrává. Bylo při tom i dost strádání v nelidských mrazech a doslova nemohoucnost se prodrat ke stanicím v obří vrstvě čerstvého sněhu. V posledních letech Český hydrometeorologický ústav uznal potřebu našich stanic a některé z nich automatizoval, i s mým podílem. Díky našemu úsilí a jejich technice můžu nízké teploty sledovat i v silně mrazivých nocích na internetu pěkně v teple. Letošní únor mně přinesl spoustu napětí a nadějí o nocích, které jsem probděl u počítače. Například jsem čekal na další změnu teploty ze stanice v naději, kam až teplota poklesne. Když teplota dosáhla na –38 stupňů a klesala dál, rovnalo se to posledním minutám zápasu o titul mistra světa v hokeji, když celý stadion čeká na vítězný gól. Ten letos bohužel nepadnul. Snad příští rok.

Autor: Lenka Cimrmanová
 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!