Klinger posunul Plzeň ze zimy do léta
Pro někoho znamená příchod letního času jen přeťukání číslic na digitálkách, jiní na něj kvůli delším večerům čekají jako na smilování, další ho zaklínají kvůli změně biorytmu a tmě po ránu, plzeňský hodinář Jindřich Klinger posunul ručičky na ciferníku osmera plzeňských věžních hodin. Většina hodin na veřejných místech se posune automaticky. Jsou řízené na dálku a v neděli ve dvě hodiny ráno se posunuly na trojku díky rádiovému signálu z německého Frankfurtu. Některé ale potřebují ruku zkušeného odborníka. „V Plzni se starám o hodiny na věži svatého Bartoloměje, potom na ústředním hřbitově a na budově pedagogické fakulty. Hezké hodiny jsou na Církevním gymnáziu na Mikulášském náměstí, tam jsou také mechanické, řízené jsou ale již elektronicky. A nakonec hodiny na základní škole v Malické ulici,“ vysvětluje hodinář, proč má za sebou náročný víkend.
Vedle toho posouval i několik hodin v jižních a západních Čechách, například v Horažďovicích, Strakonicích či v Černošicích u Stříbra. Aby všechno stihnul, začal už v předstihu. Na školách v pátek, ostatní dodělal o den později. Není se co divit. Zvládnout všechny rafičky za jeden víkend, je pěkná dřina. Jen nahoru na Bartoloměje musí vyšlapat více než tři sta schodů a podobné starosti má u všech hodin. „Strojek na věži Základní školy Malická na Roudné řídím ručně. Pochází z počátku dvacátého století a je to unikátní plně funkční kousek,“ říká hodinář – samouk. Hodinařina je jeho největším koníčkem, kterému se věnuje od roku 1996. Tehdy objevil hodinový strojek ve věži kostela ve Vejprnicích. „Nejvíce si užívám, když zprovozním nefunční strojky,“ vypráví.
