Výdaje na obranu vzrostou až na 238 miliard. Česko se nevyhne reformám a možná i zvýšení daní
Jsou to tři spojené nádoby, žádná bez těch ostatních nefunguje. Výsledek letošního summitu NATO, kdy se členské země zavázaly zásadně finančně posílit svou obranyschopnost, v sobě skrývá tři klíčové a vzájemně provázané prvky: dostatek peněz, zajištění odpovídajícího množství zbraní a munice a také nábor vojáků. Jak si stojí Česko?
Tíha spojeneckého závazku zvýšit do deseti let výdaje na obranu na pět procent HDP dopadá na všechny, ať už jsou to vlády zodpovědné za plnění dohod o kolektivní obraně, podniky vytvářející robustnější kapacity nebo veřejnost, kterou je třeba přesvědčit o potřebnosti tohoto kroku.
Základem je dostatek peněz na nákup tisícovek kusů nové pozemní, letecké a raketové techniky. Tu je ale potřeba nejprve vyrobit, skladem ji žádná firma na světě nemá. Obsluha nových tanků, stíhaček nebo prostředků protivzdušné obrany pak vyžaduje statisíce vyškolených vojáků. Aby Česko bylo s to provést první krok, vyžádá si to podle ekonomů nutné bolestivé reformy a možná i zvýšení daní.
Polsko chystá masivní půjčky
Strmý růst výdajů na obranu dobře ilustrují příklady Polska nebo Pobaltí, kde se k pětiprocentní hranici zahrnující také posilování infrastruktury, kyberbezpečnosti nebo zdravotnictví blíží už nyní. Polsko si ale bude muset více půjčovat. Například z nového finančního nástroje Evropské unie SAFE (Security Action for Europe), v němž je aktuálně 150 miliard eur (asi 3,7 bilionu korun), si polská vláda hodlá ukrojit více než čtvrtinu. O peníze už požádalo 19 států, Česká republika má získat přes 50 miliard korun.
Přestože Česko směřuje k vytčené pětiprocentní laťce mnohem pomaleji, i jeho armádní výdaje rychle stoupají. Příští rok mají podle návrhu rozpočtu současného kabinetu činit 176 miliard korun, další rok výrazně překonat dvousetmiliardovou hranici a v roce 2027 dosáhnout 238 miliard. Vláda Petra Fialy si na jaře odsouhlasila dosažení tříprocentního podílu výdajů na obranu do roku 2030. Hnutí ANO by ale tempo přinejmenším zmírnilo.
Návrh aktuálního rozpočtu má však podstatnou vadu. Není z něj jasné, kde by stát potřebné finance vzal. A to i s ohledem na další plánované investice, především na výstavbu nových jaderných bloků nebo dálnic. Ani ty daňové inkaso nepokryje a vyžádají si půjčky. Problém je v bobtnajících mandatorních neboli povinných výdajích, jako jsou důchody, platy ve veřejné sféře nebo stále dražší obsluha státního dluhu.
Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské se české veřejné rozpočty bez dalších reforem a konsolidačního úsilí na straně příjmů i výdajů vydají směrem, jakým se už delší dobu ubírá Francie. Tedy k velmi vysokému zadlužení v poměru k HDP. „V rozpočtu je příliš priorit, mnoho starých dluhů, nebo představa, že současný rozsah státu a jeho služeb lze pokrýt stávající mírou zdanění,“ upozorňuje Horská. Podobně to vidí hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek: „Je jasně vidět, že mandatorní výdaje limitují prostor pro vlastní aktivitu vlády, takže nezbývá než časem začít opět reformovat. Nebo zvyšovat daně.“ Mandatorním výdajem jsou ostatně i dvě procenta výdajů na obranu, byť je to z nynějšího pohledu překonaný strop. A pro jeho uzákonění hlasovalo také uskupení Andreje Babiše.
Zadlužené země jsou pod tlakem
Česko je však na tom oproti zmíněné Francii stále mnohem lépe. Zatímco francouzský dluh činil loni skoro 112,7 procenta HDP, ten český dosáhl „jen“ 42,8 procenta. Podle odhadů má ale už letos přesáhnout 45 procent. A to je jen deset procentních bodů od zákonem stanovené dluhové brzdy.
Z programu ANO je zřejmé, že si hodlá naklonit prakticky všechny skupiny voličů. Jeho sliby by podle expertů spolkly zhruba sto miliard korun ročně, přičemž plánovaný boj se šedou ekonomikou tak velkou díru nezalátá. Po případném nástupu hnutí k moci se země může začít mnohem rychleji zadlužovat, což bude stále více kolidovat s novým cílem NATO o razantním posílení obranných výdajů.
Analytici míní, že v případě dalších půjček by peníze měly směřovat právě do modernizace armády, nikoliv k uspokojení širokých voličských skupin. Zároveň ale platí, že Česko už neodkladně musí začít snižovat jiné výdaje a zajistit nové příjmy.
Podle člena Národní rozpočtové rady Jana Pavla přesto určitý prostor pro zvýšení dluhu existuje. „Ještě máme krátké okno do roku 2035, než naše veřejné rozpočty plně zasáhne efekt demografické změny, která dopadne na důchodový systém,“ uvádí Pavel. A upozorňuje, že řada jiných států s vyšším zadlužením bude zdroje pro růst obranných výdajů hledat mnohem obtížněji.
Také náměstek ministra financí Tomáš Holub další půjčky připouští, nesmí se s nimi ale podle něj hazardovat s ohledem na dluhovou brzdu nastavenou na 55 procent HDP. Připomíná, že kromě zvýšení armádního rozpočtu se připravují investice v energetice, zejména stavba nových bloků jaderné elektrárny Dukovany, které finanční závazky země dál prohloubí.
Velké zakázky i velké investice
Pokud by se příští vládě podařilo rozpočtový rébus vyřešit, bude stát před další otázkou: za co stále vyšší armádní výdaje utratit. Po třiceti letech škrcení investic do obrany se ovšem prostor pro akvizice najde. Ministerstvo obrany může zahájit složitý a velmi nákladný projekt nákupu prostředků protivzdušné obrany státu, která Česku od devadesátých let zcela chybí.
Jenže žádná zbrojařská firma včetně velkých koncernů nevyrábí na sklad. Linky se spustí až v okamžiku, kdy je dojednaná zakázka. Výroba pokročilých systémů je navíc zdlouhavá. Například rozběhnutí výroby nových obrněných vozidel a jejich následné testování by v Česku trvalo tři roky. V ostatních zemích Evropské unie i Spojených státech jsou lhůty podobné – zkompletování nadzvukového letounu F-35 včetně dodávek různých součástek a systémů od subdodavatelů zabere až čtyři roky.
O něco lépe jsou na tom výrobci ručních palných zbraní, i když ani v jejich případě nelze začít chrlit pušky, samopaly nebo pistole okamžitě. „V uplynulých letech se nám podařilo produkci pušek BREN během osmnácti až dvaceti čtyř měsíců dokonce ztrojnásobit, což ukazuje, že jsme schopni na zvýšenou poptávku reagovat rychle a efektivně,“ řekl nedávno e15 šéf České zbrojovky ze skupiny Colt CZ Jan Zajíc. I uherskobrodská společnost ale musela doplnit celý dodavatelský a výrobní řetězec.
Pokud by tuzemský obranný průmysl tvořený zhruba stovkou subjektů a orientovaný z více než 90 procent na export měl uspokojit razantní nárůst požadavků české armády i zemí NATO, musel by investovat nejméně desítky miliard korun. A teprve po vybudování nových provozů, náboru pracovníků a posílení dodavatelských a výrobních řetězců lze odstartovat masivnější produkci.
Česku chybějí tisíce nových vojáků
Razantní nárůst výdajů na obranu bude zároveň znamenat přepracování dosavadních vojenských strategií a plánů, podle nichž začnou státy nové zbraně nakupovat. V případě Česka je přitom akviziční proces velmi těžkopádný a zdlouhavý a vláda ho bude muset zrychlit. Aby nové obrněnce, letouny, protiraketové systémy a další techniku měl kdo obsluhovat, bude muset vojsko zvýšit nábor.
Jenže ten v posledních letech vázl a zároveň rostla odchodovost. Jen loni svléklo uniformy 1450 vojáků a vojákyň, což bylo nejvíce od roku 2014. V srpnu Agentura personalistiky Armády ČR evidovala zhruba 1200 žádostí o ukončení služebního poměru. I kdyby ale do prosince číslo už zásadně nevzrostlo, je alarmující. Ještě na začátku dekády se loučilo s uniformou každoročně méně vojáků, dlouhodobě jich bylo okolo osmi set až tisícovky.
Letos se alespoň daří nábor. Rekrutačním cílem za celý rok bylo přijmout 2100 nových vojáků z povolání. A už v srpnu byl plán splněn. K nebývale dobrým výsledkům podle náborářů pravděpodobně pomohlo i zlepšení finančních podmínek služby v armádě. Od nově získaných vojáků je však nutné odečíst oněch 1200, kteří tento rok už najisto skončí. Reálně tak armáda naroste o 900 mužů a žen v uniformách. Podle dlouhodobých koncepcí by jich ale mělo být alespoň o tři stovky více.
Vojsko se tedy bude muset rozrůst minimálně o 30 procent. Z aktuálních 24 tisíc mužů a žen v uniformách má armádu už za pět let tvořit 30 tisícový sbor. Nové cíle NATO ale ukazují potřebu až 38 tisíc vojáků. Příslušníků aktivní zálohy by pak měl být více než dvojnásobek, tedy 10 tisíc. A na to všechno budou opět zapotřebí zejména peníze.
