Křížová cesta v Klokotech není jen připomenutím biblického příběhu. Návštěvník na ní může zakopnout i o kámen, který je pozůstatkem tvrze rodu Vítkovců. Vůně lipové aleje ho přivede k pramenu, kdysi prý s léčivou vodou.
Klokotský kostel uprostřed křížové cesty je v Čechách známé poutní místo. Na konci sedmnáctého století se k němu táborští obyvatelé dostali z Dobytčího trhu, nyní Tržního náměstí, přes Sedloňovu stráň k Housovu mlýnu a dál vzhůru.
V roce 1703 si ale Jiří Pauš vyžádal stavbu nové křížové cesty. Dnes nejvyužívanější zkratky ze Starého města do Klokot.
„Hlavní úpravy zajistil v roce 1836 kaplan Josef Hynek. Náklady zaplatili táborští občané Karel Tvrzník a Vojtěch Kamberský,“ říká Stanislav Zita z táborského Husitského muzea.
Kaplan Josef Hynek byl kontroverzní postavou. Podle historika Karla Thira pocházel z Rychnova. Prý se ho tam zbavili pro sváry. I táborskému děkanovi dělal problémy a neposlouchal jej. Přisvojil si například užívání klokotných pozemků, které dosud užívali děkanové. „Zdá se, že úmyslem jeho bylo učiniti Klokoty samostatným poutním místem,“ píše autor v knize Staré domy a rodiny táborské.
Zita vysvětluje, že kamenná křížová cesta vznikla až v letech 1846–1866 z příspěvků dalších dobrodinců.
Jednotlivá zastavení směřují od východního vchodu kostela dolů lipovou alejí až k původně dřevěné kapli svatého Jana Nepomuckého. Zásluhou kaplana Jana Nepila je od roku 1883 zděná.
Jižně přes louku, a to na staré cestě, která dříve stoupala od Tismenického potoka ke kostelu, stojí ještě jedna kaple – svatého Antonína. V létě 1865 ji zasáhl blesk, ale o rok později byla znovu vysvěcena.
Křížová cesta se stáčí lipovou alejí zpět ke kostelu. Dodnes dochované obrázky na kamenných soklech vytvořil v roce 1880 táborský malíř Antonín Hála. Pokračují dál okolo hřbitova k mystickému vrchu neboli kalvárii na kraji lesa s výhledem do lužnického údolí. Dříve tam podle pamětníků rostly břízy a mezi nimi stály tři kříže. Dnes je tam jen jeden.
Sídlili tu Vítkovci
Toto umělé návrší bylo považované za místo, kde by mohla stát tvrz rodu Vítkovců. Vědci ale při archeologickém výzkumu v sedmdesátých letech domněnku nepotvrdili.
Její pozůstatky ale musejí ležet nedaleko, protože Vítkovcům patřila vesnice Klokoty a jejich tvrz zvanou Hrádek archivní prameny zmiňují už v roce 1220. „Jeden ze synů Vítka z Prčice se podepisoval Vítek z Klokot, tedy Vitco de Clocot, a je praotcem pánů z Landštejna,“ dokladuje přítomnost známého rodu Jan Zita.
V roce 1318 připadly Klokoty Rožmberkům a roku 1420 se vsi zmocnili Táboři. Smlouva z 3. června 1437 upřesňuje, že Klokoty postoupil Oldřich z Rožmberka Táboru, kterému podle historických pramenů patřily až do roku 1679. Na začátku následujícího století připadly klášteru z Rakouska. Benediktini z Mölku ale byli nucení Klokoty prodat městu zpět, kvůli problémům s dostupností.
Takto se zabýval i Stanislav Zita historií Klokot, ležících na trase křížové cesty, ve studentské práci. Zmiňuje jejího téměř legendárního zakladatele rytíře Kotena. Od jeho jména pochází název hradu Kotnov.
Křížová cesta směřuje od kalvárie ke kapličce Dobrá voda. Údajně se tak jmenuje proto, že stojí nad pramenem čisté a zdravé vody. Dříve jí místní přisuzovali léčivé účinky. Dokonce ji dvakrát nechali testovat – v letech 1732 a 1834. Josef Hynek, již zmíněný klokotský kaplan, poslal dokonce do Prahy za jediný rok šestatřicet láhví vody. Kapličkou Dobrá voda procházka po křížové cestě končit nemusí. Nad ní je kopec Chlum s výhledem například na Pacovu horu, Radenín, Křeč nebo Choustník.
