Kvalitní dlouhodobá péče může změnit přežívání zpět na žití. Jak ji ale zajistit?
Česká společnost stárne. A protože se vysoký věk často pojí s omezenou soběstačností, bez pomoci blízkých nebo profesionálních pečujících se neobejde čím dál větší počet lidí, upozorňuje nezisková organizace MILA. A varuje, že v sociálních službách aktuálně chybí zhruba tři tisíce pracovníků. Pojišťovny na tuto situaci stále více reagují nabídkou pojištění, které by podle nich v řadě případů mohlo pomoct odpovídající péči na stáři zajistit.
Podle aktuálních prognóz ministerstva práce bude už za 30 let věková skupina 65+ tvořit celou třetinu české populace. Ve věkové kategorii nad 80 let se očekává nárůst o více než půl milionu osob. Jenže zatímco délka života se prodlužuje, počet let prožitých ve zdraví už tolik ne. Průměrný Čech se tak dnes sice dožívá téměř 80 let, ve zdraví jich ale prožije v průměru jen 62.
„Každý třetí člověk tak bude do věku 85 let potřebovat nějakou formu dlouhodobé péče, a každý šestý dokonce tu nejnáročnější. To je obrovská výzva nejen pro rodiny, kterým nesoběstačnost vstoupí do života, ale i pro celý systém sociální a zdravotní péče,“ upozorňuje ředitel externí distribuce NN Životní pojišťovny Petr Němeček.
Profesionální pečující chybí
Osm z deseti Čechů by i v případě ztráty soběstačnosti chtělo zůstat doma. V prostředí, které znají a kde se cítí bezpečně. Dokládá to celorepublikový výzkum nezizkové organizace MILA. Jenže domácí péče je náročná nejen časově, průměrně zabere 37 hodin týdně, ale i psychicky a finančně. A ne každý má v rodině někoho, kdo se vzdá svého příjmu a pomůže péči zajistit. Většinu péče o seniory v Česku totiž stále zajišťují rodinní příslušníci – často ženy ve věku 50 až 70 let. A právě proto roste podle neziskové organizace význam profesionálních pečujících.
„Jenže narážíme na systémové limity. V sociálních službách aktuálně chybí zhruba tři tisíce pracovníků. Průměrná hrubá mzda pečujícího je kolem třiceti tisíc korun, což neodpovídá náročnosti a společenské důležitosti této profese,“ shrnuje výsledky průzkumu Simona Bagarová, zakladatelka neziskové organizace MILA.
Nedoceněná práce
Pečovatelé si svou práci volí často proto, že v ní vidí smysl. „Největší poděkování je, když mě klient chytne za ruku, podívá se na mě a poděkuje. Je to skvělý pocit, vykouzlit úsměv na tváři člověka, který se probouzí ráno s bolestí a večer s bolestí uléhá,“ říká například profesionální pečující František Kotil. „ Ani s nástupem robotů si práci moc neulehčíme. Lidská péče a empatie je tady nenahraditelná,“ dodává Zdenka Lomozová, která se péči věnuje řadu let. Téměř osmdesát procent pečovatelů ale zároveň vnímá svou práci jako nedoceněnou. Přitom kdo musí svěřit svého blízkého do pomocných rukou profesionálního pečujícího, dělá to s přesvědčením, že se mu dostane lepší péče, než je rodina schopná nabídnout sama.
„Naše vysoké požadavky na pečující jsou pochopitelné, ale podmínky nastavené pro jejich náročnou práci jim bohužel zatím neodpovídají," zdůrazňuje Bagarová.
Podle průzkumu neziskové organizace má jeden profesionální pečující na starosti pět až devět klientů během směny a třetina z nich odslouží měsíčně více než 19 směn, často dvanáctihodinových. A většina z nich – téměř devadesát procent, musí pravidelně zaskakovat ještě za své kolegy.
Česká společnost na potřebu kvalitní péče zatím bohužel dostatečně nereflektuje. Dnes se totiž může stát profesionálním pečujícím téměř kdokoli, upozorňuje Bagarová. „Stačí mít dokončené základní vzdělání a projít do roku a půl od nástupu do práce 168hodinovým pečovatelským kurzem. Jsou tady větší nároky na profesi kadeřníka než na pečujícího. To vypovídá hodně o tom, co pro nás péče znamená a jak ji chápeme,“ vysvětluje proč usiluje o změnu.
MILA z toho důvodu například navázala strategické partnerství s NN Životní pojišťovnou. Ta patří spolu s dalšími mezi pojišťovny, které poskytují takzvané pojištění dlouhodobé péče. To má finančně zabezpečit osoby, které se z důvodu nemoci, úrazu nebo stáří staly závislými na pomoci druhé osoby a nejsou schopny se samy o sebe postarat v běžných životních činnostech. MILA společně s NN Životní pojišťovnou usilují proto o osvětu, podporu školitelů nebo vznik edukativních videí. A zároveň prostřednictvím společné online poradny poskytují zájemcům individuální konzultace od odborníků této neziskové organizace.
„Všichni nemusí mít štěstí, aby celou penzi strávili ve zdraví. Při dobré přípravě a kvalitní péči máme ale mnohem větší šance na spokojené stáří,“ konstatuje ředitel distribuce NN Životní pojišťovny Němeček.
Nesoběstačnost je riziko
Se stárnutím české populace, rostoucím počtem seniorů a omezenými možnostmi státního rozpočtu začíná být jasné, že se systém dlouhodobé péče bez nových zdrojů financování neobejde. Státní příspěvek na péči se aktuálně vyplácí podle stupně nesoběstačnosti – začíná u mírné formy na 800 Kč měsíčně a končí na 27 tisících korunách měsíčně v případě takové, která vyžaduje celodenní domácí péči. Tyto peníze ale ani dnes často nepokryjí skutečné náklady, zejména pokud je potřeba zajistit kvalitní profesionální péči nebo odlehčit rodině, jak upozorňují experti.
„Počet lidí, kteří budou pobírat příspěvek na péči, se za 40 let téměř zdvojnásobí. Některé prognózy hovoří dokonce až o trojnásobném nárůstu,“ varuje Němeček. Riziko nesoběstačnosti se tak dostává mezi největší životní rizika, což potvrdil i dřívější průzkum České asociace pojišťoven.
Stát proto loni zahrnul mezi daňově podporované produkty zajištění na stáří i pojištění dlouhodobé péče. To umožňuje klientům získat v případě ztráty soběstačnosti vedle příspěvku na péči od státu i pravidelnou měsíční rentu. Ta dokáže pokrýt náklady na profesionální péči nebo nahradit ušlý příjem člena rodiny, který se o blízkou osobu začne starat. Z pravidelné renty lze navíc hradit třeba i rehabilitace a lázně, dopravu za účelem poskytnuté péče, léky, výživové doplňky a nadstandardní pomůcky nebo i nutnou úpravu bydlení.
Podle NN Životní pojišťovny si zatím lidé nejčastěji nastavují pojistnou částku kolem patnácti tisíc korun měsíčně za pojistné ve výši 360 Kč. „Pojištění dlouhodobé péče má stále velký růstový potenciál – aktuálně je sjednáno u každé páté nové smlouvy, zatímco pojištění invalidity má 8 z 10 nových smluv,“ doplňuje Němeček. Očekává tak, stejně jako další pojišťovny, že zájem s demografickým vývojem dále poroste.
„Každý člověk by měl vzít osobní a částečně i finanční odpovědnost za přípravu na své stáří. A stranou nesmí zůstat ani podpora rozvoje dostupné profesionální péče,“ uzavírá Němeček.
