Na trasy turistických pochodů vytrvale vyrážejí jen důchodci a Němci. Mladé turisty aby pohledal. Kdysi silná základna klubu českých turistů v Čechách slábne. A děčínský spolek to potvrzuje. „Mladí lidé se nechtějí organizovat. Také mají dnes časově náročnější práci,“ řekla místopředsedkyně klubu děčínských turistů Ivana Klusáčková.
Většinou jsou výlety do vzdálenosti padesáti kilometrů. A jen asi tři trasy patří k těm nejoblíbenějším. Například zahraniční chodci mají rádi trasu ze Hřenska k Pravčické bráně. „Němci jsou víc chodiví než Češi. Velký zájem je právě o Pravčickou bránu,“ řekla Klusáčková. Další oblíbená cesta vede přes vrcholky skal z Mezní louky do Jetřichovic. Na druhé straně směrem k Ústí se zase líbí Tiské stěny. „Já mám nejradši trasu na Belvedér po Růžovském hřebenu. Je to pohodlná cesta s krásnými výhledy na Labe,“ uvedla Klusáčková.
Kromě těchto výletů pořádá klub i zájezdy vysokohorské turistiky, cvičné lezení, jeskynní výpravy nebo noční stanování. Největším dobrodružstvím je spuštění do jeskyně. Před každou jeskynní výpravou se koná krátký výcvik. Na obou březích Labe v okolí Hřenska a Dolního Žlebu jsou totiž jeskyně, kam se člověk bez lana nedostane. Občas dojde i na plazení po zemi v úzkých puklinách mezi skalami.
Velký zájem je tradičně o vysokohorské výpravy. Přidávají se i lidé, kteří v klubu turistů nejsou. Letošní vysokohorská výprava poleze na Triglav v Julských Alpách. „Zahraniční zájezdy na hory jsou o něčem jiném než sobotní výlety klubu. Jezdí na ně hodně mladých lidí, kteří ještě mají sílu a energii zdolávat pořádné hory,“ řekla pětadvacetiletá turistka Iveta Hlaváčková.
Značkování
Členství v klubu s sebou nese jednu příjemnou povinnost. Dobrovolníci značkují a udržují starší ukazatele. Každé tři roky totiž vyžadují turistické značky obnovení, aby byly pro lidi zřetelné. Na rovném úseku jsou od sebe vzdálené každých dvě stě padesát metrů. Nutnou výbavu značkaře při výpravě za obnovením značky tvoří pilka, nůžky, kladívko a malířské barvy. „Často musíme cestu nejprve vystříhat a vyčistit, než obnovíme značku,“ řekla Klusáčková. Co nám barva značek, které potkáváme, říká? Trasy označené červeně jsou páteřní, nejvýznamnější cesty. Proto mají červenou barvu i přeshraniční cesty. Funkcí žluté značky je spojovat kratší cesty. Méně významné cesty označují značkaři modrou a zelenou barvou. Kráva pronásledovatelka
Turisté si z výletů občas přiváží netradiční zážitky. Například při setkání se zvířaty. „Šli jsme přes pastvinu s kravami a jedna z nich začala pronásledovat našeho člena. Bál se jí, a tak zrychloval, ona ovšem také. Nakonec skoro běžel a třistapětadvacítka s číslem na uchu stále za ním. Nakonec přeskočil ohradník, a tak krávě unikl,“ směje se Klusáčková.
