Web přinesl do podnikání šance těm, kteří by si v klasickém byznysu, nalinkovaném trojúhelníkem banka – úvěr – byznys, ani neškrtli. A možná by ani neměli zájem si škrtnout. Mezi starým a novým obchodním modelem je totiž nebetyčný rozdíl, zvláště ve filozofii podnikání. Starý model jede na jistotu a minimalizuje rizika (a případné ztráty bank), nový model považuje selhání za jeden z nezbytných předpokladů k úspěchu.
A přesně z téhle filozofie se narodil projekt Twisto. Nápad je velice jednoduchý. Češi moc nechtějí nakupovat na internetu, mimo jiné proto, že neradi platí za něco, co viděli pouze na monitoru. Dalším z důvodů je strach z podvodníků, u nichž si koupíte třeba mobilní telefon, a přijde vám zabalená cihla. „Češi si prostě rádi zboží osahají, zkusí, přeměří,“ říká 36letý Ondřej Raška, jeden z pěti zakladatelů firmy Miton (a investor Twista), jíž založil na začátku milénia s kamarády ze střední školy.
„S některými se znám už ze základky, kdy jsme za barákem hráli fotbal. Nejdřív jsme úplně nevěděli, do čeho jdeme, a trvalo nám spoustu let, než jsme vůbec začali vydělávat nějaké peníze. Do té doby všechno padlo na investice do dalších projektů firmy.“ Pod záštitou Mitonu vznikly nebo byly nakoupeny projekty jako Heureka.cz, Stahuj. cz, HokejPortal.cz, SrovnaniCen.cz a mnoho dalších, které po jejich úspěchu na trhu firma prodala. V roce 2005 získal Miton cenu Deloitte Technology Fast 50 Rising Star za nejrychleji rostoucí technologickou firmu v ČR.
„Miton nemá žádné zaměstnance. Jsme 5 partnerů a máme 2 asistentky. V současnosti držíme podíly ve firmách, jako je Slevomat, Twisto či Domodi – ty společnosti mají vlastní zaměstnance, vlastní kanceláře. Naše práce je hledat zajímavé příležitosti, najít do nich tým, pomoci firmám, nechat je vyrůst a v poslední fázi je prodat. Máme své vlastní peníze, zhruba 100 milionů korun a ty jsme připraveni investovat téměř ihned do zajímavých projektů. Největší zisk jsme měli třeba z Heureky,“ dodává Ondřej.
Twisto založil Ondřej spolu s 26letým Michalem Šmídou. „Takové služby fungují úspěšně v celé západní Evropě a Americe – například Bill Me Later. Na východní Evropu si ještě nikdo netroufl, takže v tomhle ohledu jsme takoví pionýři,“ říká s úsměvem šéf Twisto.cz Michal, který se nedávno vrátil do Česka po 11 letech strávených v Moskvě a v Londýně, kde studoval na King‘s College. „K návratu mě motivovala naivní myšlenka, že chci změnit české návyky při nakupování na internetu,“ říká Michal a Ondřej ho doplňuje: „Twisto.cz je systém placení pro e-shopy, kdy mají zákazníci 14 dní na to, aby si zboží vyzkoušeli a posléze zaplatili. Tenhle model jsme v Mitonu propočítávali, rozvíjeli, když nás Michal oslovil. Je z finančnické rodiny, tak jsme si řekli, že by vlastně bylo dobré začít spolupracovat. Twisto.cz jsme rozjeli loni v říjnu a vypadá to zatím velmi slibně.“
Twisto má být online nakupování se zážitkem z kamenného obchodu. Co si pod tím můžu představit?
Michal: V Česku si lidé často nechávají posílat věci na dobírku, což dokazuje, že čeští zákazníci mají rádi zboží v ruce, rádi si ho osahají. Díky Twisto.cz chceme přenést pocit z kamenného obchodu, kdy si ty věci prostě v klidu vyzkoušíte, a když vám sedí, tak je později v klidu zaplatíte. Pokud vám věci nejsou, tak je můžete normálně v zákonné lhůtě vrátit. Hlavní myšlenkou je zpříjemnit lidem nákup v e-shopech a podporovat jak ty, kteří takto nakupují často, tak i ty, kteří by nakoupili třeba poprvé.
Jak tedy zaručíte e-shopům, aby lidé za zboží opravdu zaplatili?
Ondřej: V první řadě e-shopu platíme hned, když odesílá zboží. Naším cílem navíc bylo vymyslet takový systém, jenž by eliminoval lidi, kteří za to zboží pravděpodobně nezaplatí.
Michal: Ten systém je právě ta alchymie. Máme 637 faktorů, podle kterých zákazníky filtrujeme. Díváme se na ně podle alternativních kategorií. De facto známe jen jméno, příjmení, e-mailovou adresu a další informace zjistíme podle toho, z jakého počítače přistupují, jaké mají rozlišení monitoru, jestli jsou na Facebooku, Twitteru a podobně. Během vytváření Twista jsme se o jejich chování naučili spoustu věcí.
Co vlastně sledujete u takových zákazníků?
Michal: Když někdo uskutečnil objednávku, díváme se, v kolik hodin to bylo, jaký produkt, z jaké lokality je kupec, co my o té lokalitě víme… podíváme se třeba na výsledky voleb v okolí. Díváme se, z jakého počítače nakupuje, jaký má software, jaké má fonty ve Wordu..
Tolik informací? To nějak proniknete ke mně do počítače?
Michal: To bych hrozně chtěl, ale je to nelegální. My si ta data taháme jednorázově, v reálném čase. Kdybyste to blokoval a přihlašoval se přes nějakou proxy, tak je to pro nás varovný signál.
Kolik lidí projde sítem?
Michal: Liší se to podle segmentu. Někde je to 90 procent, třeba oblečení nebo designový nábytek. Pak třeba elektronika, tam je to 60 procent nebo méně. Celkem cílíme na 80% propustnost.
Jak se díváte na podnikání v Česku obecně?
Michal: Tady není podnikatelská ikona, která by byla světově uznávaným měřítkem, typu Warren Buffett nebo Richard Branson. Kdybych se zeptal Američana, jestli zná Čecha s globálním rozsahem, bylo by to složité. Na lokálním trhu je jich několik – v oblasti internetového byznysu Tomáš Čupr (zakladatel Slevomatu) nebo Honza Bárta (internetový spekulant). Já se ale ptám: proč těch lidí není víc? A odpovídám: je to důsledek divokých 90. let. Tehdejší podnikatelé neměli zrovna dobrou image.
A dnes ji už mají?
Michal: Samozřejmě se to lepší, máme moderní ikony jako Čupr a Bárta. Obecně je to ale v Česku hodně utlumený – jak byznys, tak mentalita. Já jsem pracoval v Londýně ve finančnictví, tam jsme tou prací žili osmnáct hodin denně. V Česku je to více o balancování mezi osobním životem a prací. Přijdete v 9 do práce, v 5 odejdete a zbytek dne práci neřešíte. Je to i generační věc. Spoustě lidí vštěpovali rodiče základní premisu: cílem je nechat se dobře zaměstnat. V Americe pro mě byl šok, jakým způsobem lidé přistupují k výchově. Každému dítěti říkají: „Ty jsi nejlepší ve fotbale, v kreslení…“ Oni do nich vkládají postoj: můžeš cokoli, jsi nejlepší, jdi za svým snem. A je pravda, že u nás je to generační věc. Za komunismu taky nemohli lidi dělat, co chtěli, a vštěpovali jim: „Najdi si práci, budeš mít stabilní plat, vezmeš si půjčku.“ A s mírou rizika jde ruku v ruce sebevědomí. U nás je pořád stigmatizováno podnikání. Ale i díky internetovým startupům se to mění, lidé vidí, že peníze jdou vydělat poctivě.
Jak je probudit? Ze spousty lidí lítají nápady, máloco se realizuje.
Michal: Je to tak! Češi jsou extrémně chytrý národ a nám se třeba podařilo vybudovat na místní poměry špičkový tým. Potenciál je obrovský, ať už je to IT produkt, nebo finanční modelování. Ti lidé jsou také v globálním měřítku levní. V Londýně by náš tým stál několikanásobně více.
Kdo je Miton a co se o nich píše na jejich webu
Ondřej Raška
Nadšenec do počítačů asi tak odjakživa, trošku technokrat a sportovec, přezdívaný Rašín.
Milan Zemánek
Vizionář, podle kterého jde všechno udělat ihned, dárce obrovského množství vlastní krve.
Tomáš Matějček
Má v občance Wellington na Novém Zélandu, fotbalista, všude vidí číslo, které potřebuje.
Michal Jirák
Neutuchající tah na brnaku, za sportů miluje gaučink a kouking na DVD, mládí strávil v Austrálii.
Nakousli jsme startupy: Jaké jsou ve srovnání s dobou před 5 lety, kdy to všechno začínalo?
Michal: Zrovna dnes jsem použil spojení „startupový hipster“. Stala se z toho subkultura a je hrozně cool být jejím členem. Máte lidi, kteří dělají super byznys, ale moc o tom nemluví. Ti, o kterých nejmíň slyšíte, jsou nejúspěšnější. Pak jsou akcelerátory, kde se scházejí mladí lidé a povídají si o startupech. Je to vlastně diskusní komunita. Když nevím, co se životem, tak se půjdu pobavit o internetovém byznysu, možná mě něco cinkne do nosu, co bych udělal.
Určitě máte spoustu nabídek na spolupráci. Do kolika startupů byste investoval?
Michal: Tak do jednoho z tisíce. S tím, že třeba PizzaTime (dnešní DámeJídlo) vznikla v akcelerátoru. To byl Adam Kobza. Jsou tam hvězdy, které z toho mohou vzniknout. Majorita budou ale malé projekty, které nebudou mít reálný zásah. Pokud mám myšlenku, do které jsem zapálený, tak jsem schopen na ni sehnat peníze i lidi sám. Když jdu do akcelerátoru, tam chodím s padesáti lidma na kafe a na cigáro a reálně nic nedělám.
Ale co když mám projekt, který je pro investory nezajímavý a já na něj potřebuju peníze? Banky jsou konzervativní… je řešením třeba komunitní financování?
Michal: Mně se to hrozně líbí. Ať je to produkt, služba nebo servis, vy nejenže dostanete peníze, ale taky získáte první zákazníky – kdo do vás investuje, dostane ten produkt. Je to super způsob, jak rozjet byznys, navíc nikomu nemusíte dávat podíl. Není ale pravda, že by malé projekty nikoho nezajímaly. Je tady zajímavá skupina andělských investorů, kteří investují deset, patnáct, dvacet tisíc eur. Zainvestují do sta firem, půlka z nich úplně zkrachuje, čtyřicet dopadne a z deseti se možná stane něco velkého. U nás je to třeba Credo Ventures nebo Pavel Čurda.
Inspirujete se s Mitonem v zahraničí, nebo máte talent a instinkt zaplnit díry na trhu?
Ondřej: Už nějakých 15 let se díváme na to, co by v Česku a v regionu (Polsko, Slovensko Maďarsko) mohlo fungovat. Sledujeme aktuální trendy a byznys modely po celém světě a pak je tady testujeme. Další fází je, že hledáme v Česku firmy, které už takové modely mají. Do těch buď vstoupíme a spolupracujeme, nebo vytváříme nový model od začátku, kdy hledáme zakladatele a celý nový tým, což je i případ Twisto.cz.
Je to risk, rozjet internetové podnikání?
Ondřej: Po vysoké škole šla spousta lidí pracovat do velkých společností, my byli v kanclech v Jablonci, měli jsme 10 zaměstnanců a dávali si minimální mzdu, abychom mohli co nejvíc vracet do té firmy. Naším nejčastějším jídlem byla čínská polívka, pracovali jsme 17 hodin denně a říkali si, jestli to vůbec má smysl. Prodejem Stahuj.cz se cena naší práce konečně po 6 letech ukázala. Samotné to podnikání byl pro mě největší risk. Investujete do budoucna svůj čas a svou energii a musíte věřit, že to děláte správně.
Máte rozběhlé nějaké další projekty?
Ondřej: Každý z partnerů se v Mitonu stará ideálně o dva až tři projekty. Minulý rok jsme spustili čtyři nové. Takže tenhle rok budeme pracovat na nich. Do budoucna ale chceme naše internetové služby rozšířit do Polska a Německa.
Michal: Twisto.cz se budu věnovat minimálně dalších 6 let.
I přes konzervativnost české povahy se vám tady ale musí líbit, jinak byste se nevracel?
Michal: Líbí se mi tady, a moc. Mám rád české pivo, jídlo a hlavně mám rád Prahu, první pusu jsem dostal tady. Například Moskva je neskutečné město s obrovskou energií a mnoha možnostmi, ale poměrně obtížná na život. Z hlediska komfortu se mi Praha jeví jako ideální místo, kde chci žít. Když získáte perspektivu ze zahraničí, tak zjistíte, že doma je prostě dobře.
Máte vůbec čas odpočívat?
Michal: Mimo práci se snažím běhat, ale to mi jde tak špatně, že už toho asi nechám. Uběhnu kilometr a mám pocit, že si vyplivnu plíce. Tak se radši relaxačně procházím po Praze.
Ondřej: Já vždycky v rozhovorech říkám, že hraju florbal, squash a golf mi nikdy nešel (smích).
