V Českém rozhlase Brno uváděl od roku 1990 devět let pořad Cesta k lásce a pravdě. Dokonce komentoval pro Československou televizi přímý přenos návštěvy Jana Pavla II. Lidé z jeho okolí to ale většinou vůbec netuší. František Trtílek je totiž především katolický kněz. Ovšem ne tak ledajaký. Píše básně, texty, fotografuje, má rád muziku. A nepohrdne ani kvalitním vínem, u něhož rád baví publikum svými bonmoty.
„Už od dětství jsem toužil být knězem. Vystudoval jsem slévárenskou průmyslovku v Brně, pak přišla vojna a rok po ní jsem nastoupil do Olomouce na teologickou fakultu. Tu jsem dokončil v roce 1973 jako kněz,“ popisuje své kněžské začátky Trtílek, který se narodil Malhostovicích u Tišnova v roce 1946.
Jeho touhu být knězem nezastavila ani normalizace. Sen se mu vyplnil. Tři roky byl kaplanem v Jaroměřicích nad Rokytnou a v Brně - Židenicích, dva roky působil v Telnicích u Brna. Od roku 1993 je farářem například v Kloboukách u Brna a Borkovanech.
Podle soukromého zemědělce z Krumvíře Františka Valihracha je Trtílek pro své okolí nepostradatelnou osobou. „Je pro mě a celou naši rodinu vzácným člověkem a kamarádem, který nás svojí návštěvou a vtipným povídáním vždycky potěší. Velmi si ho vážíme, protože byl vždy s námi, duchovně i lidsky, v každém těžkém životním období. Dobře víme, že je ochotný úplně každému pomoci,“ říká Valihrach.
Kromě toho, že Trtílek slouží bohoslužby, učí také náboženství na školách nebo navštěvuje nemocné, na požádání i v nemocnicích. Kromě toho píše texty například pro dechovku, je básníkem a také fotografem.
Básně začal psát už na vojně. „Poezii píši různou, duchovní s náboženskými prvky, přírodní, reakce na společnost,“ charakterizuje svá díla Trtílek, který vydal už tři básnické výbory.
Za člověka s velkým přínosem pro společnost považuje kněze učitel Pavel Klement z gymnázia v Kloboukách u Brna. „V mých očích je František především člověkem s obrovským citem pro umění, velkou trpělivostí, pochopením a lidskostí. Znám hodně katolických farářů, ale František je zcela unikátní. Situaci v současné církvi vidí realisticky, v jeho hodně filozofických kázáních často preferuje boží lásku a lásku k bližnímu, boží milosrdenství, sjednocení církve,“ vysvětluje Klement.
Mnoho Krumvířanů oceňuje i Trtílkovy fotografie z hor, krojovaných slavností nebo přírody v okolí jeho farností. „Nelze opomenout ani jeho fotografie, na kterých zachycuje kraj, kde žije. Nejvíc ho baví fotit východy slunce přes zamrzlá okna,“ všiml si Valihrach.
Mezi Trtílkovy koníčky patří také psaní textů k oratoriím. Podílel se třeba na oratoriích Ece homo – křížová cesta nebo Matka chudých – oratorium o Anežce České.
„Rozhodně se neuzavírá před lidmi, má rád humor a sám i vtipy vypráví, miluje přírodu a rád ji fotí, má rád dechovku, pochutná si na dobrém jídle a dobrém vínu. Umí se i pořádně rozzlobit. Nejvíce ho štvou lidé, kteří „sežrali“ veškerou moudrost světa. To mu skutečně vadí,“ popisuje Trtílkovu povahu učitel Klement.
Příště: sochař a entomolog František Navrátil
