Knockout si nepřipouštím, říká manažer po prvním utkání v ringu

Nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen. Všechno kolem je nedokonalou xeroxovou kopií sebe sama. Chodíte do práce, díváte se na televizi a jste vděční za to, že občas ztratíte vědomí a nevíte o světě. Pak je čas na to, zasadit pořádnou ránu. Světu i sobě.

Možná kultovní snímek Klub rváčů režiséra Davida Finchera nedal v Česku přímo vzniknout Manažerské extralize boxu, trénink na ní je ovšem stejně tak nesmlouvavý. To platí pro tvrdé chlapíky po pětatřicítce i pro ty s pomalu rostoucím bříškem.

Platí to i pro Jiřího Hnátka z Karlových Varů. Jediný z gladiátorů na západ od Prahy se mezi provazy postavil poprvé k zápasu před několika týdny. „Spousta lidí, oficiality. Všechno to bylo pro mě nová věc. A musím přiznat, že se mi to moc líbilo,“ říká Hnátek.

Jaké to je, postavit se poprvé do ringu?

Ze začátku mi to ani nepřišlo. Bylo to skoro stejné jako při sparringu, jen tělo tak nefungovalo. To jsem si ale neuvědomoval.

Mohl jste ale také skončit po knockoutu na zemi. Byl jste nervózní?

To je jasné. Strach jsem ale necítil, sundat mě může soupeř už klidně při sparringu, to je stejné.

Tam ale protivníka znáte. Víte, co od sebe můžete čekat. Ale co váš první opravdový soupeř?

Viděl jsem ho poprvé. Musel jsem ze začátku hodně sledovat, co a jak dělá. A podle toho určovat taktiku.

Byla úspěšná?

Zápas nedopadl úplně podle mých představ. Neboxoval jsem, jak jsem asi mohl. Své udělala i nervozita. Chvilku jsem z toho byl špatný, teď už je to ale dobré.

Co tělo? Už je taky dobré?

Čtrnáct dní jsem nemohl boxerky ani vidět. Ani jsem necvičil, jen jsem jedl, co jsem mohl, a jinak nedělal nic.

To asi není plán přípravy na další zápas.

Čeká mě za dva měsíce, taky už teď pomaličku a opatrně znovu začínám boxovat. Tak měsíc a půl před zápasem znovu trochu přidáme a zapracujeme víc na fyzičce.

Jaké to je, trénovat teď bohatší o svou premiéru?

Cokoli dělám, vždycky si ten zápas přehrávám. Co se tam dělo, co jsem mohl udělat jinak. A při tréninku to taky zkouším.

Vidíte při tom i tvář soupeře?

Ne. Bylo to spíš anonymní, měli jsme na hlavách helmy.

Jak dlouho trval zápas?

Boxovali jsme na tři kola po dvou minutách. Ani jsem se u toho nezpotil, v půlce třetího kola jsem ale zjistil, že najednou nemůžu. Byla za tím psychika.

Jak dlouho trvala příprava na první zápas?

Zhruba měsíc a půl.

To jste už měl ale nějaké zkušenosti s boxerkami za sebou, ne?

Boxu s trenérem se věnuju tak pět let, intenzivně půldruhého roku.

Co znamená intenzivně?

Ze začátku třikrát v týdnu v ringu, k tomu dvakrát třikrát v týdnu do posilovny. Měsíc a půl před zápasem jsem posilovnu skoro vynechal a místo toho chodil i pětkrát v týdnu boxovat.

To je celkem dost času. Proto se liga jmenuje manažerská?

Jestli jsem taky manažer? Mám svou firmu, která běží tak, že mám to štěstí, že se mohu boxu v klidu věnovat. Můžu chodit na tréninky celkem pravidelně. To ale zřejmě platí i o mých soupeřích.

V boxu je celkem pečlivě hlídaný zdravotní stav. Jak to bylo u vás?

Čtrnáct dní před zápasem jsem byl na prohlídce u svého lékaře, abych dostal razítko, že můžu do ringu nastoupit. Další, už zevrubná prohlídka mě čekala na místě před zápasem.

Co po utkání? Nepotřeboval jste prohlídku nebo ošetření?

Nepotřeboval. Měl jsem to štěstí, že jsem nedostal naloženo. Jen ze sparringu jsem měl už předtím trochu špatná žebra a přesně do nich jsem taky jednu ránu dostal. Z toho jsem se pak vzpamatovával, dva nebo tři dny mě to hodně bolelo.

Z knockoutu jste se ještě nikdy vzpamatovávat nemusel?

Ne. Ani se ho nebojím, vlastně si něco takového nepřipouštím. Do ringu jdu samozřejmě s tím, že nechci dostat nařezáno. Pár ran jsem už ale dostal.

Co vás na boxu přitahuje?

Chtěl jsem v posilovně dělat něco dalšího, aerobního, to pro mě bylo hlavní. Nebaví mě šlapat na kole. Box nebo kickbox se nabízel, každému chlapovi se líbí, když se umí prát. Navíc je tady trenér Pavel Vaněček, to hrálo samozřejmě také svou roli.

Tlačil na vás trenér, ať to zkusíte naostro?

Vůbec, jen jsme o tom spolu mluvili. I s ostatními lidmi okolo nás. A společně jsme dospěli k názoru, že to zkusíme.

MANAŽERSKÁ EXTRALIGA BOXU

• Sdružuje všechny uchazeče o účast v národní boxerské soutěži bez omezení věku. Zájemcům zajistí tělocvičnu v místě bydliště, kontakt na trenéra, pomůže s nákupem základní boxerské výbavy. Na borce pak zbývá už jen tvrdý trénink. V soutěži může reprezentovat svou firmu. Jak získat titul mistr MEB v roce 2012? Úřadujícího mistra může vyzvat člen s licencí, který má alespoň tři zápasy za uplynulý rok. Mistr MEB může jen jednou odmítnout, pokud odmítne účast i podruhé, odevzdává pás a o titul se utkají dva nejlepší uchazeči.