Rozdíly, které poznamenaly život ve městě, nebo naopak věci, které se za dvacet let téměř nezměnily. Sedmička se rozhodla v sedmi dílech přiblížit střípky ze života, tak jak vypadal v Táboře před dvaceti lety. Retroseriál začíná od místa, kudy prošla většina Táboráků – od táborské porodnice.
„Jen krásné a zdravé!“ To hlásají nápisy, které zdobí kroniku místní porodnice. Mezi malovanými obrázky, fotkami i vystřiženými články z novin se v knize, jejíž odér nezapře nemocniční oddělení, odehrává velká změna. Místní lékaři se stali průkopníky toho, co je dnes už automatické.
Porodnická klasika
„Ležely jsme na pokoji po šesti, sprchy a záchody byly pro všechny společné. Když se Petr narodil, odvezli ho na společný pokoj, na bečárnu. Pak nám děti vozili po dvou nebo po třech hodinách jen na kojení zpátky,“ vzpomíná Jitka Bláhová. Bečárny, kam se v porodnici „ukládala“ novorozeňata, nebyly nic neobvyklého, naopak. Vozíky plné dětí proslavila i fotografie prezidenta Václava Havla, tlačícího kupu novorozeňat na kolečkách před sebou.
V táborské porodnici přišli na svět čtyři roky po sobě oba dva synové Jitky Bláhové. „Ležela jsem na stejném pokoji a na stejné posteli,“ dodává s úsměvem matka dvou dnes dospělých mladých mužů.
Dobře si také pamatuje okénko ve dveřích oddělení, jediný možný výhled, kterým se na své ratolesti mohli podívat i tatínkové.
„Jinak své děti neviděli, až pátý den pak všichni koukali překvapení, jaké mají dítě,“ směje se Jitka Bláhová. Do porodnice se podruhé dostala v roce 1982, právě v době, kdy tu místní lékaři chystali velké změny.
Pokroková nemocnice
„Proč jste se o děti nestaraly samy?“ kontruje logickou otázkou své tchýni Markéta Bláhová. Z moderní táborské porodnice si před dvěma měsíci odvezla domů dceru Karolínu, před třemi roky syna Vojtu. Stejnou otázku si v Táboře položili i lékaři už v polovině osmdesátých let. Zaváděly se tu převratné změny. V roce 1983 se porodnice přestěhovala na nové oddělení, kde zůstala až do letoška, kdy pro ni upravili úplně nový areál. „Jako první v republice táborská porodnice ověřuje pokusné návštěvy otců,“ píší novinové články, které teď vystřižené hrdě zdobí stránky kroniky. „Tatínkové k nám mohou přijít denně od čtyř do pěti hodin odpoledne. Opravňují je k tomu vydané propustky. Pečlivě sledujeme vliv kontaktu otce jak na matku, tak i na jejich ratolest,“ říká pro noviny v roce 1983 primář oddělení Petr Vošta. Jako lékař působil v Táboře od roku 1968, od roku 1980 tu byl primářem. V nemocnici skončil tři roky po revoluci, teď má vlastní ordinaci. Od poloviny osmdesátých let se už běžně v Táboře nechávaly děti na pokoji u matek a jak říkají záznamy: „Kojivost matek stoupla o devadesát procent!“ Porodnice získala jako jedna z prvních v republice nové přístroje jako ultrazvuk nebo fetální monitor na sledování srdečních akcí plodu při porodu. To podle Vošty také přispělo k výraznému snížení úmrtnosti novorozeňat. V osmdesátých letech se ročně rodilo v Táboře i patnáct stovek dětí.
