Vydali několik knih, nespočet kalendářů, jejich vtipy se objevily ve více než osmdesáti různých časopisech. Pobavili čtenáře doma v Kolíně, ale třeba i v Japonsku. Jaroslav Skoupý a Jiří Novák spolu vymýšlejí kreslené vtipy už třetí desetiletí.
„Jdeme do třicátého roku, proto chceme spáchat tu výstavu,“ říká unisono duo „NOS“. Stovka jejich vtipů je od úterý k vidění v kolínském muzeu.
Povězte, jak jste se k sobě dostali?
Skoupý: Měl jsem nějaké nápady a původně jsem je chtěl fotit. Jenže to se mi nedařilo, tak jsem hledal někoho, kdo by uměl kreslit. Pracoval jsem ve Velimi na učilišti, a tam se na nástěnce objevily obrázky, které se mi líbily. Pátral jsem, kdo je maloval. Řekli mi, že jsou od někoho, kdo dělá v Kutné Hoře na dráze. Tak jsem si říkal, že když už konečně někoho objevím, on je z Kutné Hory. Pak jsem zjistil, že Jirka bydlí v Kolíně kousek ode mě. Jednoho dne jsem tam zazvonil a on mi otevřel. A to neměl dělat.
Vy jste na nabídku kývl?
Novák: Ani nevím, asi to bylo tak nějak spontánně. Bez velkého dumání, zda to má smysl. Maloval jsem už předtím, ale jak jsme se začali dávat dohromady a oťukávat se, se to rozjelo. A třicet let je pryč.
Maloval jste vtipy už předtím?
Novák: Ale jo, ve škole jako povinnou kresbu, a nebyl jsem za to moc chválen. Protože jsem si z toho dělal srandu. Asi to ve mně bylo od začátku… Maloval jsem si pořád, dostával jsem za to poznámky. A když jsme se setkali, dostalo to jiný smysl. Bylo i proč to dělat.
Jak vůbec vzniká vtip? Snažíte se něco vymýšlet, nebo čekáte na nápad?
Skoupý: Dneska už většinou děláme na zakázku. Když je to třeba pro Katku, musím se podívat na ten časopis, abych věděl, co ty holky řeší, jestli je to móda, hubnutí nebo třeba vztahy v práci. A když děláme vtipy do Autohitu, tak je to zase o autech. Není to tak, že bychom si vymýšleli nějaké vtipy a čekali, kdo po nich sáhne.
Ale předpokládám, že v začátcích tomu tak bylo…
Skoupý: Začínali jsme v našich podnikových časopisech. Tatrovák, Železničář… K tomu jsme měli nejblíže.
Novák: Kromě toho jsme dělali i normální fóry a nabízeli je renomovaným časopisům.
Skoupý: Občas jsme zašli do Dikobrazu, ti na to koukali, a pak jako že ne.
Kdy se stalo, že vás začali brát? Že řekli ano?
Novák: Trvalo to asi pět let. Předtím už jsme si říkali, že to snad nemá cenu, že to nepůjde. V Dikobrazu nám radili, co děláme špatně. Povedlo se nám to až na konci osmdesátých let. Zlomila to výhra na Humorestu v roce 1988. Pak nás najednou začali brát.
Co je to Humorest?
Novák: To byla soutěž vtipů. Posílaly se tam a dalo se vyhrát. Existují i teď, po celém světě. Dostali jsme cenu třeba i v Belgii nebo Japonsku.
Skoupý: Když jsme tam vyhráli, byl problém s penězi. Z Japonska po nás chtěli devizové konto, což nikdo z nás neměl.
Novák: Humorest byl náš odrazový můstek. Když jsme dostali cenu, koukali na nás už jinak. Tehdy byla výhoda, že jsme tolik nepracovali pro noviny a měli čas dělat vtipy pro soutěže. To se pak změnilo.
Co vás bavilo víc? Dělat vtipy pro noviny, nebo pro soutěže?
Novák: Pro noviny, tam je člověk vidět.
Změnilo se toho pro vás hodně po listopadu 1989?
Novák: Dostalo to úplně jiný šmrnc, byla to jednoznačně změna k lepšímu.
Skoupý: Dá se dělat cokoli a kamkoli. V éře před revolucí zase byla taková česká specialita, že každé noviny měly nějakou přílohu a chtěly vtipy. Dneska mají noviny komentátora a tohle už neberou.
Také asi vzniklo víc humoristických časopisů…
Skoupý: To ano, ale dneska už jsou kromě Sorry jediným takovým časopisem Trnky brnky.
Tam jste také publikovali?
Skoupý: To nás nějak nelákalo, ani jsme po tom netoužili.
Jaké téma vtipů vás baví nejvíc?
Novák: To vím přesně. I když jsme už na to staří, pořád se zabýváme sexem. Můžu si namalovat babu, jakou chci. Starou, mladou, hezkou, ošklivou. Je to na mně a to je bezvadný.
Takže inspirace máte stále dost?
Skoupý: Není to sbírání známek, že když na to budu mít čas, tak se tomu budu věnovat. Scházíme se každý týden a každý týden musíme něco vyprodukovat. Jeden týden pro Katku, další týden pro křížovky, pak pro auta, Playboy… je toho pořád hodně.
Novák: Já na to mám takový vzoreček. Deset fórů týdně krát dvaapadesát týdnů krát třicet let. Když si to vypočítáte, tak zjistíte, kolik jsme zhruba udělali vtipů.
To je víc než patnáct tisíc. Máte nějaký nejoblíbenější?
Novák: To se nedá. Když jsme teď připravovali výstavu, docela jsme se zasmáli. Když člověk některé vtipy vidí po čase, a mezitím už na ně zapomněl, je to zajímavé.
Stane se, že vtip dostane časem jiný význam?
Skoupý: Třeba loňská novoročenka. Udělali jsme vtip na aféru s Kaplickým a jeho chobotnicí. Rozdávali jsme ji, a najednou za čtrnáct dní vidím ve zprávách, že Kaplický zemřel. Bylo to nepříjemné, zvláštní, že se to zrovna takhle stalo.
Zabrousíte občas i do politiky, nebo máte raději ten sex?
Skoupý: Jednu dobu jsme politiku dělali docela dost, protože v Nedělním Blesku byla soutěž O zlatou mříž. Tam to však zrušili. Není po ní moc poptávka.
Novák: Občas noviny shánějí někoho, kdo by dělal aktuální vtipy. Ale já byl vždycky proti tomu, protože pak se člověk stane jejich otrokem. Přestane kreslit a dělá jen politický fóry. A dělat je každý den znamená být pořád v obraze. Já jsem radši svobodný a dělám si fórky, jaké chci.
Zvažovali jste někdy, že byste se kreslením vtipů živili?
Novák: V devadesátých letech jsem přemýšlel, jestli nemám jít na volnou nohu. Ale když má člověk práci, jsou vtipy bezvadný koníček a přivýdělek. A víc ho to baví, než kdyby musel tlačit na pilu. Ale my si ani tak nemůžeme stěžovat, nyní děláme vtipy asi do dvaceti různých časopisů.
Setkáváte se i s kritikou?
Novák: Jasně. Každý má nějakou hladinu humoru, kterou dokáže strávit. Ale tím se člověk nemůže zatěžovat. Kdyby to bylo špatné, noviny by nás nebraly a našly si někoho jiného.
Sedli jste si spolu na stejnou notu humoru?
Novák: Prvních deset let jsem o tom takhle neuvažoval, spíš jsem se snažil, aby to fungovalo. Takže jsem prostě jen dělal to, co Jarda přinesl.
Ale kdyby vás to nebavilo, tak byste to asi nevydržel třicet let…
Novák: Člověk při tom zraje. Deset let to dělá proto, že to chce někam dotlačit, a dalších dvacet let už přemýšlí o tom, co a hlavně kam chce dotlačit.
Měli jste za tu dobu nějakou krizi? Pohádali jste se?
Skoupý: A víte, že ani moc ne. I když se samozřejmě neshodneme vždycky na všem.
Novák: Prostě takové normálně fungující manželství.
Nyní jste v Kolíně otevřeli výstavu ke třiceti rokům společné tvory. Podle čeho jste vybírali?
Novák: Je tam asi stovka vtipů, a vybírali jsme je tak nějak spontánně, jak to přišlo. Aby se lidi zasmáli.
Skoupý: Protože když se lidi zasmějí, tak je to pro nás to nejlepší ocenění.
