Heřmanická halda v Ostravě: Diamo čelí kritice za problematický projekt sarkofágu

Heřmanická halda v Ostravě prohořívá už čtvrt století. Nyní chce státní likvidátor ekologických škod Diamo postavit další oddělovací stěny, které mají zastavit hoření postupující směrem ke sousední skládce nebezpečných odpadů, a tím alespoň uklidnit okolí, které se obává hrozby ekologické katastrofy. Samotnou hořící haldu ale Diamo dál nezvládá řešit. Jeho projekt sarkofágu za 2 až 3 miliardy vzbuzuje spíš nové obavy. 

Heřmanická halda (odval Heřmanice) je nejrozsáhlejší odval na Ostravsku a vznikla navážením uhelné hlušiny od 40. let minulého století. Zabírá 103 hektarů, obsahuje zhruba 30 milionů tun materiálu a dosahuje průměrné výšky 30 metrů, v nejvyšších částech až 70 metrů. Probíhá zde nekontrolované podzemní hoření, které do okolního ovzduší uvolňuje  škodliviny.

V jejím bezprostředním okolí je skládka nebezpečného chemického odpadu, ale také obytné čtvrti, školy a školky, výrobní podniky či  vodní nádrž Heřmanice, na které se dopady znečištění přímo promítají. 

Nebezpečné šíření  

Hoření v haldě se každoročně rozšiřuje o několik metrů a nebezpečně se přibližuje do míst, kde je zakonzervovaný nebezpečný odpad z bývalých ostravských koksoven. Mluvčí OKK Koksoven pro ČT uvedl, že teplota může stoupnout tak vysoko, že se naruší plastový obal, ve kterém jsou chemické látky uloženy. Na stavbu  oddělovacích stěn bude Diamo potřebovat pozemky koksoven,  kterým patříi skládka. 

Diamo už jednu oddělovací stěnu v místě nechalo vybudovat, dodnes však vede soudní spory s jejím zhotovitelem, společností Ridera. Jádrem sporu byl zvolený materiál, který měl obsahovat i hořlavý odpad, jenž je údajně zdrojem dalšího prohořívání. Nyní chce Diamo na stavbu nových stěn použít materiál, který zůstal po likvidaci ostravských šachet. Na vybudování bariéry bude potřeba asi 150 tisíc tun hmoty.  

Problematický projekt sarkofágu 

Kolem Heřmanické haldy se vede řada sporů a také právních bitev, podstatné však je, že její dnešní stav je důsledkem celé řady pochybení Diama, za jedno z nich například letos dostalo pokutu od ČIŽP. Hořící haldu má podle státní firmy vyřešit obří sarkofág, na jehož projektové dokumentaci nyní Diamo pracuje. Tento projekt má řadu kritiků a obavy vyvolává i to, že Diamo dlouhodobě selhává ve snahách největší českou ekologickou zátěž efektivně řešit. 

Myšlenka zapouzdřit část Heřmanické haldy do masivního sarkofágu se může na první pohled jevit jako účinné technické řešení. Projekt za 2,3 až 3 miliardy korun, který by trval minimálně deset let, podle řady odborníků nereaguje na skutečnou podstatu problému – nekontrolované podzemní hoření a chemické reakce uvnitř haldy, jejichž rozsah a dynamiku dosud nikdo spolehlivě nezmapoval.  

Podle odborných posudků však tato varianta neznamená samotnou sanaci haldy, ale spíše její zakonzervování. Zároveň je upozorňováno na možnost vzniku neřízených chemických reakcí uvnitř uloženého materiálu a riziko kontaminace podzemních vod, které může zakrytí obřích masivů dále komplikovat.  

Otázky vyvolává také proces přípravy projektu. Diamo zrušilo původní veřejnou soutěž a projektovou dokumentaci nyní vytváří samo. Uzavření bez předchozí stabilizace navíc může ztížit budoucí zásahy, pokud by se ukázalo, že procesy uvnitř zapouzdřeného masivu nereagují předvídatelně.  

Rozsáhlou zkušenost s hořícími haldami z důlní činnosti mají v Polsku, technologie sarkofágu se zde ale nikdy neuchytila, mimo jiné kvůli obavám z nekontrolovaného hoření pod povrchem. Polské státní firmy a samosprávy dnes samy uvádí, že zakrytí hořící haldy zvenku nefunguje – jediná spolehlivá metoda je haldu otevřít, požár fyzicky zlikvidovat (například chlazením a smícháním s inertní zeminou) a materiál znovu bezpečně uložit.