Drony tam umírají, GPS blázní a baterie nevydrží. NATO shání speciální výbavu pro boje v Arktidě
- Cvičení zemí NATO ukázalo, že běžné armádní vybavení v Arktidě selhává.
- Vojáci si stěžují na to, že lidé z obranného průmyslu netuší, co je v terénu potřeba.
- Řešení může přinést nejen vládní vývoj a výzkum, ale také startupy se zkušenými polárníky, kteří důsledně testují každou součástku.
Experti v posledních letech stále více varují před hrozícím střetem Západu s Ruskem a Čínou v Arktidě. Tající ledovce zpřístupňují oblast námořní plavbě, tato trasa je mnohem výhodnější než dosavadní cesty přes Suezský průplav, nebo dokonce kolem Afriky. Drsné Grónsko skýtá řadu surovin včetně vysoce žádaných prvků vzácných zemin. Rusko považuje svůj Dálný sever za klíčový region pro energetiku a ekonomiku a je velmi důležitý i pro armádu a vývoj moderních zbraní. Stále více do něj proniká i Čína.
Státy NATO proto řeší, jak své zájmy v oblasti chránit. Dobře přitom chápou, že válka v Arktidě by se nedala vést stejnými prostředky jako jinde. Extrémní klimatické a geografické podmínky komplikují až znemožňují použití moderních zbraní a vybavení a často jim neodolají ani běžné materiály, což je problém i z hlediska těžby surovin v těchto nehostinných podmínkách.
Lehké „ukrajinské“ drony by byly k ničemu
Arktida se svými specifiky by teoreticky měla být místem, kde dává nahrazení lidské síly technikou velký smysl. Jenže čím blíže k severnímu pólu, tím je špičková technologie v boji s přírodou bezradnější. Magnetické bouře zkreslují satelitní signály, mrazivé teploty vybíjejí baterie a zařízení zamrzají během několika minut. Navigačním systémům chybějí referenční body na sněhových polích.
Během cvičení sedmi zemí v Kanadě, které mělo otestovat vybavení v hodnotě milionů dolarů, se terénní arktická vozidla americké armády po půl hodině porouchala, protože hydraulické kapaliny v chladu ztuhly. Švédští vojáci, kteří se manévrů zúčastnili, dostali noční vidění v hodnotě dvaceti tisíc dolarů, jenže se rozbilo, protože hliník v brýlích nezvládl minus 40 stupňů Celsia.
„Arktida je ultimátním protivníkem,“ prohlásil podle The Wall Street Journal (WSJ) Eric Slesinger, bývalý důstojník CIA, který nyní vede firmu financující obranné startupy, včetně těch, jež vyvíjejí prostředky pro arktické boje.
V souvislosti s válkou na Ukrajině se hovoří o éře dronů, jejichž levné a jednoduché varianty obě strany chrlí po stovkách tisíc. I na tomto bojišti se přitom ukázalo, že v zimě je jejich použití velmi komplikované. Zejména malé drony se těžko potýkají s poryvy větru, některé nejsou použitelné za silných mrazů, v chladu se rychle vybíjejí a může je uzemnit námraza.
Bezpilotní prostředky do Arktidy musejí být vybaveny odmrazovacími systémy, robustním pohonem pro zvládání silného větru a často jsou poháněny leteckým palivem nebo naftou místo baterií. Obvykle jsou tak velké, že k odstartování potřebují přívěs nebo ranvej.
Guma netěsní, další materiály křehnou, kapaliny houstnou
Odolné drony do těchto podmínek vyvíjí například v Kanadě na univerzitě v Kingstonu Melissa Greeffová se svým týmem. „Chtěli bychom být schopni posouvat limity co nejdále,“ říká. Testují například systémy pro bezpečné přistání dronů na robotických nabíjecích platformách plujících na moři, aby se nemusely kvůli rychlému vybíjení vracet až na základnu. Greeffová tvrdí, že je nutné vše prověřit v reálných podmínkách. „Mezi simulací a Arktidou je opravdu velká propast,“ zdůrazňuje.
Ozbrojené síly na Ukrajině mohou používat běžně dostupné prostředky, od zdrojů energie a komunikačních nástrojů až po chemikálie a maziva. Využití i zcela základních věcí v Arktidě ale často vyžaduje důkladnou modernizaci a inovace. Extrémní chlad způsobuje, že běžné komponenty křehnou. Nízké teploty mění fyzikální vlastnosti gumy, což vede k tomu, že těsnění ztrácejí elasticitu a netěsní. Dráty by měly být izolovány silikonem, nikoli PVC, které může prasknout. Pokud někam pronikne stopa vody, zmrzne v ledové krystaly a může způsobit velké potíže. Olej a jiná maziva houstnou a tuhnou.
Ve většině standardních hydraulických systémů kapalina zhoustne a může ovlivnit vše od ovládacích prvků letadel až po odpalovací zařízení raket. Jediné zamrznutí může vyřadit z provozu celou zbraňovou platformu nebo zastavit konvoj. Polární záře, která je turistickým lákadlem, je pro armádu nepřítelem, protože ruší rádiovou komunikaci a satelitní navigační systémy.
Problematické je i zajištění základních potřeb, jako je strava
Logistickou noční můrou je i pouhé napájení radiostanic. Švédskou armádu nedávno oslovila soukromá společnost s nabídkou nabíječek baterií, které by se daly přepravovat na saních. Jejich vysoká hmotnost ale představovala velké riziko, že saně uvíznou v prvních závějích.
„Problém je v současnosti v tom, že mnozí v průmyslu nemají tušení, co je v terénu potřeba,“ řekl velitel švédského výcvikového střediska Frederik Flink. Jejich nápady jsou podle něj teoreticky proveditelné, ale nepraktické. „My v terénu máme představu o tom, co chceme,“ podotkl s tím, že to ale zase nejspíš není technicky proveditelné.
Problematický přitom není jen boj, ale i udržení základních potřeb vojáků, jako je zajištění jídla. „Ve vysokých mrazech současné vybavení polních kuchyní prostě nestačí. V nich používané materiály, jako jsou plasty, guma a textilie, mohou zmrznout a zničit se, zatímco jiné předměty ztrácejí svou funkčnost, což ovlivňuje produktivitu vojáka nebo dokonce vede k zastavení operací,“ konstatovalo ve svém aktuálním materiálu americké ministerstvo obrany. Experti Pentagonu se proto soustředí na vývoj vybavení vhodného do arktických podmínek.
Miniaturní vesmírný program a vozítko do Arktidy
Velkou roli přitom mohou podobně jako na Ukrajině sehrát i startupy, některé už zahájily činnost. Dva britští badatelé například spustili startup Arctic Research and Development zaměřený na zavedení autonomních systémů do polárních oblastí. Ben Saunders a Frederick Fennessy, kteří v Arktidě urazili na lyžích tisíce kilometrů, přirovnávají navrhování technologií pro severní část planety k budování miniaturního vesmírného programu. „Jak to, že máme na Marsu už léta rover Perseverance, který úspěšně posílá data zpět, a v Arktidě nemáme autonomní rover?“ táže se podle WSJ Saunders.
Badatelé vyvíjejí software speciálně pro použití v Arktidě a také virtuální mapy, které zobrazují oblast přesněji než široce používané Mercatorovo zobrazení zkreslující polární vzdálenosti. Jedním z produktů, které společnost vyvíjí, je oranžová krabice ve tvaru kufru s názvem Icelink – vysokorychlostní komunikační uzel o hmotnosti necelých osmnácti kilogramů, který obsahuje také GPS antény a specializované baterie, jež vydrží několik dní.
Vybavení testují ve velkém mrazáku v průmyslovém závodě v Anglii, kde mohou zařízení vystavit teplotě minus 34 stupňů Celsia. Saunders si dobře uvědomuje důležitost zátěžových testů i těch nejmenších součástek. Jednou, při sólové cestě na severní pól, si zlomil kus lyžařského vázání a byl nucen celou drahou expedici zrušit.
