Čekání na konečný, zdá se mi nekonečný, zní text písně jedné české kapely. V Hradci Králové záleží na tom, o kterou konečnou se jedná. Mezi točnami, kterých je ve městě a okolí přes třicet, jsou velké rozdíly. Někde se čeká cestujícím a řidičům příjemně, jinde je pobyt v kouři aut na prostranství bez stínu či lavičky skutečně nekonečný.
Nejhorší konečná? Vertex
Závidíte někdy řidičům autobusů, kteří na konečné stanici, nejlépe ve stínu vzrostlých stromů, čtou noviny a popíjejí kafe? Pokud v horku čekáte třeba u Vertexu ve skladištní oblasti, závist při pohledu na šoféra instalujícího do okénka ručník pro alespoň trochu stínu rychle zmizí.
„Na lince číslo dvanáct je to tragédie, člověk si v Březhradu ani u Vertexu nemůže ani umýt ruce, natož si dát kafe. U Vertexu není nic, jenom mobilní toaleta. Přitom je tam dost dlouhých přestávek. Často se tam stojí okolo dvaceti i třiceti minut,“ upozornil sedmapadesátiletý řidič s patnáctiletou praxí Karel Medek.
Jde však spíše o výjimku, na většině konečných je řidičům k dispozici toaleta a tekoucí voda.
„Na frekventovaných stanicích, jako je například Terminál, Pod Strání či Cihelna je také automat na pitnou vodu a možnost udělat si kávu. Snažíme se, aby delší čekací doby řidiči absolvovali tam, kde je vybavení nejlepší,“ řekl náměstek ředitele hradeckého dopravního podniku Vladimír Pejřil.
Nejvytíženějšími konečnými jsou, kromě dopravního terminálu, točny na Novém Hradci, u Cihelny či Pod Strání. Naopak jedno z míst, které je nejvíce „z ruky“ je konečná stanice „patnáctky“ v Lochenicích. Velká část cesty vede „nekonečnou“ ulicí skrz Plotiště a Předměřice nad Labem, odpolední slunce nepříjemně pálí z levé strany. Poslední část cesty autobus drncá nejprve po dlažebních kostkách, přímo v Lochenicích potom po panelech. Od terminálu se na konečnou cestující dostane po téměř sedmi kilometrech jízdy. Na střídmé lochenické točně ze zděnou čekárnou je sympatický alespoň vyvýšený chodník, takže se i starším lidem dobře vystupuje.
Ti mají opačné potíže na zastávce Lesní hřbitov v Malšovicích, kde na cestující čeká rovina s panelovým povrchem. Nejnověji konečnou stanicí je točna v obci Divec, kam autobusy zajíždějí od jara. Nejnověji opravenou je potom konečná zastávka v Roudničce.
„S modernizací dalších zastávek musíme čekat, až se v místě začne rekonstruovat komunikace. Není v naší moci něco samostatně chystat,“ vysvětlil Pejřil. Některé konečné slouží jako výchozí body cesty za město. Platí to zejména o Lesním hřbitově, Novém Hradci, Klukách či Roudničce, odkud lidé vyrážejí do městských lesů. Cestou za koupáním v písnících mohou vystoupit u Panelárny v Předměřicích nebo u Quelle v Březhradu, odkud je to kousek na Opatovický písník.
Cestující většinou nemají k hradeckým konečným zastávkám výhrady. Možná je to i tím, že nevzhledné, a za tmy odlehle působící stanice jako Cihelna na Slezském Předměstí nejsou večer příliš frekventované. Podle strážníků bývají potíže na novohradecké konečné.
„Opilci tam přijíždějí z centra nočními trolejbusy a spí potom v parku. Tam musí naše hlídky občas zasahovat, jinde jsou konečné stanice z našeho hlediska bezproblémové,“ uvedla mluvčí hradeckých strážníků Eva Čížková.
Souvislost mezi opilci a konečnými stanicemi se nabízí. Každý z řidičů s nimi má řadu zkušeností.
„Stává se, že na konečné nastoupí a nakonec na ní i skončí. Potom se diví, jak je to možné. Jedna společensky unavená paní se mnou jela dokonce tři kola, vydržela i několik kratších přestávek. S některými opilci je dokonce sranda a dokážou pobavit celý autobus. Pokud však cestujícím vadí, musí ven z vozu,“ přiblížil Medek.
Konečnou stanicí často bývá vozovna dopravního podniku. Tam „po šichtě“ směřují všechny autobusy a občas přivezou i znaveného pasažéra.
